Rychlejší přístup než prohlížeči!
102 vztahy: Abeceda, Abessiv, Ablativ, Adessiv, Aglutinační jazyk, Akuzativ, Allativ, Angličtina, Anglická abeceda, Archaismus, Úřední jazyk, Švédsko, Čas (mluvnice), Baltofinské jazyky, Baltské jazyky, Car, Dvojhláska, Elativ, Essiv, Evropská unie, Finnmark, Finsko, Genitiv, Germánské jazyky, Hanza, Hláska, Homonymum, Illativ, Imperfektum, Indoevropské jazyky, Inessiv, Instruktiv, Intonace (lingvistika), Italština, Japonština, Jméno (mluvnice), Jmenný rod, Kalevala, Karélie, Kmitání, Komitativ, Kongruence, Latinka, Lativ, Lokál, Mikael Agricola, Mluvnický pád, Morf, Němčina, Nominativ, ..., Norsko, Nový zákon, Partitiv, Přídavné jméno, Příklonka, Přípona (mluvnice), Příslovce, Příslovečné určení, Přítomný čas, Přízvuk, Předložka, Předmět (mluvnice), Přivlastňovací zájmeno, Perfektum, Perifráze, Plusquamperfektum, Podstatné jméno, Postpozice, Pravopis, Préteritum, Prolativ, Reference (lingvistika), Ruština, Rusko, Samohláska, Severogermánské jazyky, Skloňování, Slabika, Složenina, Slovesný rod, Slovesný způsob, Sloveso, Slovo, Souhláska, Sugesce, Tornské údolí, Translativ, Turečtina, Ugrické jazyky, Ugrofinské jazyky, Uralské jazyky, Valence (lingvistika), Výslovnost, Věta (lingvistika), Zájmeno, 1548, 16. století, 1809, 1863, 1883, 1893, 20. století. Rozbalte index (52 více) »
Abeceda
Vzorník písma Abeceda, řídce i „alfabeta“, je uspořádaná sada znaků – písmen, jimiž se při zápisu řeči, v písmu graficky vyjadřují fonémy, zpravidla hlásky (některé jen souhlásky) a případně slabiky.
Nový!!: Finština a Abeceda · Vidět víc »
Abessiv
Abessiv (zkratka ABE nebo ABES, z latinského abesse) je mluvnický pád, vyjadřující nedostatek nebo nepřítomnost něčeho.
Nový!!: Finština a Abessiv · Vidět víc »
Ablativ
Ablativ (česky též odlučník) je označení pro mluvnický pád, jenž se jako jediný pád z původních osmi praindoevropských pádů v češtině (ani v ostatních slovanských jazycích) nedochoval.
Nový!!: Finština a Ablativ · Vidět víc »
Adessiv
Adessiv (zkratka ADE nebo ADES, z lat. adesse) je mluvnický pád, používaný v některých ugrofinských jazycích, jako např.
Nový!!: Finština a Adessiv · Vidět víc »
Aglutinační jazyk
Aglutinační jazyk používá pro vyjádření gramatických funkcí afixy (tj. předpony, přípony a vpony), které se přidávají ke kmeni.
Nový!!: Finština a Aglutinační jazyk · Vidět víc »
Akuzativ
Akuzativ (zkratka ACC nebo AKUZ, česky též přechodník, vinitel či předmětník) je jedním z mluvnických pádů, který se vyskytuje v mnoha jazycích.
Nový!!: Finština a Akuzativ · Vidět víc »
Allativ
Allativ (zkratka ALL, z lat. allāt-, afferre „přinášet“) je lokální mluvnický pád.
Nový!!: Finština a Allativ · Vidět víc »
Angličtina
Angličtina je západogermánský jazyk, který se vyvinul od pátého století n. l. na území Anglie.
Nový!!: Finština a Angličtina · Vidět víc »
Anglická abeceda
Jako anglická abeceda se označuje nejzákladnější část latinské abecedy, což je 26 základních písmen bez diakritiky (popř. 26 malých a 26 velkých písmen), která jsou používána v anglických slovech.
Nový!!: Finština a Anglická abeceda · Vidět víc »
Archaismus
Archaismus je označení pro zastaralý jazykový prvek (z dřívější podoby jazyka).
