Rychlejší přístup než prohlížeči!
54 vztahy: Abeceda, Afrikátní souhláska, Analytický jazyk, Angličtina, Apelativum, Švédština, Člen (mluvnice), Ø, Řečtina, Ö, Ä, Æ, Å, Bílý dům, Bokmål, Dánština, Deponentní sloveso, Dvojhláska, Dvojtečka, Flektivní jazyk, Fonetika, Fonologie, Frikativní souhláska, Genitiv, Germánské jazyky, Gramatika, Jmenný rod, Koncovka (mluvnice), Latina, Latinka, Mezinárodní fonetická abeceda, Mluvnická shoda, Národní obrození, Němčina, Norština, Nynorsk, Přídavné jméno, Přísudek, Přívlastek, Předmět (mluvnice), Perfektum, Plozivní souhláska, Plusquamperfektum, Podstatné jméno, Purismus (lingvistika), Ráz (fonetika), Skandinávie, Skloňování, Slabá a silná slovesa, Spřežkový pravopis, ..., Stockholm, Trpný rod, Vlastní jméno, 19. století. Rozbalte index (4 více) »
Abeceda
Vzorník písma Abeceda, řídce i „alfabeta“, je uspořádaná sada znaků – písmen, jimiž se při zápisu řeči, v písmu graficky vyjadřují fonémy, zpravidla hlásky (některé jen souhlásky) a případně slabiky.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Abeceda · Vidět víc »
Afrikátní souhláska
Afrikáta (též poloražená souhláska) je v artikulační fonetice označení pro souhlásku kombinující plozivu (okluzivu) a frikativu.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Afrikátní souhláska · Vidět víc »
Analytický jazyk
Analytický jazyk (nebo izolační jazyk, amorfní jazyk) je jazyk, který pracuje pouze s volnými morfémy.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Analytický jazyk · Vidět víc »
Angličtina
Angličtina je západogermánský jazyk, který se vyvinul od pátého století n. l. na území Anglie.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Angličtina · Vidět víc »
Apelativum
Apelativum je obecné jméno, tedy takové jméno, které není vlastním jménem (propriem), například kůň, radost, kámen (v protikladu ke jménům jako Tomáš nebo Fantomas).
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Apelativum · Vidět víc »
Švédština
Švédština je severogermánský jazyk, kterým mluví okolo 10,5 milionů lidí především ve Švédsku a části Finska, hlavně na pobřeží a na Alandech.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Švédština · Vidět víc »
Člen (mluvnice)
Člen se používá v některých jazycích k označení podstatného jména.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Člen (mluvnice) · Vidět víc »
Ø
Ilustrace Ø (ø) je dodatečné písmeno (grafém) latinské abecedy, které se používá pro zápis samohlásky v některých jazycích (norština, dánština, faerština).
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Ø · Vidět víc »
Řečtina
Řecká dopravní směrovací značka Řečtina (– ellinikí (glóssa), tj. řecký (jazyk), nebo ελληνικά – elliniká, tj. řečtina) je indoevropský jazyk používaný autochtonním obyvatelstvem především v Řecku, na Kypru a v částech Turecka, a dále v některých emigračních zemích, jako je Austrálie, Spojené státy, Kanada aj.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Řečtina · Vidět víc »
Ö
Ilustrace Ö (minuskule ö) je písmeno latinky.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Ö · Vidět víc »
Ä
Ilustrace Ä (minuskule ä) je písmeno latinky.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Ä · Vidět víc »
Æ
Ukázka písmena Æ Æ (æ) je písmeno (grafém) latinské abecedy, vzniklé spojení písmen a a e. Původně jde o ligaturu představující latinskou dvojhlásku.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Æ · Vidět víc »
Å
Ilustrace Åje písmeno v abecedě některých jazyků (švédština, finština, dánština, norština, severofríština, valonština, chamorro, istrorumunština), kde označuje -zvuky.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Å · Vidět víc »
Bílý dům
Bílý dům - 1.patro Bílý dům - 2.patro Bílý dům je oficiálním sídlem a pracovištěm prezidenta Spojených států amerických, se kterým zde žije jeho rodina.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Bílý dům · Vidět víc »
Bokmål
Bokmål (výslovnost búkmól; doslova knižní řeč) je spolu s novou norštinou jedna ze dvou oficiálních spisovných variant norštiny.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Bokmål · Vidět víc »
Dánština
Dánština, (dánsky dansk) je severogermánský jazyk, kterým hovoří okolo 5,5 milionu lidí, a to především v Dánsku.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Dánština · Vidět víc »
Deponentní sloveso
Deponentní slovesa jsou v lingvistice taková slovesa, která mají pouze tvary trpného rodu (nebo media), ačkoliv jejich význam je činný.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Deponentní sloveso · Vidět víc »
Dvojhláska
Dvojhláska neboli diftong je typ hlásek s tónovou strukturou, kde dochází k plynulému spojení dvou vokalických pozic do jednoho slabičného jádra.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Dvojhláska · Vidět víc »
Dvojtečka
Dvojtečka je interpunkční znaménko, tvořené dvěma stejně velkými tečkami situovanými nad sebou.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Dvojtečka · Vidět víc »
Flektivní jazyk
Flektivní (též flexivní, flexívní) jazyk vyjadřuje gramatické funkce pomocí flexe (ohýbání), tj.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Flektivní jazyk · Vidět víc »
Fonetika
