Logo
Uniepedie
Sdělení
Nyní na Google Play
Nový! Ke stažení Uniepedie na vašem zařízení se systémem Android™!
Bezplatná
Rychlejší přístup než prohlížeči!
 

Latina

Index Latina

Latina (lingua Latina) je italický jazyk z indoevropské rodiny jazyků, kterým se mluvilo ve starověkém Římě.

155 vztahy: A, Abeceda, Ablativ, Akuzativ, Angličtina, Úřední jazyk, Španělština, Čas (mluvnice), Časování, Čárka (interpunkce), Číslo (mluvnice), Činný rod, Řím, Římská říše, Římské provincie, Římskokatolická církev, Řečtina, Œ, Æ, B, Biologie, C, Caesar, Chronogram, D, Dativ, Dánština, Deponentní sloveso, Diakritické znaménko, Dvojhláska, E, Etruskové, F, Fénické písmo, Filologie, Filosofie, Francesco Petrarca, Francouzština, G, Genitiv, H, Historiografie, Hláska, Humanismus, Humanistická latina, I, Idiom, Imperativ, Imperfektum, Indikativ, ..., Indoevropské jazyky, Infinitiv, Interpunkční znaménko, Italština, Italické jazyky, Itálie, J, Jednotné číslo, K, Karel Veliký, Křesťanství, Klasická filologie, Kmen (mluvnice), Kondicionál, Konjunktiv, L, Latina, Latinka, Latinská rčení, Lazio, Lékařství, Ligatura (písmo), Lingvistika, Livius, M, Majuskule, Makaronština, Maltézský řád, Marcus Tullius Cicero, Minuskule, Mluvnická shoda, Množné číslo, Mrtvý jazyk, N, Nazalizace, Nářečí, Němčina, Nominativ, Nová latina, O, Oblouček, Okcitánština, Osoba (mluvnice), Ostravská univerzita, P, Papežská latinská akademie, Písmeno, Přídavné jméno, Přítomný čas, Přízvuk, Předbudoucí čas, Perfektum, Plusquamperfektum, Podstatné jméno, Portugalština, Pravopis, Právo, Publius Ovidius Naso, Publius Vergilius Maro, Q, Quintus Horatius Flaccus, R, Rétorománština, Renesance, Románské jazyky, Rumunština, S, Seznam jazyků, Slabika, Slovanské jazyky, Slovesný rod, Slovesný vid, Sloveso, Starořečtina, Starověk, Starověký Řím, Stupňování, Supinum, Svatý Augustin, Svatý stolec, Syntax, T, Teologie, Termín, Tridentská mše, Trpný rod, U, V, Vatikán, Větná perioda, Vodorovná čárka, Vokativ, Vulgární latina, Vzor (mluvnice), X, Y, Ypsilon, Z, Západořímská říše, Zéta, Zpěvník, 1. století př. n. l., 19. století, 7. století př. n. l., 800. Rozbalte index (105 více) »

A

A je první písmeno většiny abeced, latinské i české abecedy.

Nový!!: Latina a A · Vidět víc »

Abeceda

Vzorník písma Abeceda, řídce i „alfabeta“, je uspořádaná sada znaků – písmen, jimiž se při zápisu řeči, v písmu graficky vyjadřují fonémy, zpravidla hlásky (některé jen souhlásky) a případně slabiky.

Nový!!: Latina a Abeceda · Vidět víc »

Ablativ

Ablativ (česky též odlučník) je označení pro mluvnický pád, jenž se jako jediný pád z původních osmi praindoevropských pádů v češtině (ani v ostatních slovanských jazycích) nedochoval.

Nový!!: Latina a Ablativ · Vidět víc »

Akuzativ

Akuzativ (zkratka ACC nebo AKUZ, česky též přechodník, vinitel či předmětník) je jedním z mluvnických pádů, který se vyskytuje v mnoha jazycích.

Nový!!: Latina a Akuzativ · Vidět víc »

Angličtina

Angličtina je západogermánský jazyk, který se vyvinul od pátého století n. l. na území Anglie.

Nový!!: Latina a Angličtina · Vidět víc »

Úřední jazyk

Úřední neboli státní jazyk je jazyk stanovený zákonem pro komunikaci s úřady, včetně školství.

Nový!!: Latina a Úřední jazyk · Vidět víc »

Španělština

Španělština (neboli kastilština) je jeden z nejrozšířenějších světových jazyků.

Nový!!: Latina a Španělština · Vidět víc »

Čas (mluvnice)

Čas (tempus) v lingvistice znamená určitý tvar slovesa vyjadřující časové období, ve kterém daný děj probíhal/probíhá/bude probíhat.

Nový!!: Latina a Čas (mluvnice) · Vidět víc »

Časování

Časování neboli konjugace je způsob ohýbání sloves.

Nový!!: Latina a Časování · Vidět víc »

Čárka (interpunkce)

Čárka je interpunkční znaménko a matematická značka.

Nový!!: Latina a Čárka (interpunkce) · Vidět víc »

Číslo (mluvnice)

Číslo je gramatická kategorie jmen i sloves, která udává počet účastníků děje.

