Rychlejší přístup než prohlížeči!
45 vztahy: Adenosintrifosfát, Bakterie, Bioinformatika, Buněčná signalizace, Buněčné dýchání, Buněčné dělení, Buněčné jádro, Chemická energie, Chemická reakce, Chloroplast, Cytoplazmatická membrána, DNA, Endocytóza, Eukaryota, Excavata, Fosforylace, Fotosyntéza, Gen, Genetická informace, Glaukofyty, Hydrogenozom, Krista, Lipidová dvouvrstva, Lipidy, Membránový protein, Metabolismus, Mimojaderná dědičnost, Mitochondriální matrix, Mitochondrie, Organela, Oxid uhličitý, Plastid, Plazmid, Prokaryota, Proplastid, Redoxní potenciál, Redoxní reakce, Rhizaria, Rodinný původ, Rostliny, Sinice, Symbióza, Voda, Vyšší rostliny, Zelené řasy.
Adenosintrifosfát
Adenosintrifosfát (ATP, zkratka z angl. adenosine triphosphate) je důležitý nukleotid (resp. nukleosidtrifosfát), který se skládá z adenosinu a trojice fosfátů navázané na 5' uhlíku.
Nový!!: Semiautonomní organela a Adenosintrifosfát · Vidět víc »
Bakterie
Bakterie (Bacteria, dříve též Bacteriophyta či Schizomycetes), nebo také eubakterie (Eubacteria), je doména jednobuněčných prokaryotických organismů.
Nový!!: Semiautonomní organela a Bakterie · Vidět víc »
Bioinformatika
Bioinformatika je vědní disciplína, která se zabývá metodami pro shromažďování, analýzu a vizualizaci rozsáhlých souborů biologických dat, zejména dat molekulárně-biologických.
Nový!!: Semiautonomní organela a Bioinformatika · Vidět víc »
Buněčná signalizace
Signalizační kaskády v buňce: ukázka složitosti molekulárních dějů v buňce Buněčná signalizace je souhrn všech prostředků, jež používají buňky ke vzájemné komunikaci.
Nový!!: Semiautonomní organela a Buněčná signalizace · Vidět víc »
Buněčné dýchání
Schéma aerobní respirace. Ze živin za účasti kyslíku vzniká oxid uhličitý, voda a využitelná energie. Buněčné dýchání (respirace) je biochemický proces, při kterém se uvolňuje chemická energie vazeb organických sloučenin (typicky sacharidů) za vzniku pohotového energetického zdroje pro buňku (ATP).
Nový!!: Semiautonomní organela a Buněčné dýchání · Vidět víc »
Buněčné dělení
Tři základní typy buněčného dělení, mitóza a meióza jsou však výhradně u eukaryot Buněčné dělení je proces, při kterém z jedné mateřské buňky vzniká několik buněk dceřiných.
Nový!!: Semiautonomní organela a Buněčné dělení · Vidět víc »
Buněčné jádro
interfázi (mimo buněčné dělení) Jádro (z lat. nucleus – jádro nebo oříšek, příp. řec. karyon – jádro) je organela eukaryotických buněk, v níž je uložena většina genetického materiálu (DNA) buňky.
Nový!!: Semiautonomní organela a Buněčné jádro · Vidět víc »
Chemická energie
Chemická energie je energie látek, která je obsažena v jejich vnitřní struktuře.
Nový!!: Semiautonomní organela a Chemická energie · Vidět víc »
Chemická reakce
Chemická reakce je proces vedoucí ke změně chemické struktury chemické látky.
Nový!!: Semiautonomní organela a Chemická reakce · Vidět víc »
Chloroplast
měříku příbuzného v optickém mikroskopu. Chloroplast je zelená buněčná organela patřící mezi plastidy.
Nový!!: Semiautonomní organela a Chloroplast · Vidět víc »
Cytoplazmatická membrána
Cytoplazmatická membrána (také plazmatická membrána, plazmalema) je tenký semipermeabilní obal ohraničující vnitřek buňky od vnějšího prostředí a kontrolující pohyb látek do buňky a ven z buňky.
Nový!!: Semiautonomní organela a Cytoplazmatická membrána · Vidět víc »
DNA
Struktura dvoušroubovice DNA. V této formě se vyskytuje většina DNA například v lidských buňkách. Dvoušroubovice je tvořena dvěma řetězci nukleotidů Deoxyribonukleová kyselina, běžně označovaná DNA (z anglického deoxyribonucleic acid, česky zřídka i DNK), je nukleová kyselina, nositelka genetické informace všech organismů s výjimkou některých nebuněčných, u nichž hraje tuto úlohu RNA (např. RNA viry).
