Obsah
150 vztahy: Abeceda, Alofon, Alveolární laterální aproximanta, Alveolární nazála, Alveolární vibranta, Analytický jazyk, Angličtina, Šva, Švédsko, Částice (slovní druh), Česko, Ø, Æ, Å, Bilabiální nazála, Bokmål, Citoslovce, Dánština, Dánsko, Dvojhláska, Faerština, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Filozofická fakulta Univerzity Pardubice, Flektivní jazyk, Foném, Fonetika, Fonologie, Genitiv, Germánské jazyky, Gramatika, Gyldendal Norsk Forlag, Henrik Wergeland, Hláska, Hlásková spodoba, Indoevropské jazyky, Infinitiv, Intonace (lingvistika), Island, Islandština, Ivar Aasen, Jazyková rada (Norsko), Jmenný rod, Kalk, Kanada, Kodifikace (lingvistika), Latina, Latinka, Mluvnický pád, Nářečí, ... Rozbalte index (100 více) »
- Jazyky Norska
- Severogermánské jazyky
- Skandinávská kultura
Abeceda
Vzorník písma Abeceda, řídce i „alfabeta“, je uspořádaná sada znaků – písmen, jimiž se při zápisu řeči, v písmu graficky vyjadřují fonémy, zpravidla hlásky (některé jen souhlásky) a případně slabiky.
Vidět Norština a Abeceda
Alofon
Alofon ve fonetice a fonologii označuje jeden z možných zvuků, tedy způsobů artikulace určitého fonému.
Vidět Norština a Alofon
Alveolární laterální aproximanta
Alveolární laterální aproximanta je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích.
Vidět Norština a Alveolární laterální aproximanta
Alveolární nazála
Alveolární nazála je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích.
Vidět Norština a Alveolární nazála
Alveolární vibranta
Alveolární vibranta je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích.
Vidět Norština a Alveolární vibranta
Analytický jazyk
Analytický jazyk (nebo izolační jazyk, amorfní jazyk) je jazyk, který pracuje pouze s volnými morfémy.
Vidět Norština a Analytický jazyk
Angličtina
Angličtina je západogermánský jazyk, který se vyvinul od pátého století n. l. na území Anglie.
Vidět Norština a Angličtina
Šva
Šva (anglicky schwa/shwa), také označované jako neutrální nebo redukovaná samohláska, je vokál, který se vyskytuje v mnoha jazycích světa.
Vidět Norština a Šva
Švédsko
Švédsko (plným názvem Švédské království) je jedním ze severských států na Skandinávském poloostrově v severní Evropě.
Vidět Norština a Švédsko
Částice (slovní druh)
Částice (partikule) je neohebný slovní druh, který signalizuje vztah mluvčího k výpovědi, vyjadřuje modalitu věty nebo zvýrazňuje větný člen.
Vidět Norština a Částice (slovní druh)
Česko
Pražský hrad Kraje a historické země – zeleně Čechy, modře Morava, okrově Slezsko Geografická mapa Česka malý státní znak, se poprvé objevil ve 13. století Česko, plným názvem Česká republika, je stát ve střední Evropě.
Vidět Norština a Česko
Ø
Ilustrace Ø (ø) je dodatečné písmeno (grafém) latinské abecedy, které se používá pro zápis samohlásky v některých jazycích (norština, dánština, faerština).
Vidět Norština a Ø
Æ
Ukázka písmena Æ Æ (æ) je písmeno (grafém) latinské abecedy, vzniklé spojení písmen a a e. Původně jde o ligaturu představující latinskou dvojhlásku.
Vidět Norština a Æ
Å
Ilustrace Åje písmeno v abecedě některých jazyků (švédština, finština, dánština, norština, severofríština, valonština, chamorro, istrorumunština), kde označuje -zvuky.
Vidět Norština a Å
Bilabiální nazála
#PŘESMĚRUJ Znělá bilabiální nazála.