Nový!!: Latina a Číslo (mluvnice) · Vidět víc »

Činný rod

Činný rod (aktivum) je mluvnická kategorie sloves, kterou vyjadřujeme, že podmět je původcem děje (agentem).

Nový!!: Latina a Činný rod · Vidět víc »

Řím

Císařský Řím. Tmavší oblast je území uvnitř hradeb ze 4. stol. př. n. l., světlejší uvnitř hradby z roku 275 Pantheon (Santa Maria Rotonda, 2. stol.) Koloseum Bazilika svatého Petra Řím (italsky a latinsky Roma, přezdívaný též Věčné město) je hlavní město Itálie, oblasti Lazio a provincie Roma.

Nový!!: Latina a Řím · Vidět víc »

Římská říše

Římská říše neboli Římské impérium (latinsky, řecky, tj. Basileia tōn Rhōmaiōn), česky také římské císařství, byl státní útvar starověkého Říma existující v letech 27 př. n. l. až 395 n. l. Jedná se o jednu z územně nejrozsáhlejších říší v dějinách Evropy.

Nový!!: Latina a Římská říše · Vidět víc »

Římské provincie

Mapa provincií římské říše po roce 135 Provincie (latinsky provincia, pl. provinciae) byla ve starověkém Římě základní a až do konce 3. století největší správní jednotka římského území mimo Apeninský poloostrov.

Nový!!: Latina a Římské provincie · Vidět víc »

Římskokatolická církev

Římskokatolická církev, označovaná také jako latinská církev (latinsky Ecclesia Latina) je největší autonomní (sui iuris) partikulární církev v rámci katolické církve, „bezpochyby, dalším rozšířením může být římská církev použita jako ekvivalent latinské církve pro patriarchát“ jejíž členové tvoří naprostou většinu z více než 1,3 miliardy pokřtěných římských katolíků ve společenství s papežem v Římě.

Nový!!: Latina a Římskokatolická církev · Vidět víc »

Řečtina

Řecká dopravní směrovací značka Řečtina (– ellinikí (glóssa), tj. řecký (jazyk), nebo ελληνικά – elliniká, tj. řečtina) je indoevropský jazyk používaný autochtonním obyvatelstvem především v Řecku, na Kypru a v částech Turecka, a dále v některých emigračních zemích, jako je Austrálie, Spojené státy, Kanada aj.

Nový!!: Latina a Řečtina · Vidět víc »

Œ

Œ (minuskule œ) je speciální znak latinky.

Nový!!: Latina a Œ · Vidět víc »

Æ

Ukázka písmena Æ Æ (æ) je písmeno (grafém) latinské abecedy, vzniklé spojení písmen a a e. Původně jde o ligaturu představující latinskou dvojhlásku.

Nový!!: Latina a Æ · Vidět víc »

B

B je druhé písmeno latinské i české abecedy.

Nový!!: Latina a B · Vidět víc »

Biologie

Biologie (z řeckého jako život a jako věda – tedy životověda – věda zkoumající život) v nejširším slova smyslu je vědní obor zabývající se organismy a vším, co s nimi souvisí, od chemických dějů v organismech probíhajících na úrovni atomů a molekul, až po celé ekosystémy.

Nový!!: Latina a Biologie · Vidět víc »

C

C je třetí písmeno latinské i české abecedy.

Nový!!: Latina a C · Vidět víc »

Caesar

Caesar je římské cognomen a v římském císařství titul panovníka („císaře“), který byl odvozen ze jména Gaia Iulia Caesara.

Nový!!: Latina a Caesar · Vidět víc »

Chronogram

Latinský nápis s chronogramem CDIVMIVIIICI.

Nový!!: Latina a Chronogram · Vidět víc »

D

D je čtvrté písmeno latinské abecedy.

Nový!!: Latina a D · Vidět víc »

Dativ

Dativ (zkratka DAT, česky též bližník, davatel, darovník nebo darník) je mluvnický pád, v češtině 3.

Nový!!: Latina a Dativ · Vidět víc »

Dánština

Dánština, (dánsky dansk) je severogermánský jazyk, kterým hovoří okolo 5,5 milionu lidí, a to především v Dánsku.

Nový!!: Latina a Dánština · Vidět víc »

Deponentní sloveso

Deponentní slovesa jsou v lingvistice taková slovesa, která mají pouze tvary trpného rodu (nebo media), ačkoliv jejich význam je činný.

Nový!!: Latina a Deponentní sloveso · Vidět víc »

Diakritické znaménko

(Čeština, chorvatština, slovinština, finština aj.) (Němčina, skandinávské jazyky aj.) (Portugalština aj.) (Krátká výslovnost) Prostý akcent v řecké alfabetě Diakritické znaménko (z řeckého διακριτικός diakritikós.

Nový!!: Latina a Diakritické znaménko · Vidět víc »

Dvojhláska

Dvojhláska neboli diftong je typ hlásek s tónovou strukturou, kde dochází k plynulému spojení dvou vokalických pozic do jednoho slabičného jádra.

