Rychlejší přístup než prohlížeči!
13 vztahy: Říše Ming, Říše Sung (1355–1367), Chung-wu, Jung-le, Kublaj, Marco Polo, Peking, Povstání rudých turbanů, Samuel Taylor Coleridge, Světové dědictví, Togon Temür, Velká čínská zeď, Vnitřní Mongolsko.
Říše Ming
Říše Ming (čínsky: znaky tradiční 明國, zjednodušené 明国, pinyin Míng Guó, český přepis Ming Kuo), plným názvem Říše Velká Ming (čínsky: znaky zjednodušené 大明国, tradiční 大明國, pinyin Dà Míng Guó, český přepis Ta Ming Kuo; také anachronicky čínsky: znaky zjednodušené 大明帝国, tradiční 大明帝國, pinyin Dà Míng Dìguó, český přepis Ta Ming Tikuo) byl čínský stát nazvaný podle vládnoucí dynastie Ming (čínsky: znaky 明朝, pinyin Míng Cháo, český přepis Ming Čchao).
Nový!!: Šang-tu a Říše Ming · Vidět víc »
Říše Sung (1355–1367)
Říše Sung, plným názvem říše velká Sung, byla jedním z krátkodobě existujících povstaleckých států existujících v Číně během povstání rudých turbanů v závěrečné fázi trvání říše Jüan.
Nový!!: Šang-tu a Říše Sung (1355–1367) · Vidět víc »
Chung-wu
Císař Chung-wu (21. října 1328 – 24. června 1398), vlastním jménem Ču Jüan-čang, známý též pod chrámovým jménem Tchaj-cu, byl zakladatel a první císař čínské dynastie Ming.
Nový!!: Šang-tu a Chung-wu · Vidět víc »
Jung-le
Císař Jung-le (2. května 1360 Jing-tchien (dnes Nanking) – 12. srpna 1424 Jü-mu-čchuan (severně od Dolonu)) vlastním jménem Ču Ti vládl v letech 1402–1424 Číně jako třetí císař říše Ming. Byl čtvrtý syn Chung-wua, zakladatele a prvního císaře dynastie Ming. Od roku 1370 nosil titul kníže z Jen, od roku 1380 sídlil v Pekingu a strážil severovýchodní pohraničí. V 80. a 90. letech 14. století vynikl v bojích s Mongoly a projevil se jako talentovaný vojevůdce, populární mezi vojáky, a úspěšný státník. Roku 1399 se vzbouřil proti svému synovci, novému císaři Ťien-wenovi. V občanské válce, kterou nazval kampaň ťing-nan, kampaň za uklidnění nepořádků, po třech letech urputných bojů zvítězil a roku 1402 se prohlásil za císaře. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil éru „Věčného štěstí“, Jung-le. Název éry je používán i jako jméno císaře. Jeho vláda je občas vnímána jako „druhé založení“ mingské dynastie, jelikož ostře změnil politický kurs svého otce. Po nástupu na trůn se musel vypořádat s následky občanské války. Severočínský venkov byl boji poničen, hospodářství zde trpělo nedostatkem pracovních sil. Císař se rozhodl posílit a stabilizovat ekonomiku, ale nejdříve umlčet jakýkoli odpor. Očistil státní správu jak od stoupenců Ťien-wena, tak od zkorumpovaných a neloajálních úředníků. Vláda ostře zasáhla i proti tajným společnostem a banditům. Snažil se pozvednout hospodářství podporou produkce potravin i tkanin. Využívala se neobdělávaná půda, kultivovaly nové pozemky v bohatých oblastech delty Jang-c'-ťiang. Jung-le snížil význam Nankingu, když roku 1403 vyhlásil rozhodnutí o povýšení Pekingu na hlavní město. Výstavba nové metropole v letech 1407–1420 každodenně zaměstnala stovky tisíc pracovníků. V centru Pekingu se nacházelo vlastní středisko moci – úřednické Císařské město a uprostřed něj Zakázané město – palácové sídlo samotného císaře a jeho rodiny. Nechal zrekonstruovat Velký kanál, potřebný k zásobování metropole i armád na severu. Císař podporoval konfuciánství i buddhismus. Dva tisíce učenců zaměstnal sestavením obrovité Encyklopedie Jung-le, která výrazně překonala všechny dosavadní encyklopedie, včetně Čtyř velkých knih Sungů z 11. století. Přikázal setřídit texty neokonfuciánců a využít je jako učební příručky pro výuku budoucích úředníků. Úřednické zkoušky v tříletém cyklu přinášely kvalifikované absolventy, kteří zaplnili státní aparát. Byl známý tvrdým trestáním selhání a rychlým povýšením úspěšných služebníků. Přestože se, stejně jako jeho otec, neváhal v případě potřeby násilně vypořádat s odpůrci, opustil jeho politiku častých čistek. Ministři zastávali svá místa dlouhá léta, státní správa získala na profesionalitě a stabilnosti. Nicméně nejenom úředníci se těšili přízni a podpoře císaře. Říši vládl do značné míry „z koňského sedla“, cestoval mezi oběma hlavními městy, stejně jako císaři říše Jüan, a opakovaně vedl vojenská tažení do Mongolska. Úředníci se stavěli proti takovému chování, cítíce ohrožení z toho plynoucím vlivem eunuchů a vojenských špiček, skupin, jejichž moc závisela na císařské přízni. Výrazně aktivizoval zahraniční politiku ve snaze o posílení a konsolidaci hegemonního postavení ve východní Asii. Diplomatická poselstva a vojenské expedice mířily do „všech čtyř stran světa“. Početné mise navštívily řadu blízkých i vzdálených zemí včetně Mandžuska, Koreje, Japonska, Filipín, i timúrovskou říši ve střední Asii. Proslulé námořní plavby Čeng Chea dosáhly břehů jihovýchodní Asie, Indie, Persie a východní Afriky. Vážnou hrozbu bezpečnosti říše představovali Mongolové, rozdělení na tři skupiny – Urianchajci na jihovýchodě byli většinou loajální, východní Mongolové a západní Ojrati problematičtí. Mingská Čína je střídavě podporovala a stavěla proti sobě. Jung-le osobně vedl pět tažení do Mongolska. Samotný přesun metropole z Nankingu do Pekingu byl diktován nutností stále držet pod dohledem neklidné severní sousedy. Jung-le byl zkušený vojevůdce a armádě věnoval velkou pozornost. Přesto jeho války neskončily dobře. Válka ve Vietnamu se táhla od počátečního vpádu roku 1407 do konce jeho vlády. Čtyři roky po císařově smrti nezbylo mingské armádě než odtáhnout zpět do Číny. Jeho mongolská tažení nezměnila poměr sil a nezajistila bezpečnost severní hranice. Zemřel roku 1424, je pohřben v Čchang-ling, největší z hrobek mingských císařů ležících nedaleko Pekingu.