Fonetika (z řeckého φωνή phōnḗ, hlas, zvuk) je věda, která zkoumá zvukové projevy, zejména zvukovou stránku lidské řeči, fyziologický způsob artikulace (tvorby) těchto zvuků, jejich akustickou stránku a jejich vnímání.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Fonetika · Vidět víc »
Fonologie
Fonologie (fonémika) či hláskosloví je lingvistická věda, která podobně jako fonetika zkoumá zvukovou stránku přirozeného jazyka.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Fonologie · Vidět víc »
Frikativní souhláska
Frikativa (česky třená souhláska, také konstriktiva, spiranta) je v artikulační fonetice jeden ze základních typů souhlásek, jejichž zvuk vzniká vytvořením úžiny (konstrikce) těsným přiblížením dvou orgánů mluvidel (artikulátorů).
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Frikativní souhláska · Vidět víc »
Genitiv
Genitiv (zkratka GEN, česky též původník, roditel či přisvojník) je mluvnický pád, v češtině 2.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Genitiv · Vidět víc »
Germánské jazyky
němčina Germánské jazyky představují jednu z větví indoevropských jazyků.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Germánské jazyky · Vidět víc »
Gramatika
Gramatika neboli mluvnice je soubor logických a strukturních pravidel, kterými se řídí stavba vět, větných členů a slov v určitém přirozeném jazyce. V tradičním pojetí zahrnuje morfologii (tvarosloví) a syntax (skladbu), v širším i další jazykovědné disciplíny, jako je fonetika s fonologií, lexikologie a slovotvorba a stylistika. Od termínu gramatika je odvozen termín gramotnost. Gramotnost představuje schopnost převodu mluvené řeči do systému hláskových znaků a naopak. Rozvoj věd o komunikaci vedl k hledání logických a strukturních pravidel také v "řeči obrazu", v níž se vizuální gramatika zabývá podobně jako verbální morfologií, skladbou nebo stylistikou. Každý jazyk má svou vlastní gramatiku, svou gramatiku mají však i všechny strukturní útvary jazyka (dialekty).
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Gramatika · Vidět víc »
Jmenný rod
Jmenný rod (lat. genus nominis či jen genus) je mluvnická kategorie jmen (lat. nomina), tedy podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen, číslovek a případně dalších slovních druhů, která ovlivňuje jejich skloňování a také tvary sloves, zejména příčestí.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Jmenný rod · Vidět víc »
Koncovka (mluvnice)
Koncovka je zakončení ohebných slov (tzv. flexivní sufix), které se při skloňování nebo časování slova mění.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Koncovka (mluvnice) · Vidět víc »
Latina
Latina (lingua Latina) je italický jazyk z indoevropské rodiny jazyků, kterým se mluvilo ve starověkém Římě.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Latina · Vidět víc »
Latinka
Latinka (popř. latinské písmo) je široce používaným písmem pro zápis mnoha jazyků po celém světě, zejména v zemích, které používají latinkovou abecedu.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Latinka · Vidět víc »
Mezinárodní fonetická abeceda
Mezinárodní fonetická abeceda Mezinárodní fonetická abeceda (International Phonetic Alphabet, IPA, Alphabet phonétique international, API) je znakový systém navržený jazykovědci k fonetickému zápisu a popisu hlasových projevů lidí mluvících rozdílnými jazyky.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Mezinárodní fonetická abeceda · Vidět víc »
Mluvnická shoda
Mluvnická shoda je sjednocení některých hodnot mluvnických (morfologických) kategorií (obvykle osoba, číslo, rod anebo pád) mezi výrazy nebo větnými členy, které jsou součástí určité syntaktické konstrukce.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Mluvnická shoda · Vidět víc »
Národní obrození
Národní obrození je období a proces formování novodobých (moderních) národů, obroda konkrétní národní (etnické) kultury probíhající převážně v 18. a 19. století.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Národní obrození · Vidět víc »
Němčina
Němčina, německy Deutsch, je západogermánský jazyk, jehož studiem se zaobírá filologický obor zvaný germanistika.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Němčina · Vidět víc »
Norština
Norština je severogermánský jazyk, kterým hovoří Norové.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Norština · Vidět víc »
Nynorsk
neutrální Nynorsk (výslovnost nýnošk; doslova nová norština) je spolu s bokmålem jedna ze dvou oficiálních spisovných variant norštiny.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Nynorsk · Vidět víc »
Přídavné jméno
Přídavná jména jsou vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Přídavné jméno · Vidět víc »
Přísudek
Přísudek (z lat. predikát) je základní větný člen přisuzující podmětu nebo samostatně vyjadřující činnost, stav nebo vlastnost, jako například prší ve větě Venku prší, či je zelený ve větě Strom je zelený.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Přísudek · Vidět víc »
Přívlastek
Přívlastek (atribut) je větný člen, který rozvíjí jiný jmenný větný člen.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Přívlastek · Vidět víc »
Předmět (mluvnice)
Předmět (mluvnice) Předmět neboli objekt je rozvíjející větný člen závisející na rozvíjeném slovesu nebo přídavném jménu, s nimiž tvoří syntagma (skladební dvojici).