Nový!!: Latina a Dvojhláska · Vidět víc »

E

E je páté písmeno latinské abecedy.

Nový!!: Latina a E · Vidět víc »

Etruskové

Etruskové jsou málo poznané starověké etnikum, které sídlilo v Etrurii, na území dnešního Toskánska v Itálii.

Nový!!: Latina a Etruskové · Vidět víc »

F

F je šesté písmeno latinské abecedy.

Nový!!: Latina a F · Vidět víc »

Fénické písmo

Fénické písmo bylo ve starověku souhláskové písmo používané pro zaznamenání textů ve féničtině a později i v dalších příbuzných kanaánských jazycích.

Nový!!: Latina a Fénické písmo · Vidět víc »

Filologie

Slovo filologie je řeckého původu (φίλος „přítel“, λόγος „slovo“) a znamená doslova „přátelství se slovem“, s naukou aj.

Nový!!: Latina a Filologie · Vidět víc »

Filosofie

#PŘESMĚRUJ Filozofie Kategorie:Přesměrování z alternativního pravopisu.

Nový!!: Latina a Filosofie · Vidět víc »

Francesco Petrarca

Francesco Petrarca (20. července 1304 – 18./19. července 1374) byl italský spisovatel a básník.

Nový!!: Latina a Francesco Petrarca · Vidět víc »

Francouzština

Francouzština (dříve též nazývaná franštinaNapř. ještě v roce 1991 vydaná učebnice Franština pro mediky (Brno, Masarykova univerzita)) je románský jazyk, je státním jazykem např.

Nový!!: Latina a Francouzština · Vidět víc »

G

G je sedmé písmeno latinské abecedy.

Nový!!: Latina a G · Vidět víc »

Genitiv

Genitiv (zkratka GEN, česky též původník, roditel či přisvojník) je mluvnický pád, v češtině 2.

Nový!!: Latina a Genitiv · Vidět víc »

H

H je osmé písmeno latinské abecedy.

Nový!!: Latina a H · Vidět víc »

Historiografie

Vermeerově obraze ''Alegorie malířství'' Dějepis (historická věda) je humanitní a společenská věda zkoumající dějiny (historii) člověka a jeho civilizace na základě studia různých pramenů a s použitím rozličných metod.

Nový!!: Latina a Historiografie · Vidět víc »

Hláska

Hláska je základní jednotka (segment) zvukové stránky řeči, kterou se zabývá fonetika a fonologie.

Nový!!: Latina a Hláska · Vidět víc »

Humanismus

Fridrichem III. (freska z dómské knihovny v Sieně, autorem je Pinturicchio) Humanismus (z latinského humanus, lidský) je pozdější označení pro filosofické, literární a kulturní hnutí, vzniklé v Itálii ve 14.

Nový!!: Latina a Humanismus · Vidět víc »

Humanistická latina

Humanistická latina je označení pro charakteristický styl latinského jazyka, vyvinutý v patnáctém století v období evropské renesance představiteli humanistického hnutí.

Nový!!: Latina a Humanistická latina · Vidět víc »

I

I je deváté písmeno latinské abecedy.

Nový!!: Latina a I · Vidět víc »

Idiom

Idiom (z řec. idióma, jazyková zvláštnost) je ustálený víceslovný výraz či frazém, jehož význam nelze odvodit z běžných významů slov, z nichž se skládá.

Nový!!: Latina a Idiom · Vidět víc »

Imperativ

Upřímnost Rozkazovací způsob či imperativ (z latinského imperativus) je slovesný způsob, jímž se vyjadřuje příkaz, požadavek či zákaz.

Nový!!: Latina a Imperativ · Vidět víc »

Imperfektum

Imperfektum (lat. imperfectum, doslova „nedokončené“ jako protiklad k perfektu) je jeden z minulých časů, kterým jazyky, jež ho mají, zpravidla označují minulý děj, který v minulosti trval nebo se opakoval.

Nový!!: Latina a Imperfektum · Vidět víc »

Indikativ

Indikativ (též oznamovací způsob) je slovesný způsob, jímž se vyjadřuje běžné reálné sdělení.

Nový!!: Latina a Indikativ · Vidět víc »

Indoevropské jazyky

Indoevropská jazyková rodina (tento pojem zavedl poprvé roku 1813 Thomas Young) je skupina jazyků, které se společně vyvíjely v rozsáhlých oblastech Eurasie z předpokládaného indoevropského prajazyka.

Nový!!: Latina a Indoevropské jazyky · Vidět víc »

Infinitiv

'''Infinitiv''' (také neurčitek) je neurčitý tvar slovesa, který nevyjadřuje osobu, číslo, způsob ani čas.

Nový!!: Latina a Infinitiv · Vidět víc »

Interpunkční znaménko

Interpunkční znaménka (též členicí znaménka) jsou pomocné grafické znaky, které v písemném projevu vyjadřují strukturu a organizaci textu; při čtení a v mluvě se projevují intonací a přestávkami v řeči a při běžném čtení textu se nevyslovují, nejsou náhradou slov, jako je tomu např.