Vidět Norština a Bilabiální nazála
Bokmål
Bokmål (výslovnost búkmól; doslova knižní řeč) je spolu s novou norštinou jedna ze dvou oficiálních spisovných variant norštiny.
Vidět Norština a Bokmål
Citoslovce
Citoslovce (interjekce) jsou neohebným slovním druhem, který vyjadřuje nálady a pocity, vůli mluvčího, označuje hlasy a zvuky.
Vidět Norština a Citoslovce
Dánština
Dánština, (dánsky dansk) je severogermánský jazyk, kterým hovoří okolo 5,5 milionu lidí, a to především v Dánsku.
Vidět Norština a Dánština
Dánsko
Dánsko je severský stát v severní Evropě. Je metropolitní částí a nejlidnatější složkou Dánského království, ústavně unitárního státu, k němuž patří autonomní území Faerských ostrovů a Grónska v severním Atlantiku.*.
Vidět Norština a Dánsko
Dvojhláska
Dvojhláska neboli diftong je typ hlásek s tónovou strukturou, kde dochází k plynulému spojení dvou vokalických pozic do jednoho slabičného jádra.
Vidět Norština a Dvojhláska
Faerština
Faerština (Føroyskt) je severogermánský jazyk, kterým mluví asi 45 000 obyvatel Faerských ostrovů a dalších asi 21 000 lidí v jiných oblastech (hlavně v Dánsku).
Vidět Norština a Faerština
Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
Filozofická fakulta Masarykovy univerzity (FF MU) je jednou z deseti fakult Masarykovy univerzity.
Vidět Norština a Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (FF UK) v Praze, založená jako jedna ze čtyř původních fakult pražské univerzity z roku 1348 (zpočátku označovaná jako fakulta svobodných umění neboli artistická fakulta), je tradičním centrem české vzdělanosti a z hlediska vědeckého výkonu nejvýznamnější humanitní institucí v Česku.
Vidět Norština a Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Filozofická fakulta Univerzity Pardubice
#PŘESMĚRUJ Fakulta filozofická Univerzity Pardubice.
Vidět Norština a Filozofická fakulta Univerzity Pardubice
Flektivní jazyk
Flektivní (též flexivní, flexívní) jazyk vyjadřuje gramatické funkce pomocí flexe (ohýbání), tj.
Vidět Norština a Flektivní jazyk
Foném
Foném je nejmenší součást zvukové stránky řeči, která má v konkrétním jazyce rozlišovací funkci.
Vidět Norština a Foném
Fonetika
Fonetika (z řeckého φωνή phōnḗ, hlas, zvuk) je věda, která zkoumá zvukové projevy, zejména zvukovou stránku lidské řeči, fyziologický způsob artikulace (tvorby) těchto zvuků, jejich akustickou stránku a jejich vnímání.
Vidět Norština a Fonetika
Fonologie
Fonologie (fonémika) či hláskosloví je lingvistická věda, která podobně jako fonetika zkoumá zvukovou stránku přirozeného jazyka.
Vidět Norština a Fonologie
Genitiv
Genitiv (zkratka GEN, česky též původník, roditel či přisvojník) je mluvnický pád, v češtině 2.
Vidět Norština a Genitiv
Germánské jazyky
němčina Germánské jazyky představují jednu z větví indoevropských jazyků.
Vidět Norština a Germánské jazyky
Gramatika
Gramatika neboli mluvnice je soubor logických a strukturních pravidel, kterými se řídí stavba vět, větných členů a slov v určitém přirozeném jazyce. V tradičním pojetí zahrnuje morfologii (tvarosloví) a syntax (skladbu), v širším i další jazykovědné disciplíny, jako je fonetika s fonologií, lexikologie a slovotvorba a stylistika.
Vidět Norština a Gramatika
Gyldendal Norsk Forlag
Gyldendal Norsk Forlag, běžně nazývané jako Gyldendal N.F (v Norsku často jenom jako Gyldendal), je jedno z největších norských nakladatelství.