Nový!!: Finština a Archaismus · Vidět víc »
Úřední jazyk
Úřední neboli státní jazyk je jazyk stanovený zákonem pro komunikaci s úřady, včetně školství.
Nový!!: Finština a Úřední jazyk · Vidět víc »
Švédsko
Švédsko (plným názvem Švédské království) je jedním ze severských států na Skandinávském poloostrově v severní Evropě.
Nový!!: Finština a Švédsko · Vidět víc »
Čas (mluvnice)
Čas (tempus) v lingvistice znamená určitý tvar slovesa vyjadřující časové období, ve kterém daný děj probíhal/probíhá/bude probíhat.
Nový!!: Finština a Čas (mluvnice) · Vidět víc »
Baltofinské jazyky
Baltofinské jazyky jsou skupinou jazyků patřící do uralské jazykové rodiny.
Nový!!: Finština a Baltofinské jazyky · Vidět víc »
Baltské jazyky
Baltské jazyky jsou skupina jazyků v indoevropské jazykové rodině, které kdysi používaly baltské národy (Baltové) na území rozprostírajícím se od Visly až po hranice Estonska.
Nový!!: Finština a Baltské jazyky · Vidět víc »
Car
moskevském Kremlu Car byl titul panovníka v Rusku a Bulharsku (z latinského caesar, císař).
Nový!!: Finština a Car · Vidět víc »
Dvojhláska
Dvojhláska neboli diftong je typ hlásek s tónovou strukturou, kde dochází k plynulému spojení dvou vokalických pozic do jednoho slabičného jádra.
Nový!!: Finština a Dvojhláska · Vidět víc »
Elativ
Elativ (zkratka ELA, z lat. efferre) je lokální mluvnický pád, jehož základním významem je „z místa pryč“.
Nový!!: Finština a Elativ · Vidět víc »
Essiv
Essiv (zkratka ESS) je označení některých mluvnických pádů v uralských jazycích.
Nový!!: Finština a Essiv · Vidět víc »
Evropská unie
Evropská unie (EU) je oficiálně politická a ekonomická unie, která si klade za cíl zlepšit spolupráci v Evropě.
Nový!!: Finština a Evropská unie · Vidět víc »
Finnmark
Finnmark Fylke, sámsky Finnmárkku fylka, byl kraj v severní části Norska.
Nový!!: Finština a Finnmark · Vidět víc »
Finsko
Finsko, plným názvem Finská republika, je severský stát v severní Evropě omývaný Baltským mořem, Botnickým zálivem a Finským zálivem, hraničící s Norskem na severu, Švédskem na severozápadě a Ruskem na východě.
Nový!!: Finština a Finsko · Vidět víc »
Genitiv
Genitiv (zkratka GEN, česky též původník, roditel či přisvojník) je mluvnický pád, v češtině 2.
Nový!!: Finština a Genitiv · Vidět víc »
Germánské jazyky
němčina Germánské jazyky představují jednu z větví indoevropských jazyků.
Nový!!: Finština a Germánské jazyky · Vidět víc »
Hanza
Hanza (též hansa, střední dolnoněmčinou Hanse, Düdesche Hanse, v moderní němčině Deutsche Hanse, odtud přešlo do češtiny jako skupina, spolek, houf, nizozemsky De Hanze, latinsky Hansa Teutonica) neboli Hanzovní liga znamenala svazek převážně německých obchodních měst, která provozovala dálkový obchod.
Nový!!: Finština a Hanza · Vidět víc »
Hláska
Hláska je základní jednotka (segment) zvukové stránky řeči, kterou se zabývá fonetika a fonologie.
Nový!!: Finština a Hláska · Vidět víc »
Homonymum
Homonymum (z řeckého ὅμος homos „tentýž, stejný“; ὄνομα onoma „jméno“) neboli slovo souzvučné je slovo, které má stejnou podobu (zvukovou nebo grafickou) jako slovo jiného významu i původu.
Nový!!: Finština a Homonymum · Vidět víc »
Illativ
Illativ (zkratka ILL, z lat. illatus) je lokální mluvnický pád, jehož základním významem je směr dovnitř něčeho.