Nový!!: Latina a Interpunkční znaménko · Vidět víc »

Italština

Mapa italských dialektů Mapa italských dialektů Italština (archaicky vlaština, tak se ale někdy označuje také arumunština) je románský jazyk, kterým mluví asi 76 - 100 milionů mluvčích.

Nový!!: Latina a Italština · Vidět víc »

Italické jazyky

Italické jazyky je skupina mrtvých kentumových indoevropských jazyků, kterými se ve starověku mluvilo na Apeninském poloostrově.

Nový!!: Latina a Italické jazyky · Vidět víc »

Itálie

Itálie, plným názvem Italská republika, je stát ležící v jižní a západní Evropě.

Nový!!: Latina a Itálie · Vidět víc »

J

J je desáté písmeno latinské abecedy.

Nový!!: Latina a J · Vidět víc »

Jednotné číslo

Jednotné číslo (singulár, lat. singularis, zkráceně sg.) je gramatická kategorie, která označuje skutečnost, že se jedná o jeden kus.

Nový!!: Latina a Jednotné číslo · Vidět víc »

K

K je 11.

Nový!!: Latina a K · Vidět víc »

Karel Veliký

Karel I. Veliký (2. dubna 748 – 28. ledna 814 Cáchy) byl franský král a první středověký římský císař (800–814).

Nový!!: Latina a Karel Veliký · Vidět víc »

Křesťanství

Krista v pojetí ''Beau Dieu'' (Remeš, 13. stol.) Křesťanství (ze slova křesťan, odvozeného přes latinské christianus z řeckého χριστιανός s významem náležící Kristu či kristovec) je abrahámovské, monoteistické, historické (založené), misijní náboženství, soustředěné kolem života a učení Ježíše z Nazaretu, kterého chápe jako mesiáše (tj. Krista), spasitele světa a Božího syna.

Nový!!: Latina a Křesťanství · Vidět víc »

Klasická filologie

Klasická filologie je filologický obor zabývající se studiem klasické antiky, tedy studiem jazyka, literatury a kulturně-historického kontextu starověkého Řecka a Říma.

Nový!!: Latina a Klasická filologie · Vidět víc »

Kmen (mluvnice)

Kmenem se v lingvistice označuje ta část slova, která se v různých tvarech téhož slova (u flektivních slovních druhů) nemění.

Nový!!: Latina a Kmen (mluvnice) · Vidět víc »

Kondicionál

Podmiňovací způsob (kondicionál) je slovesný způsob, jímž se vyjadřuje, že uskutečnění určitého děje nebo stavu je podmíněno jistými okolnostmi.

Nový!!: Latina a Kondicionál · Vidět víc »

Konjunktiv

Konjunktiv (z pozdně latinského modus coniunctivus, v překladu způsob sloužící k větné vazbě, z lat. coniungere – spojovat) či (v některých jazycích) subjunktiv, francouzsky subjonctif (česky spojovací způsob) je slovesný způsob, který vyjadřuje zpravidla podmíněnost či hypotetičnost děje.

Nový!!: Latina a Konjunktiv · Vidět víc »

L

L je 12.

Nový!!: Latina a L · Vidět víc »

Latina

Latina (lingua Latina) je italický jazyk z indoevropské rodiny jazyků, kterým se mluvilo ve starověkém Římě.

Nový!!: Latina a Latina · Vidět víc »

Latinka

Latinka (popř. latinské písmo) je široce používaným písmem pro zápis mnoha jazyků po celém světě, zejména v zemích, které používají latinkovou abecedu.

Nový!!: Latina a Latinka · Vidět víc »

Latinská rčení

Latina měla na evropskou kulturu hluboký a dlouho trvající vliv.

Nový!!: Latina a Latinská rčení · Vidět víc »

Lazio

Lazio je kraj ve střední Itálii, hlavní město je Řím.

Nový!!: Latina a Lazio · Vidět víc »

Lékařství

Lékaři při operaci Lékařství nebo medicína (z lat. ars medicina, umění léčit) je aplikovaná biologická věda o zdraví, stavech a chorobných procesech člověka, o způsobech léčení a předcházení nemocem.

Nový!!: Latina a Lékařství · Vidět víc »

Ligatura (písmo)

pt. Příklady slitků vysázených pomocí LaTeXu Jako ligatura (z lat. ligare „svázat“), slitek nebo svaznice se označuje spojení dvou znaků v textu.

Nový!!: Latina a Ligatura (písmo) · Vidět víc »

Lingvistika

Lingvistika (dříve psáno linguistika) neboli jazykověda je věda zkoumající přirozený jazyk.

Nový!!: Latina a Lingvistika · Vidět víc »

Livius

Titus Livius (Schedelova kronika, 1493) Titus Livius, podle svého rodiště také Patavinus (59 př. n. l., Patavie, nyní Padova – 17 tamt.) byl římský spisovatel a historik, autor monumentálních dějin Říma Ab urbe condita.

Nový!!: Latina a Livius · Vidět víc »

M

M je 13.