Vidět Norština a Gyldendal Norsk Forlag
Henrik Wergeland
Henrik Arnold Thaulow Wergeland (17. června 1808 Kristiansand – 12. července 1845 Christiania (nyní Oslo)) byl norský spisovatel a básník, syn Nikolaie Wergelanda (zasloužil se o nezávislost Norska v roce 1814).
Vidět Norština a Henrik Wergeland
Hláska
Hláska je základní jednotka (segment) zvukové stránky řeči, kterou se zabývá fonetika a fonologie.
Vidět Norština a Hláska
Hlásková spodoba
Výrazem asimilace (česky též spodoba) se v jazykovědě označují hláskové změny, které vznikají většinou kvůli zjednodušení výslovnosti.
Vidět Norština a Hlásková spodoba
Indoevropské jazyky
Indoevropská jazyková rodina (tento pojem zavedl poprvé roku 1813 Thomas Young) je skupina jazyků, které se společně vyvíjely v rozsáhlých oblastech Eurasie z předpokládaného indoevropského prajazyka.
Vidět Norština a Indoevropské jazyky
Infinitiv
'''Infinitiv''' (také neurčitek) je neurčitý tvar slovesa, který nevyjadřuje osobu, číslo, způsob ani čas.
Vidět Norština a Infinitiv
Intonace (lingvistika)
Intonace v lingvistice je kontrolovaná modulace základní frekvence hlasivek, která zároveň nese lingvistický význam.
Vidět Norština a Intonace (lingvistika)
Island
Island je severský ostrovní stát na stejnojmenném ostrově a okolních ostrůvcích na pomezí Severního ledového a Atlantského oceánu.
Vidět Norština a Island
Islandština
Islandština (íslenska) je severogermánský jazyk, kterým mluví asi 300 000 mluvčích na Islandu.
Vidět Norština a Islandština
Ivar Aasen
Ivar Andreas Aasen (čti ósen; 5. srpna 1813 Ørsta – 23. září 1896 Kristiania) byl norský jazykovědec-samouk a básník.
Vidět Norština a Ivar Aasen
Jazyková rada (Norsko)
Jazyková rada je poradní orgán norské vlády v záležitostech týkajících se norského jazyka a jazykového plánování.
Vidět Norština a Jazyková rada (Norsko)
Jmenný rod
Jmenný rod (lat. genus nominis či jen genus) je mluvnická kategorie jmen (lat. nomina), tedy podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen, číslovek a případně dalších slovních druhů, která ovlivňuje jejich skloňování a také tvary sloves, zejména příčestí.
Vidět Norština a Jmenný rod
Kalk
Kalk je jazykovědný termín označující slovo, sousloví nebo frázi, které vznikly doslovným překladem nebo jiným napodobením vzoru z cizího jazyka.
Vidět Norština a Kalk
Kanada
Kanada (a, anglická výslovnost, francouzská výslovnost) je rozlohou druhá největší země světa (9,98 milionu kilometrů čtverečních), rozkládající se v severní části Severní Ameriky.
Vidět Norština a Kanada
Kodifikace (lingvistika)
Kodifikace (z latinského kodex, což je pozdější zápis slova caudex, kmen stromu, dřevěná destička, kniha, sbírka zákonů) znamená zápis nebo systematizaci.
Vidět Norština a Kodifikace (lingvistika)
Latina
Latina (lingua Latina) je italický jazyk z indoevropské rodiny jazyků, kterým se mluvilo ve starověkém Římě.
Vidět Norština a Latina
Latinka
Latinka (popř. latinské písmo) je široce používaným písmem pro zápis mnoha jazyků po celém světě, zejména v zemích, které používají latinkovou abecedu.
Vidět Norština a Latinka
Mluvnický pád
Pád je morfologická kategorie jejich proměn, často koncovkou, kterou flexivní jazyky obvykle vyjadřují vztah jmen (nomin, tj. podstatných a přídavných jmen, zájmen a číslovek) ke slovesu či jiným větným členům.