Nový!!: Šang-tu a Jung-le · Vidět víc »
Kublaj
Kublaj, též Kublaj-chán, Kubilaj, Chubilaj-chán, Burgidžin Chubilaj, Büdžek či Jüan Š'-cu (23. září 1215 – 18. února 1294), byl velký chán, mongolský vojevůdce, syn Tolujchána, vnuk Čingischána.
Nový!!: Šang-tu a Kublaj · Vidět víc »
Marco Polo
Marco Polo (15. září 1254, ostrov Korčula nebo Benátky – 8. ledna 1324, Benátky) byl benátský kupec, cestovatel a dvořan mongolského velikého chána Kublaje.
Nový!!: Šang-tu a Marco Polo · Vidět víc »
Peking
Peking je hlavní město Čínské lidové republiky.
Nový!!: Šang-tu a Peking · Vidět víc »
Povstání rudých turbanů
Povstání rudých turbanů bylo povstalecké hnutí v Číně proti mongolské nadvládě, které začalo roku 1351 a skončilo pádem jejich říše Jüan a založením čínské říše Ming roku 1368. Povstání začalo roku 1351 jako rolnické vzpoury vedené různými náboženskými a sektářskými skupinami, především společností Bílého lotosu; postupně se rozrůstalo a vtahovalo do sebe stále širší vrstvy obyvatelstva. Účastnilo se ho velké množství různých skupin, jejichž vůdci se prohlašovali králi či císaři, odvozovali svůj původ od sungských vládců, opírali se o legendy a mystická proroctví. S růstem lidového hnutí boje na obou stranách přerostly v občanskou válku – mezi sebou bojovali jak vzbouření mongolští generálové, tak i čínští vůdci různých skupin Rudých turbanů a protimongolské opozice, přičemž občas uzavírali spojenectví s mongolskými generály. Z válek vyšel vítězně Ču Jüan-čang, který se zpočátku usadil v Nankingu, po upevnění své moci rozbil vojska ostatních vůdců Rudých turbanů a dalších povstaleckých států, roku 1368 se prohlásil císařem nové dynastie Ming a dobyl mongolské hlavní město Ta-tu. Během několika dalších let konsolidoval svoji moc obsazením zbývajících oblastí Číny.
Nový!!: Šang-tu a Povstání rudých turbanů · Vidět víc »
Samuel Taylor Coleridge
Samuel Taylor Coleridge (21. října 1772, Ottery St Mary – 25. července 1834, Highgate, dnes součást Londýna) byl anglický romantický básník, kritik a filozof.
Nový!!: Šang-tu a Samuel Taylor Coleridge · Vidět víc »
Světové dědictví
Znak světového dědictví Vlajka světového dědictví Jako světové dědictví (anglicky World Heritage) se označují nejrůznější kulturní a přírodní památky po celém světě, které byly pro svou unikátnost vybrány organizací UNESCO a přijaty na Seznam světového dědictví.
Nový!!: Šang-tu a Světové dědictví · Vidět víc »
Togon Temür
Togon Temür (25. května 1320 – 23. května 1370), z rodu Bordžiginů byl poslední císař říše Jüan a veliký chán Mongolů (s titulem Uchagantu-chán, klasická mongolština) vládnoucí Mongolsku, Číně a okolním zemím.
Nový!!: Šang-tu a Togon Temür · Vidět víc »
Velká čínská zeď
Etapy budování Velké zdi: žlutá - Čchin, červená - Ťin, modrá - Ming Strážní věž poblíž Pekingu Vnitřek strážní věže poblíž Pekingu Snímek Velké zdi pořídil radar raketoplánu Endeavour 10. dubna 1994, verze ve falešných barvách Velká čínská zeď je starý systém opevnění táhnoucí se napříč severní Čínou.
Nový!!: Šang-tu a Velká čínská zeď · Vidět víc »
Vnitřní Mongolsko
Autonomní oblast Vnitřní Mongolsko (mongolsky 100px, Өвөр Монголын Өөртөө ЗасахОрон, Övör Mongolyn Öörtöö Zasach Oron, čínsky 内蒙古自治区 pchin-jin Nèi Mongol Zìzhìqū, Nèi Měnggǔ Zìzhìqū, český přepis Nej-meng-ku c'-č'-čchü) je autonomní oblast na úrovni provincie na severu Čínské lidové republiky.
Nový!!: Šang-tu a Vnitřní Mongolsko · Vidět víc »
