Rychlejší přístup než prohlížeči!
58 vztahy: Analytický jazyk, Angličtina, Švédská gramatika, Částice (slovní druh), Bokmål, Citoslovce, Dánština, Dánská gramatika, Deponentní sloveso, Genitiv, Germánské jazyky, Gramatika, Indoevropské jazyky, Infinitiv, Islandština, Jmenný rod, Koncovka (mluvnice), Kondicionál, Mluvnická shoda, Mluvnický pád, Nářečí norštiny, Němčina, Nominativ, Norština, Nynorsk, Ohýbání, Osoba (mluvnice), Paradigma, Příčestí, Přídavné jméno, Přípona (mluvnice), Příslovce, Příslovečné určení, Přísudek, Přívlastek, Předložka, Předmět, Přehláska, Perfektum, Plusquamperfektum, Podmět, Podstatné jméno, Préteritum, Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou, Skloňování, Slabá a silná slovesa, Sloveso, Slovní druh, Slovosled, Spojka (slovní druh), ..., Stupňování, Syntax, Tečka (interpunkce), Trpný rod, Věta (lingvistika), Zájmeno, Zápor, Způsobové sloveso. Rozbalte index (8 více) »
Analytický jazyk
Analytický jazyk (nebo izolační jazyk, amorfní jazyk) je jazyk, který pracuje pouze s volnými morfémy.
Nový!!: Norská gramatika a Analytický jazyk · Vidět víc »
Angličtina
Angličtina je západogermánský jazyk, který se vyvinul od pátého století n. l. na území Anglie.
Nový!!: Norská gramatika a Angličtina · Vidět víc »
Švédská gramatika
Švédská gramatika je mluvnický popis švédštiny.
Nový!!: Norská gramatika a Švédská gramatika · Vidět víc »
Částice (slovní druh)
Částice (partikule) je neohebný slovní druh, který signalizuje vztah mluvčího k výpovědi, vyjadřuje modalitu věty nebo zvýrazňuje větný člen.
Nový!!: Norská gramatika a Částice (slovní druh) · Vidět víc »
Bokmål
Bokmål (výslovnost búkmól; doslova knižní řeč) je spolu s novou norštinou jedna ze dvou oficiálních spisovných variant norštiny.
Nový!!: Norská gramatika a Bokmål · Vidět víc »
Citoslovce
Citoslovce (interjekce) jsou neohebným slovním druhem, který vyjadřuje nálady a pocity, vůli mluvčího, označuje hlasy a zvuky.
Nový!!: Norská gramatika a Citoslovce · Vidět víc »
Dánština
Dánština, (dánsky dansk) je severogermánský jazyk, kterým hovoří okolo 5,5 milionu lidí, a to především v Dánsku.
Nový!!: Norská gramatika a Dánština · Vidět víc »
Dánská gramatika
Dánská gramatika je popis mluvnického systému dánštiny.
Nový!!: Norská gramatika a Dánská gramatika · Vidět víc »
Deponentní sloveso
Deponentní slovesa jsou v lingvistice taková slovesa, která mají pouze tvary trpného rodu (nebo media), ačkoliv jejich význam je činný.
Nový!!: Norská gramatika a Deponentní sloveso · Vidět víc »
Genitiv
Genitiv (zkratka GEN, česky též původník, roditel či přisvojník) je mluvnický pád, v češtině 2.
Nový!!: Norská gramatika a Genitiv · Vidět víc »
Germánské jazyky
němčina Germánské jazyky představují jednu z větví indoevropských jazyků.