Vidět Norština a Mluvnický pád
Nářečí
Nářečí neboli dialekt (adj. nářeční, zř. nářečový a dialektní, dialektový, zast. dialektický) je.
Vidět Norština a Nářečí
Němčina
Němčina, německy Deutsch, je západogermánský jazyk, jehož studiem se zaobírá filologický obor zvaný germanistika.
Vidět Norština a Němčina
Neznělá alveolární frikativa
Neznělá alveolární frikativa je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích.
Vidět Norština a Neznělá alveolární frikativa
Neznělá alveolární ploziva
Neznělá alveolární ploziva je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích.
Vidět Norština a Neznělá alveolární ploziva
Neznělá bilabiální ploziva
Neznělá bilabiální ploziva je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích.
Vidět Norština a Neznělá bilabiální ploziva
Neznělá glotální frikativa
Neznělá glotální frikativa je souhláska, která se vyskytuje v některých jazycích.
Vidět Norština a Neznělá glotální frikativa
Neznělá labiodentální frikativa
Neznělá labiodentální frikativa je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích.
Vidět Norština a Neznělá labiodentální frikativa
Neznělá palatální frikativa
Neznělá palatální frikativa je souhláska, která se vyskytuje v některých jazycích.
Vidět Norština a Neznělá palatální frikativa
Neznělá postalveolární frikativa
Neznělá postalveolární frikativa je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích.
Vidět Norština a Neznělá postalveolární frikativa
Neznělá retroflexní frikativa
Neznělá retroflexní frikativa je souhláska, která se vyskytuje v některých jazycích.
Vidět Norština a Neznělá retroflexní frikativa
Neznělá retroflexní ploziva
Neznělá retroflexní ploziva je souhláska, která se vyskytuje v některých jazycích.
Vidět Norština a Neznělá retroflexní ploziva
Neznělá velární ploziva
Neznělá velární ploziva je souhláska, která se vyskytuje v některých jazycích.
Vidět Norština a Neznělá velární ploziva
Nominativ
Nominativ (zkratka NOM, z lat. nominativus od nominare.
Vidět Norština a Nominativ
Norové
Norové jsou etnická skupina žijící v Norsku a okolních státech, velká část norského etnika a jejich potomků žije ve Spojených státech amerických a Kanadě.
Vidět Norština a Norové
Norská hymna
Hymna Norska je píseň Ja, vi elsker dette landet.
Vidět Norština a Norská hymna
Norsko
Norsko, oficiálně Norské království, je severský stát v severní Evropě, jehož pevninské území zahrnuje západní a nejsevernější část Skandinávského poloostrova.
Vidět Norština a Norsko
Nynorsk
neutrální Nynorsk (výslovnost nýnošk; doslova nová norština) je spolu s bokmålem jedna ze dvou oficiálních spisovných variant norštiny.
Vidět Norština a Nynorsk
Ohýbání
Ohýbání (flexe) je modifikace tvarů slova (přesněji lexému), kterými se vyjadřují mluvnické kategorie, jako je např.
Vidět Norština a Ohýbání
Onikání
Onikání je v některých jazycích způsob oslovování jedné osoby pomocí 3.
Vidět Norština a Onikání
Oslo
Oslo (v norštině výslovnost přibližně Ušlu nebo Uslu, v letech 1624–1925 Christiánie a Kristiánie) je hlavní město Norska.
Vidět Norština a Oslo
Osoba (mluvnice)
Osoba je mluvnická kategorie sloves, zájmen a někdy i dalších slovních druhů (např. v češtině spojek abych / abys / aby).
Vidět Norština a Osoba (mluvnice)
Otevřená zadní nezaokrouhlená samohláska
Otevřená zadní nezaokrouhlená samohláska je zvuk, který se vyskytuje v různých jazycích.
Vidět Norština a Otevřená zadní nezaokrouhlená samohláska
Palatální aproximanta
Palatální aproximanta je souhláska, která se vyskytuje v některých jazycích.