Nový!!: Finština a Illativ · Vidět víc »
Imperfektum
Imperfektum (lat. imperfectum, doslova „nedokončené“ jako protiklad k perfektu) je jeden z minulých časů, kterým jazyky, jež ho mají, zpravidla označují minulý děj, který v minulosti trval nebo se opakoval.
Nový!!: Finština a Imperfektum · Vidět víc »
Indoevropské jazyky
Indoevropská jazyková rodina (tento pojem zavedl poprvé roku 1813 Thomas Young) je skupina jazyků, které se společně vyvíjely v rozsáhlých oblastech Eurasie z předpokládaného indoevropského prajazyka.
Nový!!: Finština a Indoevropské jazyky · Vidět víc »
Inessiv
Inessiv (zkratka INE nebo INES, z latinského inesse) je lokální mluvnický pád.
Nový!!: Finština a Inessiv · Vidět víc »
Instruktiv
Instruktiv je mluvnický pád s významem způsobu nebo prostředku.
Nový!!: Finština a Instruktiv · Vidět víc »
Intonace (lingvistika)
Intonace v lingvistice je kontrolovaná modulace základní frekvence hlasivek, která zároveň nese lingvistický význam.
Nový!!: Finština a Intonace (lingvistika) · Vidět víc »
Italština
Mapa italských dialektů Mapa italských dialektů Italština (archaicky vlaština, tak se ale někdy označuje také arumunština) je románský jazyk, kterým mluví asi 76 - 100 milionů mluvčích.
Nový!!: Finština a Italština · Vidět víc »
Japonština
Japonské dialekty Japonské dialekty Japonština (日本語, nihongo) je jazyk, kterým mluví přibližně 130 milionů lidí.
Nový!!: Finština a Japonština · Vidět víc »
Jméno (mluvnice)
Ta slova nebo ucelená slovní spojení, která vykazují gramatické kategorie pádu, čísla a jmenného rodu (včetně nesklonných), se souhrnně nazývají jména.
Nový!!: Finština a Jméno (mluvnice) · Vidět víc »
Jmenný rod
Jmenný rod (lat. genus nominis či jen genus) je mluvnická kategorie jmen (lat. nomina), tedy podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen, číslovek a případně dalších slovních druhů, která ovlivňuje jejich skloňování a také tvary sloves, zejména příčestí.
Nový!!: Finština a Jmenný rod · Vidět víc »
Kalevala
Into Konrad Inha: Bratři Poavila a Triihvo Jamanen přednášejí tradiční finskou lidovou poezii Kalevala v obci Uhtua, dnes Republika Karélie, 1894 Kalevala je karelo-finský národní epos sestavený Eliasem Lönnrotem z ústní slovesnosti Finů a Karelů.
Nový!!: Finština a Kalevala · Vidět víc »
Karélie
Ladožské Karélii. Karélie (karelsky a Karjala, Карелия či historicky Корела, Karelen) je země Karelů.
Nový!!: Finština a Karélie · Vidět víc »
Kmitání
pružině Kmitání (též oscilace nebo kmitavý děj) je změna, typicky v čase, nějaké veličiny vykazující opakování nebo tendenci k němu.
Nový!!: Finština a Kmitání · Vidět víc »
Komitativ
Komitativ (z latinského comitatus 'doprovod', zkratka KOM) je příslovečný pád, který vyjadřuje společenství, skutečnost svazku, existenci doprovodu, užití nástroje apod.
Nový!!: Finština a Komitativ · Vidět víc »
Kongruence
Kongruence je algebraický pojem označující ekvivalenci na algebře, která je slučitelná se všemi operacemi na této algebře (tedy například, pokud jsou tři páry prvků ekvivalentní a výsledky nějaké operace na těchto párech jsou také ekvivalentní, pak existuje pro tyto páry kongruence).
Nový!!: Finština a Kongruence · Vidět víc »
Latinka
Latinka (popř. latinské písmo) je široce používaným písmem pro zápis mnoha jazyků po celém světě, zejména v zemích, které používají latinkovou abecedu.
Nový!!: Finština a Latinka · Vidět víc »
Lativ
Lativ (zkratka LAT) je mluvnický pád, který vyjadřuje pohyb na nějaké místo.
