Rychlejší přístup než prohlížeči!
22 vztahy: Akademie Chan-lin, Ťin Jou-c’, Říše Ming, Ceng Čchi, Chung-si, Džentry, Jang Š’-čchi, Jang Žung, Jang Pchu, Jü Čchien, Jung-le, Kabinet, Kao Čchi, Konfucianismus, Li Tung-jang, Peking, Süan-te, Sie Ťin (politik), Velký sekretariát, Wang Č’ (ministr), Wu Kchuan, 15. století.
Akademie Chan-lin
Akademie Chan-lin (čínsky: znaky 翰林院, pinyin Hànlín Yuàn) byla čínská akademická a správní instituce založená v 8.
Nový!!: Poezie kabinetního stylu a Akademie Chan-lin · Vidět víc »
Ťin Jou-c’
Ťin Jou-c’ (1366–1431) byl čínský politik říše Ming.
Nový!!: Poezie kabinetního stylu a Ťin Jou-c’ · Vidět víc »
Říše Ming
Říše Ming (čínsky: znaky tradiční 明國, zjednodušené 明国, pinyin Míng Guó, český přepis Ming Kuo), plným názvem Říše Velká Ming (čínsky: znaky zjednodušené 大明国, tradiční 大明國, pinyin Dà Míng Guó, český přepis Ta Ming Kuo; také anachronicky čínsky: znaky zjednodušené 大明帝国, tradiční 大明帝國, pinyin Dà Míng Dìguó, český přepis Ta Ming Tikuo) byl čínský stát nazvaný podle vládnoucí dynastie Ming (čínsky: znaky 明朝, pinyin Míng Cháo, český přepis Ming Čchao).
Nový!!: Poezie kabinetního stylu a Říše Ming · Vidět víc »
Ceng Čchi
Ceng Čchi (1372–1432) byl básník a úředník čínské říše Ming.
Nový!!: Poezie kabinetního stylu a Ceng Čchi · Vidět víc »
Chung-si
Císař Chung-si (16. srpna 1378 – 29. května 1425) vlastním jménem Ču Kao-čch' vládl v letech 1424–1425 mingské Číně jako čtvrtý císař dynastie Ming. Byl synem císaře Jung-leho. Na trůn nastoupil po smrti otce, vládl však pouze necelý rok. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil éru „Nesmírné záře“, Chung-si. Název éry je používán i jako jméno císaře. Ču Kao-čch’ se narodil 16. srpna 1378 jako nejstarší syn Ču Tiho, čtvrtého syna císaře Chung-wu. Ču Ti se smrti Chung-wua v občanské válce porazil císaře Ťien-wena a roku 1402 se zmocnil trůnu jako císař Jung-le. Svému nejstaršímu synovi poskytl nejlepší možné vzdělání v konfuciánském duchu. Ču Kao-čch’ úřadoval jako regent v Nankingu nebo Pekingu během válečných tažení svého otce. Jakmile se Ču Kao-čch’ stal císařem, zrušil Čeng Cheovy zámořské výpravy, zastavil též výměnu čaje za koně s asijskými národy, stejně jako výpravy za zlatem a perlami do Jün-nanu a Vietnamu. Rehabilitoval úředníky postižené za minulé vlády a reorganizoval administrativu, přičemž klíčová místa obsadili jeho důvěrníci. Posílil autoritu velkého sekretariátu, který byl nejvyšším vládním orgánem. Opustil nepopulární militaristickou politiku svého otce. Upravil dosavadní finanční a daňovou politiku, zrušil mnohé povinné dodávky, podporoval návrat rolníků, kteří opustili své domovy, především na dolním toku Jang-c’-ťiang. Jeho konfuciánský idealismus byl cítit ve stylu vlády po následující století. Rozhodl o vrácení hlavního města do Nankingu. Ale o měsíc později, v květnu 1425, zemřel, pravděpodobně na srdeční infarkt. Jeho šestadvacetiletý syn Ču Čan-ťi převzal vládu a pokračoval v liberální politice svého otce, která tak měla trvalý dosah.
Nový!!: Poezie kabinetního stylu a Chung-si · Vidět víc »
Džentry
Džentry nebo gentry je označení pro anglickou nižší šlechtu, přeneseně je používáno pro obdobné společenské vrstvy jiných evropských i neevropských zemí.