Vidět Norština a Palatální aproximanta
Příčestí
Příčestí (participium, z lat. participare – „mít účast“; české označení vzniklo obrozeneckým převzetím ruského pričástije, což je částečný kalk z latiny) je neurčitý jmenný tvar slovesa, který má v jazyce různé funkce.
Vidět Norština a Příčestí
Přídavné jméno
Přídavná jména jsou vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen.
Vidět Norština a Přídavné jméno
Přípona (mluvnice)
Pojmem přípona se v lingvistice označuje jednotlivý afix, který se nachází ve slově, za kořenem slova, nejde-li o další kořen slova nebo o koncovku.
Vidět Norština a Přípona (mluvnice)
Příslovce
Příslovce (adverbium) je neohebný slovní druh, který vyjadřuje bližší okolnosti dějů a vlastností.
Vidět Norština a Příslovce
Přísudek
Přísudek (z lat. predikát) je základní větný člen přisuzující podmětu nebo samostatně vyjadřující činnost, stav nebo vlastnost, jako například prší ve větě Venku prší, či je zelený ve větě Strom je zelený.
Vidět Norština a Přísudek
Přívlastek
Přívlastek (atribut) je větný člen, který rozvíjí jiný jmenný větný člen.
Vidět Norština a Přívlastek
Přízvuk
Přízvuk (akcent) je fonetický důraz na některý prvek v rámci mluvené řeči.
Vidět Norština a Přízvuk
Předložka
Předložka (lat. praepositio; v některých jazycích záložka, lat. postpositio) je neohebný slovní druh.
Vidět Norština a Předložka
Předmět (mluvnice)
Předmět (mluvnice) Předmět neboli objekt je rozvíjející větný člen závisející na rozvíjeném slovesu nebo přídavném jménu, s nimiž tvoří syntagma (skladební dvojici).
Vidět Norština a Předmět (mluvnice)
Přehláska
Přehláska je jazykový jev, při němž dojde ke změně samohlásky (vokálu) vlivem přilehlé hlásky.
Vidět Norština a Přehláska
Překlad
egyptských hieroglyfů Překlad (translace) je písemný převod (zpravidla také psaného) originálního textu z jednoho jazyka do druhého provedený překladatelem.
Vidět Norština a Překlad
Podmět
Podmět je větný člen vyjadřující původce děje nebo nositele činnosti, stavu či vlastnosti.
Vidět Norština a Podmět
Podstatné jméno
Podstatné jméno (též substantivum) je ohebný slovní druh, který označuje názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů a vztahů.
Vidět Norština a Podstatné jméno
Polootevřená zadní zaokrouhlená samohláska
Polootevřená zadní zaokrouhlená samohláska je zvuk, který se vyskytuje v různých jazycích.
Vidět Norština a Polootevřená zadní zaokrouhlená samohláska
Polozavřená přední nezaokrouhlená samohláska
Polozavřená přední nezaokrouhlená samohláska je zvuk, který se vyskytuje v různých jazycích.
Vidět Norština a Polozavřená přední nezaokrouhlená samohláska
Polozavřená přední zaokrouhlená samohláska
Polozavřená přední zaokrouhlená samohláska je zvuk, který se vyskytuje v různých jazycích.
Vidět Norština a Polozavřená přední zaokrouhlená samohláska
Pravopis
Titulní stránka knihy Anweisung zur ORTOGRAPHIA (Návod k ortografii), která byla vydána roku 1711 ve městě Chemnitz (autor Heinrich Volck von Wertheim). Pravopis, též ortografie či starším pravopisem orthografie, z řeckého, což je složenina ze slov (orthos) „správný“ a (grafos) „píšící“, je ustálený způsob záznamu zvukové podoby spisovného jazyka systémem grafických znaků.
Vidět Norština a Pravopis
Právo
Právo je multidimenzionální fenomén a vícevýznamový výraz, který je nutno definovat ve všech jeho rovinách, neboli dimenzích.