Nový!!: Finština a Lativ · Vidět víc »
Lokál
Lokál (také lokativ, zkratka LOC) je mluvnický pád vyjadřující obvykle umístění v objektu, jehož pojmenování ohýbá.
Nový!!: Finština a Lokál · Vidět víc »
Mikael Agricola
Mikael Agricola (1510, Pernaja – 9. dubna 1557, Kuolemajärvi) byl finský pastor, biskup, církevní reformátor, básník, tvůrce spisovné finštiny, jemuž je přezdíváno „otec finské literatury“.
Nový!!: Finština a Mikael Agricola · Vidět víc »
Mluvnický pád
Pád je morfologická kategorie jejich proměn, často koncovkou, kterou flexivní jazyky obvykle vyjadřují vztah jmen (nomin, tj. podstatných a přídavných jmen, zájmen a číslovek) ke slovesu či jiným větným členům.
Nový!!: Finština a Mluvnický pád · Vidět víc »
Morf
#PŘESMĚRUJ morfém.
Nový!!: Finština a Morf · Vidět víc »
Němčina
Němčina, německy Deutsch, je západogermánský jazyk, jehož studiem se zaobírá filologický obor zvaný germanistika.
Nový!!: Finština a Němčina · Vidět víc »
Nominativ
Nominativ (zkratka NOM, z lat. nominativus od nominare.
Nový!!: Finština a Nominativ · Vidět víc »
Norsko
Norsko, oficiálně Norské království, je severský stát v severní Evropě, jehož pevninské území zahrnuje západní a nejsevernější část Skandinávského poloostrova.
Nový!!: Finština a Norsko · Vidět víc »
Nový zákon
Papyrový zlomek Nového zákona (2Kor 11,33–12,9, kolem roku 200) Nový zákon je soubor 27 knih, které tvoří druhou část křesťanské Bible.
Nový!!: Finština a Nový zákon · Vidět víc »
Partitiv
Partitiv (zkratka PART nebo PTV) je mluvnický pád, který označuje „část celku“, „neurčité množství něčeho“.
Nový!!: Finština a Partitiv · Vidět víc »
Přídavné jméno
Přídavná jména jsou vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen.
Nový!!: Finština a Přídavné jméno · Vidět víc »
Příklonka
Příklonka (enklitikon) je slovo (zpravidla krátké), které nemá vlastní přízvuk.
Nový!!: Finština a Příklonka · Vidět víc »
Přípona (mluvnice)
Pojmem přípona se v lingvistice označuje jednotlivý afix, který se nachází ve slově, za kořenem slova, nejde-li o další kořen slova nebo o koncovku.
Nový!!: Finština a Přípona (mluvnice) · Vidět víc »
Příslovce
Příslovce (adverbium) je neohebný slovní druh, který vyjadřuje bližší okolnosti dějů a vlastností.
Nový!!: Finština a Příslovce · Vidět víc »
Příslovečné určení
Příslovečné určení neboli adverbiale je vedlejší větný člen, který nejčastěji rozvíjí sloveso, někdy také přídavné jméno nebo příslovce tím, že uvádí nějakou okolnost.
Nový!!: Finština a Příslovečné určení · Vidět víc »
Přítomný čas
Přítomný čas (prézens (2. pád prézentu), z latinského praesens) je slovesný čas, který v různých jazycích vyjadřuje především v současnosti probíhající děje nebo trvající stavy.
Nový!!: Finština a Přítomný čas · Vidět víc »
Přízvuk
Přízvuk (akcent) je fonetický důraz na některý prvek v rámci mluvené řeči.
Nový!!: Finština a Přízvuk · Vidět víc »
Předložka
Předložka (lat. praepositio; v některých jazycích záložka, lat. postpositio) je neohebný slovní druh.
Nový!!: Finština a Předložka · Vidět víc »
Předmět (mluvnice)
Předmět (mluvnice) Předmět neboli objekt je rozvíjející větný člen závisející na rozvíjeném slovesu nebo přídavném jménu, s nimiž tvoří syntagma (skladební dvojici).
Nový!!: Finština a Předmět (mluvnice) · Vidět víc »
Přivlastňovací zájmeno
#PŘESMĚRUJZájmeno#Typy zájmen.