Nový!!: Norská gramatika a Germánské jazyky · Vidět víc »
Gramatika
Gramatika neboli mluvnice je soubor logických a strukturních pravidel, kterými se řídí stavba vět, větných členů a slov v určitém přirozeném jazyce. V tradičním pojetí zahrnuje morfologii (tvarosloví) a syntax (skladbu), v širším i další jazykovědné disciplíny, jako je fonetika s fonologií, lexikologie a slovotvorba a stylistika. Od termínu gramatika je odvozen termín gramotnost. Gramotnost představuje schopnost převodu mluvené řeči do systému hláskových znaků a naopak. Rozvoj věd o komunikaci vedl k hledání logických a strukturních pravidel také v "řeči obrazu", v níž se vizuální gramatika zabývá podobně jako verbální morfologií, skladbou nebo stylistikou. Každý jazyk má svou vlastní gramatiku, svou gramatiku mají však i všechny strukturní útvary jazyka (dialekty).
Nový!!: Norská gramatika a Gramatika · Vidět víc »
Indoevropské jazyky
Indoevropská jazyková rodina (tento pojem zavedl poprvé roku 1813 Thomas Young) je skupina jazyků, které se společně vyvíjely v rozsáhlých oblastech Eurasie z předpokládaného indoevropského prajazyka.
Nový!!: Norská gramatika a Indoevropské jazyky · Vidět víc »
Infinitiv
'''Infinitiv''' (také neurčitek) je neurčitý tvar slovesa, který nevyjadřuje osobu, číslo, způsob ani čas.
Nový!!: Norská gramatika a Infinitiv · Vidět víc »
Islandština
Islandština (íslenska) je severogermánský jazyk, kterým mluví asi 300 000 mluvčích na Islandu.
Nový!!: Norská gramatika a Islandština · Vidět víc »
Jmenný rod
Jmenný rod (lat. genus nominis či jen genus) je mluvnická kategorie jmen (lat. nomina), tedy podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen, číslovek a případně dalších slovních druhů, která ovlivňuje jejich skloňování a také tvary sloves, zejména příčestí.
Nový!!: Norská gramatika a Jmenný rod · Vidět víc »
Koncovka (mluvnice)
Koncovka je zakončení ohebných slov (tzv. flexivní sufix), které se při skloňování nebo časování slova mění.
Nový!!: Norská gramatika a Koncovka (mluvnice) · Vidět víc »
Kondicionál
Podmiňovací způsob (kondicionál) je slovesný způsob, jímž se vyjadřuje, že uskutečnění určitého děje nebo stavu je podmíněno jistými okolnostmi.
Nový!!: Norská gramatika a Kondicionál · Vidět víc »
Mluvnická shoda
Mluvnická shoda je sjednocení některých hodnot mluvnických (morfologických) kategorií (obvykle osoba, číslo, rod anebo pád) mezi výrazy nebo větnými členy, které jsou součástí určité syntaktické konstrukce.
Nový!!: Norská gramatika a Mluvnická shoda · Vidět víc »
Mluvnický pád
Pád je morfologická kategorie jejich proměn, často koncovkou, kterou flexivní jazyky obvykle vyjadřují vztah jmen (nomin, tj. podstatných a přídavných jmen, zájmen a číslovek) ke slovesu či jiným větným členům.
Nový!!: Norská gramatika a Mluvnický pád · Vidět víc »
Nářečí norštiny
Norská nářečí jsou mluvené formy norského jazyka, omezené na určité oblasti Norska.
Nový!!: Norská gramatika a Nářečí norštiny · Vidět víc »
Němčina
Němčina, německy Deutsch, je západogermánský jazyk, jehož studiem se zaobírá filologický obor zvaný germanistika.
Nový!!: Norská gramatika a Němčina · Vidět víc »
Nominativ
Nominativ (zkratka NOM, z lat. nominativus od nominare.
Nový!!: Norská gramatika a Nominativ · Vidět víc »
Norština
Norština je severogermánský jazyk, kterým hovoří Norové.
Nový!!: Norská gramatika a Norština · Vidět víc »
Nynorsk
neutrální Nynorsk (výslovnost nýnošk; doslova nová norština) je spolu s bokmålem jedna ze dvou oficiálních spisovných variant norštiny.