Vidět Norština a Právo
Préteritum
Préteritum (z latinského praeteritum „to, co přešlo, pominulo“) je gramatický termín označující jeden z minulých časů.
Vidět Norština a Préteritum
Prozódie (lingvistika)
Prozódie v lingvistice popisuje zvukové vlastnosti jazyka, které se uplatňují na úrovni vyšší než jednotlivý foném (hláska, segment).
Vidět Norština a Prozódie (lingvistika)
Purismus (lingvistika)
Purismus či purizmus (z latinského purus 'čistý') je úsilí o stylovou čistotu v tvorbě.
Vidět Norština a Purismus (lingvistika)
Retroflexní laterální aproximanta
Retroflexní laterální aproximanta je souhláska, která se vyskytuje v některých jazycích.
Vidět Norština a Retroflexní laterální aproximanta
Retroflexní nazála
Retroflexní alveolární nazála je souhláska, která se vyskytuje v některých jazycích.
Vidět Norština a Retroflexní nazála
Retroflexní souhláska
Retroflexní (též cerebrální) souhláska (někdy retroflexa, cerebrála) je zvuk, který je při řeči tvořen prohnutím jazyka a obrácením jeho špičky směrem k tvrdému (přednímu) patru nebo zadní části dásňového oblouku.
Vidět Norština a Retroflexní souhláska
Retroflexní verberanta
Znělá retroflexní frikativa je souhláska, která se vyskytuje v některých jazycích.
Vidět Norština a Retroflexní verberanta
Runy
Vaksalský kámen popsaný runami mladšího futharku Starší futhark Skandinávského práva Runy jsou znaky, podle jedné hypotézy odvozené pravděpodobně z písma etruského a řeckého.
Vidět Norština a Runy
Samohláska
Samohlásky (vokály) jsou takové hlásky, jejichž charakteristickým rysem je tón, na rozdíl od souhlásek nevzniká při jejich artikulaci šum.
Vidět Norština a Samohláska
Severogermánské jazyky
Grónsku až do jejich zániku na konci 15. století. Severogermánské jazyky jsou větví germánských jazyků, které spadají do indoevropské jazykové rodiny.
Vidět Norština a Severogermánské jazyky
Skandinávie
Skandinávie je oblast v severní Evropě zahrnující především Dánsko, Norsko a Švédsko.
Vidět Norština a Skandinávie
Slabá a silná slovesa
Slabá a silná slovesa se rozlišují v germánských jazycích s výjimkou afrikánštiny.
Vidět Norština a Slabá a silná slovesa
Slabičná rovnováha
Slabičná rovnováha (též komplementarita délky) je pravidlo výslovnosti severogermánských jazyků (s výjimkou dánštiny) – faerštiny, islandštiny, norštiny a švédštiny.
Vidět Norština a Slabičná rovnováha
Slabika
Slabika je označována jako nejmenší přirozená jednotka řeči.
Vidět Norština a Slabika
Sloveso
Sloveso (lat. verbum) je ohebný slovní druh, který vyjadřuje činnost (jít), stav (ležet) nebo změnu stavu (zčervenat).
Vidět Norština a Sloveso
Slovní druh
Lingvistika dělí slova do slovních druhů.
Vidět Norština a Slovní druh
Slovní zásoba
Slovní zásoba (nebo také lexikum) představuje soubor všech slov a slovních spojení (lexikálních jednotek, lexémů), která se vyskytují v jednom konkrétním jazyce nebo která v daném jazyce zná jeden konkrétní jedinec (individuální slovní zásoba).
Vidět Norština a Slovní zásoba
Slovosled
Slovosled (slovní pořádek, pořad) je pořadí slov a větných členů ve větách, frázích, rozvitých větných členech atp.
Vidět Norština a Slovosled
Souhláska
Souhlásky (konsonanty) jsou takové hlásky, jejichž charakteristickým rysem (na rozdíl od samohlásek) je šum, který vzniká specifickým postavením či pohybem mluvidel.