Nový!!: Finština a Přivlastňovací zájmeno · Vidět víc »
Perfektum
Perfektum (z latinského perfectum, doslova „dokončené“) je slovesný čas, který v některých jazycích vyjadřuje ukončenost minulého děje.
Nový!!: Finština a Perfektum · Vidět víc »
Perifráze
Perifráze je druh tropu.
Nový!!: Finština a Perifráze · Vidět víc »
Plusquamperfektum
Plusquamperfektum (lat. plūs quam perfectum, více než perfektum) nebo pluskvamperfektum je předminulý čas sloves, kterým se v některých jazycích vyjadřuje děj, který předcházel jinému minulému ději.
Nový!!: Finština a Plusquamperfektum · Vidět víc »
Podstatné jméno
Podstatné jméno (též substantivum) je ohebný slovní druh, který označuje názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů a vztahů.
Nový!!: Finština a Podstatné jméno · Vidět víc »
Postpozice
Postpozice je pozice za něčím.
Nový!!: Finština a Postpozice · Vidět víc »
Pravopis
Titulní stránka knihy Anweisung zur ORTOGRAPHIA (Návod k ortografii), která byla vydána roku 1711 ve městě Chemnitz (autor Heinrich Volck von Wertheim). Pravopis, též ortografie či starším pravopisem orthografie, z řeckého, což je složenina ze slov (orthos) „správný“ a (grafos) „píšící“, je ustálený způsob záznamu zvukové podoby spisovného jazyka systémem grafických znaků.
Nový!!: Finština a Pravopis · Vidět víc »
Préteritum
Préteritum (z latinského praeteritum „to, co přešlo, pominulo“) je gramatický termín označující jeden z minulých časů.
Nový!!: Finština a Préteritum · Vidět víc »
Prolativ
Prolativ (zkratka PROL) je mluvnický pád, který vyjadřuje způsob nebo prostředek.
Nový!!: Finština a Prolativ · Vidět víc »
Reference (lingvistika)
Reference je v lingvistice část výpovědi, jíž se vytváří souvztažnost výrazů v textu na dálku.
Nový!!: Finština a Reference (lingvistika) · Vidět víc »
Ruština
Ruština (rusky) je nejužívanější slovanský jazyk, jehož studiem se zaobírá filologický obor zvaný rusistika.
Nový!!: Finština a Ruština · Vidět víc »
Rusko
Rusko, plným názvem Ruská federace, je stát ve Východní Evropě a Severní Asii.
Nový!!: Finština a Rusko · Vidět víc »
Samohláska
Samohlásky (vokály) jsou takové hlásky, jejichž charakteristickým rysem je tón, na rozdíl od souhlásek nevzniká při jejich artikulaci šum.
Nový!!: Finština a Samohláska · Vidět víc »
Severogermánské jazyky
Grónsku až do jejich zániku na konci 15. století. Severogermánské jazyky jsou větví germánských jazyků, které spadají do indoevropské jazykové rodiny.
Nový!!: Finština a Severogermánské jazyky · Vidět víc »
Skloňování
Skloňování (deklinace) je jmenná flexe, tedy ohýbání slovních druhů, jako jsou podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, členy apod.
Nový!!: Finština a Skloňování · Vidět víc »
Slabika
Slabika je označována jako nejmenší přirozená jednotka řeči.
Nový!!: Finština a Slabika · Vidět víc »
Složenina
Složenina (kompozitum) je v lingvistice lexém (slovo), který se skládá z nejméně dvou jiných lexémů (slov).
Nový!!: Finština a Složenina · Vidět víc »
Slovesný rod
Slovesný rod (lat. genus verbi) neboli diateze je mluvnická kategorie sloves.
Nový!!: Finština a Slovesný rod · Vidět víc »
Slovesný způsob
Způsob (modus) je mluvnickou kategorií slovesa, která popisuje vztah slovesa a skutečnosti či záměru.
Nový!!: Finština a Slovesný způsob · Vidět víc »
Sloveso
Sloveso (lat. verbum) je ohebný slovní druh, který vyjadřuje činnost (jít), stav (ležet) nebo změnu stavu (zčervenat).
Nový!!: Finština a Sloveso · Vidět víc »
Slovo
Slovo je skupina hlásek tvořící ustálený celek a mající určitý ustálený význam, je označované za jednotku slovní zásoby.