Nový!!: Norská gramatika a Nynorsk · Vidět víc »
Ohýbání
Ohýbání (flexe) je modifikace tvarů slova (přesněji lexému), kterými se vyjadřují mluvnické kategorie, jako je např.
Nový!!: Norská gramatika a Ohýbání · Vidět víc »
Osoba (mluvnice)
Osoba je mluvnická kategorie sloves, zájmen a někdy i dalších slovních druhů (např. v češtině spojek abych / abys / aby).
Nový!!: Norská gramatika a Osoba (mluvnice) · Vidět víc »
Paradigma
Paradigma (z řeckého παράδειγμα parádeigma.
Nový!!: Norská gramatika a Paradigma · Vidět víc »
Příčestí
Příčestí (participium, z lat. participare – „mít účast“; české označení vzniklo obrozeneckým převzetím ruského pričástije, což je částečný kalk z latiny) je neurčitý jmenný tvar slovesa, který má v jazyce různé funkce.
Nový!!: Norská gramatika a Příčestí · Vidět víc »
Přídavné jméno
Přídavná jména jsou vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen.
Nový!!: Norská gramatika a Přídavné jméno · Vidět víc »
Přípona (mluvnice)
Pojmem přípona se v lingvistice označuje jednotlivý afix, který se nachází ve slově, za kořenem slova, nejde-li o další kořen slova nebo o koncovku.
Nový!!: Norská gramatika a Přípona (mluvnice) · Vidět víc »
Příslovce
Příslovce (adverbium) je neohebný slovní druh, který vyjadřuje bližší okolnosti dějů a vlastností.
Nový!!: Norská gramatika a Příslovce · Vidět víc »
Příslovečné určení
Příslovečné určení neboli adverbiale je vedlejší větný člen, který nejčastěji rozvíjí sloveso, někdy také přídavné jméno nebo příslovce tím, že uvádí nějakou okolnost.
Nový!!: Norská gramatika a Příslovečné určení · Vidět víc »
Přísudek
Přísudek (z lat. predikát) je základní větný člen přisuzující podmětu nebo samostatně vyjadřující činnost, stav nebo vlastnost, jako například prší ve větě Venku prší, či je zelený ve větě Strom je zelený.
Nový!!: Norská gramatika a Přísudek · Vidět víc »
Přívlastek
Přívlastek (atribut) je větný člen, který rozvíjí jiný jmenný větný člen.
Nový!!: Norská gramatika a Přívlastek · Vidět víc »
Předložka
Předložka (lat. praepositio; v některých jazycích záložka, lat. postpositio) je neohebný slovní druh.
Nový!!: Norská gramatika a Předložka · Vidět víc »
Předmět
Předmět může být.
Nový!!: Norská gramatika a Předmět · Vidět víc »
Přehláska
Přehláska je jazykový jev, při němž dojde ke změně samohlásky (vokálu) vlivem přilehlé hlásky.
Nový!!: Norská gramatika a Přehláska · Vidět víc »
Perfektum
Perfektum (z latinského perfectum, doslova „dokončené“) je slovesný čas, který v některých jazycích vyjadřuje ukončenost minulého děje.
Nový!!: Norská gramatika a Perfektum · Vidět víc »
Plusquamperfektum
Plusquamperfektum (lat. plūs quam perfectum, více než perfektum) nebo pluskvamperfektum je předminulý čas sloves, kterým se v některých jazycích vyjadřuje děj, který předcházel jinému minulému ději.
Nový!!: Norská gramatika a Plusquamperfektum · Vidět víc »
Podmět
Podmět je větný člen vyjadřující původce děje nebo nositele činnosti, stavu či vlastnosti.
Nový!!: Norská gramatika a Podmět · Vidět víc »
Podstatné jméno
Podstatné jméno (též substantivum) je ohebný slovní druh, který označuje názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů a vztahů.
Nový!!: Norská gramatika a Podstatné jméno · Vidět víc »
Préteritum
Préteritum (z latinského praeteritum „to, co přešlo, pominulo“) je gramatický termín označující jeden z minulých časů.