Nový!!: Poezie kabinetního stylu a Džentry · Vidět víc »
Jang Š’-čchi
Jang Š'-čchi (1364–1444) byl čínský politik říše Ming.
Nový!!: Poezie kabinetního stylu a Jang Š’-čchi · Vidět víc »
Jang Žung
Jang Žung (1371–1440) byl čínský politik říše Ming.
Nový!!: Poezie kabinetního stylu a Jang Žung · Vidět víc »
Jang Pchu
Jang Pchu (1372–1446) byl čínský politik říše Ming.
Nový!!: Poezie kabinetního stylu a Jang Pchu · Vidět víc »
Jü Čchien
Jü Čchien (1398–1457) byl čínský státník a básník, v letech 1449–1457 ministr vojenství vlády říše Ming.
Nový!!: Poezie kabinetního stylu a Jü Čchien · Vidět víc »
Jung-le
Císař Jung-le (2. května 1360 Jing-tchien (dnes Nanking) – 12. srpna 1424 Jü-mu-čchuan (severně od Dolonu)) vlastním jménem Ču Ti vládl v letech 1402–1424 Číně jako třetí císař říše Ming. Byl čtvrtý syn Chung-wua, zakladatele a prvního císaře dynastie Ming. Od roku 1370 nosil titul kníže z Jen, od roku 1380 sídlil v Pekingu a strážil severovýchodní pohraničí. V 80. a 90. letech 14. století vynikl v bojích s Mongoly a projevil se jako talentovaný vojevůdce, populární mezi vojáky, a úspěšný státník. Roku 1399 se vzbouřil proti svému synovci, novému císaři Ťien-wenovi. V občanské válce, kterou nazval kampaň ťing-nan, kampaň za uklidnění nepořádků, po třech letech urputných bojů zvítězil a roku 1402 se prohlásil za císaře. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil éru „Věčného štěstí“, Jung-le. Název éry je používán i jako jméno císaře. Jeho vláda je občas vnímána jako „druhé založení“ mingské dynastie, jelikož ostře změnil politický kurs svého otce. Po nástupu na trůn se musel vypořádat s následky občanské války. Severočínský venkov byl boji poničen, hospodářství zde trpělo nedostatkem pracovních sil. Císař se rozhodl posílit a stabilizovat ekonomiku, ale nejdříve umlčet jakýkoli odpor. Očistil státní správu jak od stoupenců Ťien-wena, tak od zkorumpovaných a neloajálních úředníků. Vláda ostře zasáhla i proti tajným společnostem a banditům. Snažil se pozvednout hospodářství podporou produkce potravin i tkanin. Využívala se neobdělávaná půda, kultivovaly nové pozemky v bohatých oblastech delty Jang-c'-ťiang. Jung-le snížil význam Nankingu, když roku 1403 vyhlásil rozhodnutí o povýšení Pekingu na hlavní město. Výstavba nové metropole v letech 1407–1420 každodenně zaměstnala stovky tisíc pracovníků. V centru Pekingu se nacházelo vlastní středisko moci – úřednické Císařské město a uprostřed něj Zakázané město – palácové sídlo samotného císaře a jeho rodiny. Nechal zrekonstruovat Velký kanál, potřebný k zásobování metropole i armád na severu. Císař podporoval konfuciánství i buddhismus. Dva tisíce učenců zaměstnal sestavením obrovité Encyklopedie Jung-le, která výrazně překonala všechny dosavadní encyklopedie, včetně Čtyř velkých knih Sungů z 11. století. Přikázal setřídit texty neokonfuciánců a využít je jako učební příručky pro výuku budoucích úředníků. Úřednické zkoušky v tříletém cyklu přinášely kvalifikované absolventy, kteří zaplnili státní aparát. Byl známý tvrdým trestáním selhání a rychlým povýšením úspěšných služebníků. Přestože se, stejně jako jeho otec, neváhal v případě potřeby násilně vypořádat s odpůrci, opustil jeho politiku častých čistek. Ministři zastávali svá místa dlouhá léta, státní správa získala na profesionalitě a stabilnosti. Nicméně nejenom úředníci se těšili přízni a podpoře císaře. Říši vládl do značné míry „z koňského sedla“, cestoval mezi oběma hlavními městy, stejně jako císaři říše Jüan, a opakovaně vedl vojenská tažení do Mongolska. Úředníci se stavěli proti