Nový!!: Finština a Slovo · Vidět víc »
Souhláska
Souhlásky (konsonanty) jsou takové hlásky, jejichž charakteristickým rysem (na rozdíl od samohlásek) je šum, který vzniká specifickým postavením či pohybem mluvidel.
Nový!!: Finština a Souhláska · Vidět víc »
Sugesce
Sugesce (z latinského suggero – podsouvám, našeptávám, dodávám) je podmanivé působení neboli ovlivňování myšlení či představ, jemuž osoba neúmyslně podléhá.
Nový!!: Finština a Sugesce · Vidět víc »
Tornské údolí
Poloha řeky Torne Tornské údolí (fin. Tornionjokilaakso, šv. Tornedalen) je údolí ležící na hranicích Finska a Švédska.
Nový!!: Finština a Tornské údolí · Vidět víc »
Translativ
Translativ je pád označující změnu stavu podstatného jména, do češtiny tedy přeložitelný spojením typu stávající se X nebo změněný za X a podobně.
Nový!!: Finština a Translativ · Vidět víc »
Turečtina
Turečtina je turkický jazyk používaný zejména v Turecku, Bulharsku, na Kypru, v Německu, na území bývalé Osmanské říše a je také jazykem několika milionů imigrantů v zemích Evropské unie.
Nový!!: Finština a Turečtina · Vidět víc »
Ugrické jazyky
Ugrické jazyky jsou skupinou jazyků spadající do uralské jazykové rodiny.
Nový!!: Finština a Ugrické jazyky · Vidět víc »
Ugrofinské jazyky
Ugrofinské jazyky tvoří společně se samojedskými jazyky uralskou jazykovou rodinu.
Nový!!: Finština a Ugrofinské jazyky · Vidět víc »
Uralské jazyky
Uralské jazyky jsou jazyková rodina, jíž hovoří celkem asi 25 miliónů osob ve střední, severní a východní Evropě a asi 30 tisíc obyvatel severní Sibiře.
Nový!!: Finština a Uralské jazyky · Vidět víc »
Valence (lingvistika)
Valence (vaznost) je schopnost určité lexikální jednotky (slova) vázat na sebe další závislé jednotky (větné členy).
Nový!!: Finština a Valence (lingvistika) · Vidět víc »
Výslovnost
Výslovnost slov, vět a celé řeči je způsob, kterým jedinec vytváří zvuky, z nichž se skládá mluvená řeč.
Nový!!: Finština a Výslovnost · Vidět víc »
Věta (lingvistika)
Věta je typizovaný jazykový útvar, kterým mluvčí slovně vyjadřuje určitou myšlenku, vztah k situaci, nebo obecný názor.
Nový!!: Finština a Věta (lingvistika) · Vidět víc »
Zájmeno
Zájmeno (pronomen, z latinského pro-nomen – „za-jméno“) je jedním z plnovýznamových ohebných slovních druhů.
Nový!!: Finština a Zájmeno · Vidět víc »
1548
Bez popisu.
Nový!!: Finština a 1548 · Vidět víc »
16. století
Šestnácté století je období mezi 1. lednem 1501 a 31. prosincem 1600 našeho letopočtu.
Nový!!: Finština a 16. století · Vidět víc »
1809
1809 (MDCCCIX) byl rok, který dle gregoriánského kalendáře započal nedělí.
Nový!!: Finština a 1809 · Vidět víc »
1863
1863 (MDCCCLXIII) byl rok, který dle gregoriánského kalendáře započal čtvrtkem.
Nový!!: Finština a 1863 · Vidět víc »
1883
1883 (MDCCCLXXXIII) byl rok, který dle gregoriánského kalendáře započal pondělím.
Nový!!: Finština a 1883 · Vidět víc »
1893
1893 (MDCCCXCIII) byl rok, který dle gregoriánského kalendáře započal sobotou.
Nový!!: Finština a 1893 · Vidět víc »
20. století
Dvacáté století je podle Gregoriánského kalendáře perioda mezi 1. lednem 1901 a 31. prosincem 2000.
Nový!!: Finština a 20. století · Vidět víc »
Přesměrování zde:
Finská gramatika, Finský jazyk.