Vidět Norština a Souhláska
Spřežkový pravopis
Spřežkový pravopis je takový pravopis, psaný nejčastěji latinkou, který pro zachycení některých hlásek užívá spřežek.
Vidět Norština a Spřežkový pravopis
Spojené státy americké
Spojené státy americké, zkráceným názvem Spojené státy, zkratkou USA (nebo také US), jsou demokratická federativní prezidentská republika v Severní Americe, rozkládající se mezi Atlantským oceánem na východě a Tichým oceánem na západě.
Vidět Norština a Spojené státy americké
Spojka (slovní druh)
Spojka (konjunkce; lat. conjunctio) je neohebný slovní druh, který spojuje větné členy nebo věty.
Vidět Norština a Spojka (slovní druh)
Stará severština
ostatní germánské jazyky Stará severština či staroseverština (švédsky fornnordiska, dánsky a norsky urnordisk, islandsky fornnorræna) byl germánský jazyk, z nějž se později vyvinuly dnešní severogermánské jazyky – dánština, švédština, norština, faerština a islandština.
Vidět Norština a Stará severština
SVO
Zkratka SVO má více významů.
Vidět Norština a SVO
Syntax
Syntax neboli skladba (zastarale větosloví) je lingvistická disciplína, jež zkoumá vzájemné vztahy mezi znaky (např. vztahy mezi slovy ve větě (mj. větnými členy), správným tvořením větných konstrukcí a slovosledem, také ale čísly nebo logickými symboly).
Vidět Norština a Syntax
Téměř otevřená přední nezaokrouhlená samohláska
Téměř otevřená přední nezaokrouhlená samohláska je zvuk, který se vyskytuje v různých jazycích.
Vidět Norština a Téměř otevřená přední nezaokrouhlená samohláska
Toponymum
Toponymum (zeměpisné vlastní jméno, geonymum) je vlastní jméno neživého přírodního objektu – např.
Vidět Norština a Toponymum
Trøndelag
Trøndelag (čti trönelág) je pojmenování historického území ve středním Norsku a zároveň jeden z norských krajů, nejvyšších územně-správních celků státu.
Vidět Norština a Trøndelag
Trpný rod
Trpný rod (pasivum) je mluvnická kategorie sloves (slovesný rod), kterou vyjadřujeme, že podmět není původcem děje, ale tento děj podmět „trpí“, je pasivní – na rozdíl od činného rodu (aktiva), kde podmět je aktivní, tj.
Vidět Norština a Trpný rod
Tykání
Tykání je v některých jazycích způsob oslovování jedné osoby pomocí 2.
Vidět Norština a Tykání
Univerzita Palackého v Olomouci
Univerzita Palackého v Olomouci (latinsky: Universitas Palackiana Olomucensis) byla založena v roce 1573, takže je po Univerzitě Karlově druhou nejstarší univerzitou v českých zemích, na Moravě pak nejstarší.
Vidět Norština a Univerzita Palackého v Olomouci
Věta (lingvistika)
Věta je typizovaný jazykový útvar, kterým mluvčí slovně vyjadřuje určitou myšlenku, vztah k situaci, nebo obecný názor.
Vidět Norština a Věta (lingvistika)
Větný člen
Větný člen je nejmenší jednotka větné struktury.
Vidět Norština a Větný člen
Velární nazála
Velární nazála je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích.
Vidět Norština a Velární nazála
Vysoká škola
střední Evropě Vysoká škola je právnická osoba, vzdělávací instituce poskytující terciární vzdělávání.
Vidět Norština a Vysoká škola
Zavřená přední nezaokrouhlená samohláska
Zavřená přední nezaokrouhlená samohláska je zvuk, který se vyskytuje v různých jazycích.
Vidět Norština a Zavřená přední nezaokrouhlená samohláska
Zavřená přední zaokrouhlená samohláska
Zavřená přední zaokrouhlená samohláska je zvuk, který se vyskytuje v různých jazycích.