Nový!!: Semiautonomní organela a DNA · Vidět víc »
Endocytóza
Typy endocytózy Endocytóza je proces, kterým buňky absorbují materiál (molekuly nebo i jiné buňky) z vnějšího prostředí, definovaného jejich cytoplazmatickou membránou.
Nový!!: Semiautonomní organela a Endocytóza · Vidět víc »
Eukaryota
Eukaryota (též Eukarya či česky jaderní) je doména, kam patří jednak veškeré známé mnohobuněčné formy životavláknité stélky sinic i jiné komplexní bakteriální agregáty se v tomto ohledu považují za kolonie jednobuněčných organismů, i když některé zdroje je mohou chápat jako příklady tzv.
Nový!!: Semiautonomní organela a Eukaryota · Vidět víc »
Excavata
Excavata (česky exkaváti) je jedna z šesti základních eukaryotických superskupin, poprvé formálně vytvořená v roce 2002 Cavalier-Smithem.
Nový!!: Semiautonomní organela a Excavata · Vidět víc »
Fosforylace
Fosforylovaný serinový zbytek Fosforylace je adice fosfátových skupin (PO) na proteiny nebo jiné organické molekuly.
Nový!!: Semiautonomní organela a Fosforylace · Vidět víc »
Fotosyntéza
Základní průběh fotosyntézy rostlin za pomoci zeleného barviva – chlorofylu Fotosyntéza (z řeckého fós, fótos – „světlo“ a synthesis – „shrnutí“, „skládání“) nebo také fotosyntetická asimilace je složitý biochemický proces, při kterém se mění přijatá energie světelného záření na energii chemických vazeb.
Nový!!: Semiautonomní organela a Fotosyntéza · Vidět víc »
Gen
Kombinace rodičovských genů může způsobit, že koťata z téhož vrhu mají odlišné vlastnosti. Gen (z řeckého γόνος, gonos – potomstvo nebo generace) je základní jednotkou dědičnosti.
Nový!!: Semiautonomní organela a Gen · Vidět víc »
Genetická informace
#PŘESMĚRUJ Sekvence nukleové kyseliny.
Nový!!: Semiautonomní organela a Genetická informace · Vidět víc »
Glaukofyty
Glaucophyta (též Glaucocystophyta, česky glaukofyty) je malá skupina sladkovodních mikroskopických řas, řazená do vývojové větve rostlin (případně Archaeplastida), nikoliv však do zelených rostlin (Viridiplantae).
Nový!!: Semiautonomní organela a Glaukofyty · Vidět víc »
Hydrogenozom
Hydrogenozomy mají například ''Trichomonas vaginalis'' Hydrogenozom je membránou uzavřená organela některých anaerobních nálevníků, trichomonád či hub.
Nový!!: Semiautonomní organela a Hydrogenozom · Vidět víc »
Krista
Schéma mitochondrie, pod číslem (3) jsou kristy Krista (crista) je záhyb vnitřní membrány mitochondrií, pozorovatelný elektronovým mikroskopem.
Nový!!: Semiautonomní organela a Krista · Vidět víc »
Lipidová dvouvrstva
Animace lipidové dvouvrstvy Lipidová dvouvrstva (dvojitá lipidová vrstva, fosfolipidová dvojvrstva) je tenká polární biomembrána tvořená dvěma vrstvami lipidových molekul.
Nový!!: Semiautonomní organela a Lipidová dvouvrstva · Vidět víc »
Lipidy
strukturní vzorec triacylglycerolů Lipidy (z řeckého lipos – tučný) jsou přírodní látky živočišného i rostlinného původu, mezi které patří především tuky, oleje, vosky, některé vitamíny a hormony.
Nový!!: Semiautonomní organela a Lipidy · Vidět víc »
Membránový protein
Membránový protein je jakýkoliv protein, který je navázán či jinak asociován s jakoukoliv membránou v buňce.
Nový!!: Semiautonomní organela a Membránový protein · Vidět víc »
Metabolismus
Metabolismus (z řeckého metabolé – změna, přeměna) neboli energetická a látková přeměna je soubor chemických reakcí v organismech, které udržují jejich život.
Nový!!: Semiautonomní organela a Metabolismus · Vidět víc »
Mimojaderná dědičnost
Mimojaderná dědičnost se týká genů, které se nenacházejí v jádře na chromozómech, ale jinde.