takovému chování, cítíce ohrožení z toho plynoucím vlivem eunuchů a vojenských špiček, skupin, jejichž moc závisela na císařské přízni. Výrazně aktivizoval zahraniční politiku ve snaze o posílení a konsolidaci hegemonního postavení ve východní Asii. Diplomatická poselstva a vojenské expedice mířily do „všech čtyř stran světa“. Početné mise navštívily řadu blízkých i vzdálených zemí včetně Mandžuska, Koreje, Japonska, Filipín, i timúrovskou říši ve střední Asii. Proslulé námořní plavby Čeng Chea dosáhly břehů jihovýchodní Asie, Indie, Persie a východní Afriky. Vážnou hrozbu bezpečnosti říše představovali Mongolové, rozdělení na tři skupiny – Urianchajci na jihovýchodě byli většinou loajální, východní Mongolové a západní Ojrati problematičtí. Mingská Čína je střídavě podporovala a stavěla proti sobě. Jung-le osobně vedl pět tažení do Mongolska. Samotný přesun metropole z Nankingu do Pekingu byl diktován nutností stále držet pod dohledem neklidné severní sousedy. Jung-le byl zkušený vojevůdce a armádě věnoval velkou pozornost. Přesto jeho války neskončily dobře. Válka ve Vietnamu se táhla od počátečního vpádu roku 1407 do konce jeho vlády. Čtyři roky po císařově smrti nezbylo mingské armádě než odtáhnout zpět do Číny. Jeho mongolská tažení nezměnila poměr sil a nezajistila bezpečnost severní hranice. Zemřel roku 1424, je pohřben v Čchang-ling, největší z hrobek mingských císařů ležících nedaleko Pekingu.
Nový!!: Poezie kabinetního stylu a Jung-le · Vidět víc »
Kabinet
Kabinet může být.
Nový!!: Poezie kabinetního stylu a Kabinet · Vidět víc »
Kao Čchi
Kao Čchi (1336–1374) byl čínský básník, esejista a spisovatel žijící na přelomu jüanského a mingského období, pozdějšími kritiky považovaný za největšího mingského básníka.
Nový!!: Poezie kabinetního stylu a Kao Čchi · Vidět víc »
Konfucianismus
Konfucius – „zakladatel“ konfuciánství (malba z roku 1770) Konfucianismus, také konfuciánství (doslova „škola učenců“; nebo méně přesněji Kchung ťiao, „Konfuciovo náboženství“) je čínský filosofický směr, který se vyvinul z učení čínského mudrce Konfucia.
Nový!!: Poezie kabinetního stylu a Konfucianismus · Vidět víc »
Li Tung-jang
Li Tung-jang (1447–1516) byl literární kritik, kaligraf, básník a politik čínské říše Ming, za vlády císařů Chung-č’a a Čeng-teho zaujímal funkci velkého sekretáře, několik let stál v čele sboru velkých sekretářů a tedy fakticky i v čele vlády.
Nový!!: Poezie kabinetního stylu a Li Tung-jang · Vidět víc »
Peking
Peking je hlavní město Čínské lidové republiky.
Nový!!: Poezie kabinetního stylu a Peking · Vidět víc »
Süan-te
Císař Süan-te (16. března 1399 – 31. ledna 1435) vlastním jménem Ču Čan-ťi z dynastie Ming vládl jako císař v letech 1425–1435 říši Ming.
Nový!!: Poezie kabinetního stylu a Süan-te · Vidět víc »
Sie Ťin (politik)
Sie Ťin (1369–1415) byl čínský politik, malíř a kaligraf říše Ming.
Nový!!: Poezie kabinetního stylu a Sie Ťin (politik) · Vidět víc »
Velký sekretariát
Velký sekretariát byl formálně vládní koordinační orgán, ale fakticky nejvyšší instituce civilní státní správy mingské Číny.
Nový!!: Poezie kabinetního stylu a Velký sekretariát · Vidět víc »
Wang Č’ (ministr)
Wang Č’ (1379–1462) byl čínský politik říše Ming.
Nový!!: Poezie kabinetního stylu a Wang Č’ (ministr) · Vidět víc »
Wu Kchuan
Wu Kchuan (1435–1504) byl čínský kaligraf, básník, esejista a politik mingského období.
Nový!!: Poezie kabinetního stylu a Wu Kchuan · Vidět víc »
15. století
15.
Nový!!: Poezie kabinetního stylu a 15. století · Vidět víc »
Přesměrování zde:
Kabinetní poezie, Kabinetní styl.