Vidět Norština a Zavřená přední zaokrouhlená samohláska
Zavřená střední zaokrouhlená samohláska
Zavřená střední zaokrouhlená samohláska je zvuk, který se vyskytuje v různých jazycích.
Vidět Norština a Zavřená střední zaokrouhlená samohláska
Zavřená zadní zaokrouhlená samohláska
Tato hláska má dvě blízké verze, které se někdy nesnadno odlišují.
Vidět Norština a Zavřená zadní zaokrouhlená samohláska
Zájmeno
Zájmeno (pronomen, z latinského pro-nomen – „za-jméno“) je jedním z plnovýznamových ohebných slovních druhů.
Vidět Norština a Zájmeno
Zápor
Zápor (negace) v lingvistice znamená popření obsahu věty (výpovědi), části věty, větného členu nebo slova.
Vidět Norština a Zápor
Znělá alveolární ploziva
Znělá alveolární ploziva je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích.
Vidět Norština a Znělá alveolární ploziva
Znělá bilabiální ploziva
Znělá bilabiální ploziva je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích.
Vidět Norština a Znělá bilabiální ploziva
Znělá labiodentální frikativa
Znělá labiodentální frikativa je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích.
Vidět Norština a Znělá labiodentální frikativa
Znělá retroflexní ploziva
Znělá retroflexní ploziva je souhláska, která se vyskytuje v některých jazycích.
Vidět Norština a Znělá retroflexní ploziva
Znělá velární ploziva
Znělá velární ploziva je souhláska, která se vyskytuje v některých jazycích.
Vidět Norština a Znělá velární ploziva
11. století
Jedenácté století je podle Gregoriánského kalendáře období mezi 1. lednem 1001 a 31. prosincem 1100 našeho letopočtu.
Vidět Norština a 11. století
1814
1814 (MDCCCXIV) byl rok, který dle gregoriánského kalendáře započal sobotou.
Vidět Norština a 1814
1852
1852 (MDCCCLII) byl rok, který dle gregoriánského kalendáře započal čtvrtkem.
Vidět Norština a 1852
1853
1853 (MDCCCLIII) byl rok, který dle gregoriánského kalendáře započal sobotou.
Vidět Norština a 1853
1885
1885 (MDCCCLXXXV) byl rok, který dle gregoriánského kalendáře započal čtvrtkem.
Vidět Norština a 1885
1890
1890 (MDCCCXC) byl rok, který dle gregoriánského kalendáře započal středou.
Vidět Norština a 1890
1917
1917 (MCMXVII) byl rok, který dle gregoriánského kalendáře započal pondělím.
Vidět Norština a 1917
1929
1929 (MCMXXIX) byl rok, který dle gregoriánského kalendáře započal úterým.
Vidět Norština a 1929
1971
1971 (MCMLXXI) byl rok, který dle gregoriánského kalendáře započal pátkem.
Vidět Norština a 1971
1972
1972 (MCMLXXII) byl přestupný rok, který dle gregoriánského kalendáře započal sobotou 1. ledna a skončil v neděli 31.
Vidět Norština a 1972
2003
Rok 2003 (MMIII) gregoriánského kalendáře začal ve středu 1.
Vidět Norština a 2003
2005
Rok 2005 (MMV) gregoriánského kalendáře začal v sobotu 1.
Vidět Norština a 2005
2017
Rok 2017 (MMXVII) gregoriánského kalendáře začal v neděli 1.
Vidět Norština a 2017
9. století
9.
Vidět Norština a 9. století
Viz také
Jazyky Norska
- Dánština
- Finština
- Jazyková rada (Norsko)
- Jižní sámština
- Kvenština
- Lulejská sámština
- Norština
- Romština
- Sámské jazyky
- Severní sámština
Severogermánské jazyky
- Švédština
- Bokmål
- Dánština
- Elvdalština
- Gotlandština
- Islandština
- Norština
- Nynorsk
- Sága
- Severogermánské jazyky
- Stará severština
Skandinávská kultura
Také známý jako Norsky, Norský jazyk.