Nový!!: Norská gramatika a Préteritum · Vidět víc »
Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou
Tento článek popisuje rozdíly mezi dánštinou, norštinou (resp. jejími dvěma psanými standardy) a švédštinou, blízce příbuznými a do jisté míry vzájemně srozumitelnými germánskými jazyky, kterými se hovoří v oblasti Skandinávie.
Nový!!: Norská gramatika a Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou · Vidět víc »
Skloňování
Skloňování (deklinace) je jmenná flexe, tedy ohýbání slovních druhů, jako jsou podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, členy apod.
Nový!!: Norská gramatika a Skloňování · Vidět víc »
Slabá a silná slovesa
Slabá a silná slovesa se rozlišují v germánských jazycích s výjimkou afrikánštiny.
Nový!!: Norská gramatika a Slabá a silná slovesa · Vidět víc »
Sloveso
Sloveso (lat. verbum) je ohebný slovní druh, který vyjadřuje činnost (jít), stav (ležet) nebo změnu stavu (zčervenat).
Nový!!: Norská gramatika a Sloveso · Vidět víc »
Slovní druh
Lingvistika dělí slova do slovních druhů.
Nový!!: Norská gramatika a Slovní druh · Vidět víc »
Slovosled
Slovosled (slovní pořádek, pořad) je pořadí slov a větných členů ve větách, frázích, rozvitých větných členech atp.
Nový!!: Norská gramatika a Slovosled · Vidět víc »
Spojka (slovní druh)
Spojka (konjunkce; lat. conjunctio) je neohebný slovní druh, který spojuje větné členy nebo věty.
Nový!!: Norská gramatika a Spojka (slovní druh) · Vidět víc »
Stupňování
Stupňování (též komparace, řidčeji gradace) v lingvistice znamená tvoření tvarů 2.
Nový!!: Norská gramatika a Stupňování · Vidět víc »
Syntax
Syntax neboli skladba (zastarale větosloví) je lingvistická disciplína, jež zkoumá vzájemné vztahy mezi znaky (např. vztahy mezi slovy ve větě (mj. větnými členy), správným tvořením větných konstrukcí a slovosledem, také ale čísly nebo logickými symboly).
Nový!!: Norská gramatika a Syntax · Vidět víc »
Tečka (interpunkce)
#PŘESMĚRUJ Tečka.
Nový!!: Norská gramatika a Tečka (interpunkce) · Vidět víc »
Trpný rod
Trpný rod (pasivum) je mluvnická kategorie sloves (slovesný rod), kterou vyjadřujeme, že podmět není původcem děje, ale tento děj podmět „trpí“, je pasivní – na rozdíl od činného rodu (aktiva), kde podmět je aktivní, tj.
Nový!!: Norská gramatika a Trpný rod · Vidět víc »
Věta (lingvistika)
Věta je typizovaný jazykový útvar, kterým mluvčí slovně vyjadřuje určitou myšlenku, vztah k situaci, nebo obecný názor.
Nový!!: Norská gramatika a Věta (lingvistika) · Vidět víc »
Zájmeno
Zájmeno (pronomen, z latinského pro-nomen – „za-jméno“) je jedním z plnovýznamových ohebných slovních druhů.
Nový!!: Norská gramatika a Zájmeno · Vidět víc »
Zápor
Zápor (negace) v lingvistice znamená popření obsahu věty (výpovědi), části věty, větného členu nebo slova.
Nový!!: Norská gramatika a Zápor · Vidět víc »
Způsobové sloveso
Způsobové sloveso (též modální sloveso) je druh slovesa, jehož pomocí se vyjadřuje, zda je dispozice konatele děje k tomuto ději nutná, možná nebo záměrná, vyjadřuje tedy „stupeň realizovatelnosti“ děje, neboli voluntativní modalitu.
Nový!!: Norská gramatika a Způsobové sloveso · Vidět víc »