Nový!!: Latina a M · Vidět víc »

Majuskule

minuskul (nahoře) a majuskul (dole) Majuskule, tradičně, zejména v paleografii, také majuskula (jinak velké písmeno, v typografii verzálka, verzála), je původní forma písmen (v latince A, B, C, …), která se objevila kolem 3.

Nový!!: Latina a Majuskule · Vidět víc »

Makaronština

Makaronismus je označení pro užívání prvků nebo výrazů dvou nebo více jazyků v jednom souvislém textu (prozaickém nebo básnickém).

Nový!!: Latina a Makaronština · Vidět víc »

Maltézský řád

Řád maltézských rytířů (neboli běžně maltézský řád) je obecné pojmenování jednoho z velkých mezinárodních rytířských duchovních řádů, který vznikl v 11. století na území křesťanského Jeruzalémského království ve Svaté zemi jako Řád rytířů špitálu svatého Jana v Jeruzalémě (latinsky Ordo Fratrum Hospitalis Sancti Ioannis Hierosolymitani), známého jako Řád johanitů či hospitalitů (Fraternitas Hospitalaria).

Nový!!: Latina a Maltézský řád · Vidět víc »

Marcus Tullius Cicero

350px Marcus Tullius Cicero (3. ledna 106 př. n. l. Arpinum – 7. prosince 43 př. n. l. Řím) byl římský řečník, republikánský politik, filosof a spisovatel.

Nový!!: Latina a Marcus Tullius Cicero · Vidět víc »

Minuskule

majuskul (dole) Minuskule (malá písmena, minusky) jsou forma písmen (v latince a, b, c, …), jejich opakem jsou velká písmena (majuskule: A, B, C, …).

Nový!!: Latina a Minuskule · Vidět víc »

Mluvnická shoda

Mluvnická shoda je sjednocení některých hodnot mluvnických (morfologických) kategorií (obvykle osoba, číslo, rod anebo pád) mezi výrazy nebo větnými členy, které jsou součástí určité syntaktické konstrukce.

Nový!!: Latina a Mluvnická shoda · Vidět víc »

Množné číslo

Množné číslo je varianta gramatická kategorie čísla, která označuje skutečnost, že se jedná o více než o jeden kus.

Nový!!: Latina a Množné číslo · Vidět víc »

Mrtvý jazyk

Ashmolean Museum Mrtvý jazyk je jazyk, který již nemá žádné rodilé mluvčí.

Nový!!: Latina a Mrtvý jazyk · Vidět víc »

N

N je 14.

Nový!!: Latina a N · Vidět víc »

Nazalizace

Nazalizace je způsob obměny výslovnosti hlásek, které se vysloví se spuštěným měkkým patrem, čímž je umožněno proudění vzduchu nosní dutinou (lat. nasum.

Nový!!: Latina a Nazalizace · Vidět víc »

Nářečí

Nářečí neboli dialekt (adj. nářeční, zř. nářečový a dialektní, dialektový, zast. dialektický) je.

Nový!!: Latina a Nářečí · Vidět víc »

Němčina

Němčina, německy Deutsch, je západogermánský jazyk, jehož studiem se zaobírá filologický obor zvaný germanistika.

Nový!!: Latina a Němčina · Vidět víc »

Nominativ

Nominativ (zkratka NOM, z lat. nominativus od nominare.

Nový!!: Latina a Nominativ · Vidět víc »

Nová latina

Akihita a princezny Mičiko. Nová latina (Lingua Neolatina) je novověká verze latiny používaná hlavně v kladistice a systematice mezinárodního vědeckého slovníku.

Nový!!: Latina a Nová latina · Vidět víc »

O

O je 15.

Nový!!: Latina a O · Vidět víc »

Oblouček

Oblouček nebo též breva (˘) je diakritické znaménko v latince, cyrilici a řecké abecedě.

Nový!!: Latina a Oblouček · Vidět víc »

Okcitánština

Okcitánština (okcitánsky occitan nebo lenga d’òc), také zvaná provensálština, je románský jazyk, používaný v jižní třetině Francie (na jih od Loiry), v Okcitánských údolích na severu Itálie, v Monaku a ve Val d'Aran v Katalánsku (z politických důvodů pod názvem aranésština).

Nový!!: Latina a Okcitánština · Vidět víc »

Osoba (mluvnice)

Osoba je mluvnická kategorie sloves, zájmen a někdy i dalších slovních druhů (např. v češtině spojek abych / abys / aby).

Nový!!: Latina a Osoba (mluvnice) · Vidět víc »

Ostravská univerzita

Ostravská univerzita je veřejná vysoká škola sídlící v Ostravě, založena byla roku 1991.

Nový!!: Latina a Ostravská univerzita · Vidět víc »

P

P je 16.

Nový!!: Latina a P · Vidět víc »

Papežská latinská akademie

Papežská latinská akademie byla založena papežem Benediktem XVI. 10. listopadu 2012 a je podřízena Papežské radě pro kulturu.

Nový!!: Latina a Papežská latinská akademie · Vidět víc »

Písmeno

A. Dürer Písmeno, případně litera z latinského littera, je jednotlivý písmový znak konkrétní abecedy odpovídající určité hlásce.