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Předmět (mluvnice) · Vidět víc »
Perfektum
Perfektum (z latinského perfectum, doslova „dokončené“) je slovesný čas, který v některých jazycích vyjadřuje ukončenost minulého děje.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Perfektum · Vidět víc »
Plozivní souhláska
Plozivní souhláska (ploziva, okluziva či závěrová souhláska) je v artikulační fonetice jeden ze základních typů souhlásek, jejichž zvuk vzniká uvolněním závěru (okluze) v mluvidlech.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Plozivní souhláska · Vidět víc »
Plusquamperfektum
Plusquamperfektum (lat. plūs quam perfectum, více než perfektum) nebo pluskvamperfektum je předminulý čas sloves, kterým se v některých jazycích vyjadřuje děj, který předcházel jinému minulému ději.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Plusquamperfektum · Vidět víc »
Podstatné jméno
Podstatné jméno (též substantivum) je ohebný slovní druh, který označuje názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů a vztahů.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Podstatné jméno · Vidět víc »
Purismus (lingvistika)
Purismus či purizmus (z latinského purus 'čistý') je úsilí o stylovou čistotu v tvorbě.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Purismus (lingvistika) · Vidět víc »
Ráz (fonetika)
Ráz je neznělá glotální ploziva, zvláštní souhláska, která se vyskytuje v různých jazycích.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Ráz (fonetika) · Vidět víc »
Skandinávie
Skandinávie je oblast v severní Evropě zahrnující především Dánsko, Norsko a Švédsko.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Skandinávie · Vidět víc »
Skloňování
Skloňování (deklinace) je jmenná flexe, tedy ohýbání slovních druhů, jako jsou podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, členy apod.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Skloňování · Vidět víc »
Slabá a silná slovesa
Slabá a silná slovesa se rozlišují v germánských jazycích s výjimkou afrikánštiny.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Slabá a silná slovesa · Vidět víc »
Spřežkový pravopis
Spřežkový pravopis je takový pravopis, psaný nejčastěji latinkou, který pro zachycení některých hlásek užívá spřežek.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Spřežkový pravopis · Vidět víc »
Stockholm
Stockholm je hlavní město Švédska a nejlidnatější region této země.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Stockholm · Vidět víc »
Trpný rod
Trpný rod (pasivum) je mluvnická kategorie sloves (slovesný rod), kterou vyjadřujeme, že podmět není původcem děje, ale tento děj podmět „trpí“, je pasivní – na rozdíl od činného rodu (aktiva), kde podmět je aktivní, tj.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Trpný rod · Vidět víc »
Vlastní jméno
Vlastní jméno (proprium) je speciální jazykový prostředek, který má charakter podstatného jména nebo pojmenovacího spojení, jehož funkcí je označovat jedince, jednotlivinu nebo jako individuum chápané množství, odlišovat je od ostatních jedinců nebo jednotlivin dané třídy a identifikovat je jako jedinečné předměty řeči.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a Vlastní jméno · Vidět víc »
19. století
průmyslové revoluce a také 19. století Imperiální mocnosti kolem roku 1898 Devatenácté století je podle Gregoriánského kalendáře perioda mezi 1. lednem 1801 a 31. prosincem 1900.
Nový!!: Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou a 19. století · Vidět víc »
