Rychlejší přístup než prohlížeči!
26 vztahy: Citoslovce, Infinitiv, Instrumentál, Jednání, Jméno (mluvnice), Latina, Mluvnická shoda, Nominativ, Přídavné jméno, Příslovce, Příslovečné určení, Přívlastek, Předmět (mluvnice), Podmět, Podstatné jméno, Skladební dvojice, Složková gramatika, Sloveso, Souřadnost, Spona (sloveso), Určitý slovesný tvar, Valence (lingvistika), Věta (lingvistika), Větný člen, Závislostní syntax, Způsobové sloveso.
Citoslovce
Citoslovce (interjekce) jsou neohebným slovním druhem, který vyjadřuje nálady a pocity, vůli mluvčího, označuje hlasy a zvuky.
Nový!!: Přísudek a Citoslovce · Vidět víc »
Infinitiv
'''Infinitiv''' (také neurčitek) je neurčitý tvar slovesa, který nevyjadřuje osobu, číslo, způsob ani čas.
Nový!!: Přísudek a Infinitiv · Vidět víc »
Instrumentál
Instrumentál (zkratka INS nebo INSTR, česky též nástrojník) je mluvnický pád.
Nový!!: Přísudek a Instrumentál · Vidět víc »
Jednání
Jednání je velmi obecný pojem pro jakoukoli motivovanou, více méně reflektovanou a cílevědomou činnost nějakého subjektu (člověka, skupiny lidí, případně i organizace).
Nový!!: Přísudek a Jednání · Vidět víc »
Jméno (mluvnice)
Ta slova nebo ucelená slovní spojení, která vykazují gramatické kategorie pádu, čísla a jmenného rodu (včetně nesklonných), se souhrnně nazývají jména.
Nový!!: Přísudek a Jméno (mluvnice) · Vidět víc »
Latina
Latina (lingua Latina) je italický jazyk z indoevropské rodiny jazyků, kterým se mluvilo ve starověkém Římě.
Nový!!: Přísudek a Latina · Vidět víc »
Mluvnická shoda
Mluvnická shoda je sjednocení některých hodnot mluvnických (morfologických) kategorií (obvykle osoba, číslo, rod anebo pád) mezi výrazy nebo větnými členy, které jsou součástí určité syntaktické konstrukce.
Nový!!: Přísudek a Mluvnická shoda · Vidět víc »
Nominativ
Nominativ (zkratka NOM, z lat. nominativus od nominare.
Nový!!: Přísudek a Nominativ · Vidět víc »
Přídavné jméno
Přídavná jména jsou vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen.
Nový!!: Přísudek a Přídavné jméno · Vidět víc »
Příslovce
Příslovce (adverbium) je neohebný slovní druh, který vyjadřuje bližší okolnosti dějů a vlastností.
Nový!!: Přísudek a Příslovce · Vidět víc »
Příslovečné určení
Příslovečné určení neboli adverbiale je vedlejší větný člen, který nejčastěji rozvíjí sloveso, někdy také přídavné jméno nebo příslovce tím, že uvádí nějakou okolnost.
Nový!!: Přísudek a Příslovečné určení · Vidět víc »
Přívlastek
Přívlastek (atribut) je větný člen, který rozvíjí jiný jmenný větný člen.
Nový!!: Přísudek a Přívlastek · Vidět víc »
Předmět (mluvnice)
Předmět (mluvnice) Předmět neboli objekt je rozvíjející větný člen závisející na rozvíjeném slovesu nebo přídavném jménu, s nimiž tvoří syntagma (skladební dvojici).
Nový!!: Přísudek a Předmět (mluvnice) · Vidět víc »
Podmět
Podmět je větný člen vyjadřující původce děje nebo nositele činnosti, stavu či vlastnosti.
Nový!!: Přísudek a Podmět · Vidět víc »
Podstatné jméno
Podstatné jméno (též substantivum) je ohebný slovní druh, který označuje názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů a vztahů.
Nový!!: Přísudek a Podstatné jméno · Vidět víc »
Skladební dvojice
Skladební dvojice (syntagma) je dvojice holých větných členů, které jsou k sobě vázány syntaktickou závislostí (dominace).
Nový!!: Přísudek a Skladební dvojice · Vidět víc »
Složková gramatika
Složková gramatika je gramatika vycházející z předpokladu, že každá složená gramatická jednotka se skládá ze dvou jednodušších disjunktních jednotek, které nazýváme jejími bezprostředními složkami.
Nový!!: Přísudek a Složková gramatika · Vidět víc »
Sloveso
Sloveso (lat. verbum) je ohebný slovní druh, který vyjadřuje činnost (jít), stav (ležet) nebo změnu stavu (zčervenat).
Nový!!: Přísudek a Sloveso · Vidět víc »
Souřadnost
Souřadnost (parataxe) je v jazykovědě syntaktický vztah, kdy jsou dva syntaktické prvky spojeny tak, že ani jeden není gramaticky ani významově závislý na druhém, oba mají stejnou platnost a mohou existovat samostatně.
Nový!!: Přísudek a Souřadnost · Vidět víc »
Spona (sloveso)
Sponová slovesa (také kopula) se využívají v přísudku slovesně-jmenném (přísudek jmenný se sponou), kde jsou doplněna jménem.
Nový!!: Přísudek a Spona (sloveso) · Vidět víc »
Určitý slovesný tvar
Určitý slovesný tvar, určitý tvar slovesa,, zkráceně určité sloveso nebo finitní sloveso je tvar slovesa, který vyjadřuje osobu a číslo a který je základem věty slovesné.
Nový!!: Přísudek a Určitý slovesný tvar · Vidět víc »
Valence (lingvistika)
Valence (vaznost) je schopnost určité lexikální jednotky (slova) vázat na sebe další závislé jednotky (větné členy).
Nový!!: Přísudek a Valence (lingvistika) · Vidět víc »
Věta (lingvistika)
Věta je typizovaný jazykový útvar, kterým mluvčí slovně vyjadřuje určitou myšlenku, vztah k situaci, nebo obecný názor.
Nový!!: Přísudek a Věta (lingvistika) · Vidět víc »
Větný člen
Větný člen je nejmenší jednotka větné struktury.
Nový!!: Přísudek a Větný člen · Vidět víc »
Závislostní syntax
Závislostní neboli dependenční syntax je druh syntaxe (neboli větné stavby), která se zabývá závislostními vztahy mezi výrazy ve větě, resp.
Nový!!: Přísudek a Závislostní syntax · Vidět víc »
Způsobové sloveso
Způsobové sloveso (též modální sloveso) je druh slovesa, jehož pomocí se vyjadřuje, zda je dispozice konatele děje k tomuto ději nutná, možná nebo záměrná, vyjadřuje tedy „stupeň realizovatelnosti“ děje, neboli voluntativní modalitu.
Nový!!: Přísudek a Způsobové sloveso · Vidět víc »