Nový!!: Latina a Písmeno · Vidět víc »

Přídavné jméno

Přídavná jména jsou vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen.

Nový!!: Latina a Přídavné jméno · Vidět víc »

Přítomný čas

Přítomný čas (prézens (2. pád prézentu), z latinského praesens) je slovesný čas, který v různých jazycích vyjadřuje především v současnosti probíhající děje nebo trvající stavy.

Nový!!: Latina a Přítomný čas · Vidět víc »

Přízvuk

Přízvuk (akcent) je fonetický důraz na některý prvek v rámci mluvené řeči.

Nový!!: Latina a Přízvuk · Vidět víc »

Předbudoucí čas

Předbudoucí čas je slovesný čas, jenž se používá k popisu události, která se stane před jinou událostí v budoucnosti.

Nový!!: Latina a Předbudoucí čas · Vidět víc »

Perfektum

Perfektum (z latinského perfectum, doslova „dokončené“) je slovesný čas, který v některých jazycích vyjadřuje ukončenost minulého děje.

Nový!!: Latina a Perfektum · Vidět víc »

Plusquamperfektum

Plusquamperfektum (lat. plūs quam perfectum, více než perfektum) nebo pluskvamperfektum je předminulý čas sloves, kterým se v některých jazycích vyjadřuje děj, který předcházel jinému minulému ději.

Nový!!: Latina a Plusquamperfektum · Vidět víc »

Podstatné jméno

Podstatné jméno (též substantivum) je ohebný slovní druh, který označuje názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů a vztahů.

Nový!!: Latina a Podstatné jméno · Vidět víc »

Portugalština

Portugalština (língua portuguesa) spadá mezi západní románské jazyky do iberorománské větve, spolu se španělštinou, katalánštinou a galicijštinou.

Nový!!: Latina a Portugalština · Vidět víc »

Pravopis

Titulní stránka knihy Anweisung zur ORTOGRAPHIA (Návod k ortografii), která byla vydána roku 1711 ve městě Chemnitz (autor Heinrich Volck von Wertheim). Pravopis, též ortografie či starším pravopisem orthografie, z řeckého, což je složenina ze slov (orthos) „správný“ a (grafos) „píšící“, je ustálený způsob záznamu zvukové podoby spisovného jazyka systémem grafických znaků.

Nový!!: Latina a Pravopis · Vidět víc »

Právo

Právo je multidimenzionální fenomén a vícevýznamový výraz, který je nutno definovat ve všech jeho rovinách, neboli dimenzích.

Nový!!: Latina a Právo · Vidět víc »

Publius Ovidius Naso

Publius Ovidius Naso (20. března 43 př. n. l. Sulmona – 17 n. l. / 18 n. l. Tomis, dnešní Konstanca na pobřeží Černého moře v Rumunsku) byl římský, latinsky píšící básník.

Nový!!: Latina a Publius Ovidius Naso · Vidět víc »

Publius Vergilius Maro

Publius Vergilius Maro (2. pád Publia Vergilia Marona, 15. října 70 př. n. l. v Andes u Mantovy – 21. září 19 př. n. l. v Brindisi) byl nejslavnější římský básník Augustovy doby, která je označována za zlatý věk římské literatury.

Nový!!: Latina a Publius Vergilius Maro · Vidět víc »

Q

Q je 17.

Nový!!: Latina a Q · Vidět víc »

Quintus Horatius Flaccus

Quintus Horatius Flaccus, často zvaný jen Horatius (8. prosince 65 př. n. l. Venusia – 27. listopadu 8 př. n. l. Řím) byl římský básník tzv.

Nový!!: Latina a Quintus Horatius Flaccus · Vidět víc »

R

R je 18.

Nový!!: Latina a R · Vidět víc »

Rétorománština

Rétorománština, také románština (rétorománsky) je počtem mluvčích velmi malý jazyk, jímž hovoří asi 0,5 % obyvatel Švýcarska, především v kantonu Graubünden (rétorománsky). Je jedním z úředních jazyků tohoto kantonu (spolu s němčinou a italštinou) a od roku 1999 jedním ze čtyř úředních jazyků Švýcarské konfederace, předtím od roku 1938 národní řeč.

Nový!!: Latina a Rétorománština · Vidět víc »

Renesance

Brunelleschiho kopule je jednou z prvních a zároveň nejznámějších renesančních staveb, byla postavena v letech 1420–1434 Michelangelův David, vytesaný v letech 1501–1504, je jedním z proslulých děl renesančního sochařství Renesance (též renezance) je evropský umělecký sloh, který se rozšířil z Itálie a trval přibližně od 14. do 16. století.

Nový!!: Latina a Renesance · Vidět víc »

Románské jazyky

Rozšíření románských jazyků:'''modrá''' – francouzština; '''zelená''' – španělština; '''oranžová''' – portugalština; '''žlutá''' – italština; '''červená''' – rumunština Románské jazyky je rodina jazyků, které se vyvinuly z latiny.

Nový!!: Latina a Románské jazyky · Vidět víc »

Rumunština

Rumunština je románský jazyk s asi 25 miliony mluvčími, převážně v Rumunsku, v oblasti Vojvodina v Srbsku a v Moldavsku, kde se z historických a politických důvodů do roku 2013, respektive podle ústavy až do roku 2023 nazýval moldavština.

Nový!!: Latina a Rumunština · Vidět víc »

S

S je 19.

Nový!!: Latina a S · Vidět víc »

Seznam jazyků

Seznam jazyků řazený podle abecedy.

Nový!!: Latina a Seznam jazyků · Vidět víc »

Slabika

Slabika je označována jako nejmenší přirozená jednotka řeči.

Nový!!: Latina a Slabika · Vidět víc »

Slovanské jazyky

Slovanské jazyky představují jednu ze skupin indoevropských jazyků.

Nový!!: Latina a Slovanské jazyky · Vidět víc »

Slovesný rod

Slovesný rod (lat. genus verbi) neboli diateze je mluvnická kategorie sloves.

Nový!!: Latina a Slovesný rod · Vidět víc »

Slovesný vid

Vid (aspekt) je mluvnická kategorie slovesa, která postihuje vztah k plynutí času.

Nový!!: Latina a Slovesný vid · Vidět víc »

Sloveso

Sloveso (lat. verbum) je ohebný slovní druh, který vyjadřuje činnost (jít), stav (ležet) nebo změnu stavu (zčervenat).

Nový!!: Latina a Sloveso · Vidět víc »

Starořečtina

Rozmístění řeckých dialektů kolem 400 př. n. l. Starořečtina neboli stará či klasická řečtina je mrtvý jazyk z řecké skupiny indoevropských jazyků a vývojový předchůdce moderní řečtiny (považované za samostatný jazyk).

Nový!!: Latina a Starořečtina · Vidět víc »

Starověk

Pietera Bruegela staršího Termín starověk označuje v dějepisectví historické období vzniku a rozvoje prvních civilizací na Středním východě, v oblasti Středomoří a v jižní a východní Asii.

Nový!!: Latina a Starověk · Vidět víc »

Starověký Řím

Starověký Řím (latinsky RōmaOficiální název státu od roku 100 př. n. l., zvláště na mincích.) byla starověká civilizace vzešlá z města Říma, založeného na Apeninském poloostrově dle legendy pravděpodobně roku 753 př. n. l. dvojčaty Romulem a Remem, jež expandovala do značné části antického světa a přetrvala až do 5. resp.

Nový!!: Latina a Starověký Řím · Vidět víc »

Stupňování

Stupňování (též komparace, řidčeji gradace) v lingvistice znamená tvoření tvarů 2.

Nový!!: Latina a Stupňování · Vidět víc »

Supinum

Supinum (– „obrácený vzhůru“; motivace názvu je nejasná), někdy též apokapát neboli způsob zkrácený, je slovesný způsob slovesa v některých jazycích.

Nový!!: Latina a Supinum · Vidět víc »

Svatý Augustin

Nejstarší Augustinovo vyobrazení (Řím, bazilika sv. Jana v Lateránu, 6. stol.) Sandra Botticelliho (kolem r. 1480) Karlově mostě Svatý Augustin, též Augustin z Hippa nebo Augustin z Hippony, latinsky Aurelius Augustinus (13. listopadu 354, Thagaste, dnes Souk-Ahras v Alžírsku – 28. srpna 430, Hippo Regius, dnes Annaba v Alžírsku), byl biskup a učitel církve v období pozdního římského císařství; je svatým katolické církve, jehož svátek připadá na 28. srpna.

Nový!!: Latina a Svatý Augustin · Vidět víc »

Svatý stolec

Znak Svatého stolce Svatý stolec (dříve nazývaný též Svatá stolice, lat. Sancta Sedes, it. Santa Sede), též Apoštolský či Petrův stolec, je úřad římského biskupa.

Nový!!: Latina a Svatý stolec · Vidět víc »

Syntax

Syntax neboli skladba (zastarale větosloví) je lingvistická disciplína, jež zkoumá vzájemné vztahy mezi znaky (např. vztahy mezi slovy ve větě (mj. větnými členy), správným tvořením větných konstrukcí a slovosledem, také ale čísly nebo logickými symboly).

Nový!!: Latina a Syntax · Vidět víc »

T

T je 20.

Nový!!: Latina a T · Vidět víc »

Teologie

Teologie (z řeckého θεολογία theologia.

Nový!!: Latina a Teologie · Vidět víc »

Termín

Termín (v lingvistice) – (jinak též odborný název, technický termín, terminus technicus) je výraz - jméno (slovo nebo sousloví), které má v určitém oboru, řemesle či povolání specifický význam.

Nový!!: Latina a Termín · Vidět víc »

Tridentská mše

slavné mši svaté. Tridentská mše, známá také jako tradiční latinská mše, je forma mše svaté římského ritu, sloužené podle typických misálů vydaných za tímto účelem od roku 1570 do roku 1962.

Nový!!: Latina a Tridentská mše · Vidět víc »

Trpný rod

Trpný rod (pasivum) je mluvnická kategorie sloves (slovesný rod), kterou vyjadřujeme, že podmět není původcem děje, ale tento děj podmět „trpí“, je pasivní – na rozdíl od činného rodu (aktiva), kde podmět je aktivní, tj.

Nový!!: Latina a Trpný rod · Vidět víc »

U

Označení ulice U úlů U je 21.

Nový!!: Latina a U · Vidět víc »

V

V je 22.

Nový!!: Latina a V · Vidět víc »

Vatikán

Vatikán, plným názvem Městský stát Vatikán, je vnitrozemský městský stát tvořící enklávu uvnitř Říma, hlavního města Itálie.

Nový!!: Latina a Vatikán · Vidět víc »

Větná perioda

Perioda (větná perioda, řídce obvětí) je v lingvistice označení archaického složitého souvětí, jež se typicky skládá ze dvou částí, jež jsou samy souvětími: předvětí (protasis, protaze) a závětí (apodosis, apodoze).

Nový!!: Latina a Větná perioda · Vidět víc »

Vodorovná čárka

Vodorovná čárka (¯) je diakritické znaménko označující většinou délku, které se umísťuje nad znak samohlásky, vzácně pod ní (podtržítko) nebo nad znak souhlásky). Někdy je nazýváno podle angličtiny také macron, z řeckého – makrón, „dlouhý“. Používá se v latině, lotyštině, litevštině, maorštině a havajštině k označení délky a v pchin-jinu a IPA k označení tónu. Také se používá v japonštině, v latinské skripci nebo v transliteraci indických jazyků. V matematice se používá podobný symbol, „pruh“ (‾).

Nový!!: Latina a Vodorovná čárka · Vidět víc »

Vokativ

Vokativ (zkratka VOC, česky též volatel) je mluvnický pád, v češtině 5.

Nový!!: Latina a Vokativ · Vidět víc »

Vulgární latina

Nápisy v Pompejích Vulgární latina nebo lidová latina (latinsky sermo vulgaris tedy lidový jazyk) je všeobecné označení pro mluvené nářečí latiny v Římské říši (hlavně v západních provinciích) zhruba až do období 9. století, kdy se z jednotlivých nářečí vyvinuly románské jazyky.

Nový!!: Latina a Vulgární latina · Vidět víc »

Vzor (mluvnice)

Vzor (paradigma) je slovo, které reprezentuje určitou ohýbací třídu při skloňování nebo časování slov stejného typu.

Nový!!: Latina a Vzor (mluvnice) · Vidět víc »

X

X je 24.

Nový!!: Latina a X · Vidět víc »

Y

Y je 25.

Nový!!: Latina a Y · Vidět víc »

Ypsilon

Ypsilon — majuskulní i minuskulní varianta Ypsilon (majuskulní podoba Υ či ϒ, minuskulní podoba υ, řecký název Ύψιλον) je dvacáté písmeno řecké abecedy a v řecké číselné soustavě má hodnotu 400.

Nový!!: Latina a Ypsilon · Vidět víc »

Z

Z (název písmene zet) je 26.

Nový!!: Latina a Z · Vidět víc »

Západořímská říše

Západořímská říše (jedná se o moderní označení, ve vnímání současníků existovala jen jedna Římská říše v čele se dvěma císaři) byl státní útvar, který vznikl po rozdělení Římské říše.

Nový!!: Latina a Západořímská říše · Vidět víc »

Zéta

Zéta — majuskulní i minuskulní varianta Zéta (majuskulní podoba Ζ, minuskulní podoba ζ, řecký název Ζήτα) je šesté písmeno řecké abecedy.

Nový!!: Latina a Zéta · Vidět víc »

Zpěvník

Zpěvník je kniha obsahující text písní, popřípadě i notový záznam jejich melodií nebo alespoň akordy pro doprovod.

Nový!!: Latina a Zpěvník · Vidět víc »

1. století př. n. l.

1.

Nový!!: Latina a 1. století př. n. l. · Vidět víc »

19. století

průmyslové revoluce a také 19. století Imperiální mocnosti kolem roku 1898 Devatenácté století je podle Gregoriánského kalendáře perioda mezi 1. lednem 1801 a 31. prosincem 1900.

Nový!!: Latina a 19. století · Vidět víc »

7. století př. n. l.

Sedmé století před naším letopočtem začalo v roce 700 př. n. l. a skončilo v roce 601 př. n. l. Bylo to období, kdy na Apeninském poloostrově vzkvétala civilizace Etrusků.

Nový!!: Latina a 7. století př. n. l. · Vidět víc »

800

Rok 800 (římskými číslicemi: DCCC) byl podle juliánského kalendáře přestupný rok, který započal pátkem.

Nový!!: Latina a 800 · Vidět víc »

Přesměrování zde:

Klasická latina, Latinsky, Latinský jazyk, Lingua latina, Starověká latina, Středověká latina, Střlat..

OdchozíPřicházející
Ahoj! Jsme na Facebooku teď! »