Nový!!: Semiautonomní organela a Mimojaderná dědičnost · Vidět víc »
Mitochondriální matrix
Matrix mitochondrie je koloidní roztok uvnitř vnitřní membrány mitochondrií.
Nový!!: Semiautonomní organela a Mitochondriální matrix · Vidět víc »
Mitochondrie
matrix(transmisní elektronový mikroskop) Mitochondrie je membránově obalená organela, kterou lze nalézt ve většině eukaryotických (např. lidských) buněk.
Nový!!: Semiautonomní organela a Mitochondrie · Vidět víc »
Organela
ER, (9) mitochondrie, (10) vakuola, (11) cytoplazma, (12) lysozom, (13) centriola Organely jsou drobné mikroskopické útvary uvnitř buněk, se specifickou funkcí, které jsou funkční obdobou orgánů u živočichů.
Nový!!: Semiautonomní organela a Organela · Vidět víc »
Oxid uhličitý
Oxid uhličitý (dříve kysličník uhličitý) je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu; při vyšších koncentracích může mít v ústech slabě nakyslou chuť.
Nový!!: Semiautonomní organela a Oxid uhličitý · Vidět víc »
Plastid
měříku příbuzného v optickém mikroskopu) jsou patrně nejznámějšími zástupci plastidů. Plastid je eukaryotická semiautonomní organela přítomná v buňkách rostlin a některých dalších eukaryotických organismů (zejména různých řas).
Nový!!: Semiautonomní organela a Plastid · Vidět víc »
Plazmid
tyčinkovité bakterie, červeně „bakteriální chromozom“a modře plazmidy nadšroubovicovém vinutí Plazmid (též plasmid) je malá, většinou kruhová molekula DNA schopná replikace, která se přirozeně vyskytuje v cytoplazmě některých bakterií, archebakterií, méně obvykle i u eukaryot.
Nový!!: Semiautonomní organela a Plazmid · Vidět víc »
Prokaryota
Řez prokaryotní buňkou Prokaryota z řeckého pro (před) a karyon (jádro), též prvojaderní nebo předjaderní, je označení pro evolučně velmi staré organismy, které se vyvinuly před 3–3,5 miliardami let.
Nový!!: Semiautonomní organela a Prokaryota · Vidět víc »
Proplastid
Proplastid je nezralý plastid neschopný fotosyntézy, přítomný především v dělivých pletivech rostlin.
Nový!!: Semiautonomní organela a Proplastid · Vidět víc »
Redoxní potenciál
Redoxní potenciál (také oxidačně-redukční potenciál i redox potenciál) je vyjádření míry schopnosti redoxního systému převést jednoho z reakčních partnerů do oxidovaného stavu.
Nový!!: Semiautonomní organela a Redoxní potenciál · Vidět víc »
Redoxní reakce
Redoxní reakcí je i hoření Koroze je redoxní reakce s nepříjemnými dopady pro průmysl Reakce silného oxidačního a redukčního činidla. Redoxní reakce (také oxidačně-redukční reakce) jsou chemické reakce, při kterých se mění oxidační čísla atomů.
Nový!!: Semiautonomní organela a Redoxní reakce · Vidět víc »
Rhizaria
Rhizaria je taxon jednobuněčných eukaryotických organismů na úrovni infraříše, jedna z přirozených skupin podříše SAR.
Nový!!: Semiautonomní organela a Rhizaria · Vidět víc »
Rodinný původ
Rodinný původ označuje sociální vztah mezi předkem či předchůdcem, tedy rodičem (a jeho předky tzn. prarodiči, pra-prarodiči atd.). Předek je „jakákoli osoba, od níž pochází potomci.
Nový!!: Semiautonomní organela a Rodinný původ · Vidět víc »
Rostliny
Rostliny (Plantae) je říše (případně šířeji vymezená superskupina Archaeplastida) eukaryotických a převážně fotosyntetizujících organismů.
Nový!!: Semiautonomní organela a Rostliny · Vidět víc »
Sinice
Sinice na řece Rábca v Maďarsku Sinice (Cyanobacteria, ale také Cyanophyta či Cyanoprokaryota) je kmen nebo oddělení (záleží, zda se jedná o bakteriologické či botanické pojetí) gramnegativních bakterií.
Nový!!: Semiautonomní organela a Sinice · Vidět víc »
Symbióza
sasankou velkolepou (''Heteractis magnifica''). Protože z tohoto vztahu mají výhodu oba druhy, nazýváme tuto symbiózu mutualismus vydavatel.
Nový!!: Semiautonomní organela a Symbióza · Vidět víc »
Voda
Voda, chemickým vzorcem H2O, systematický název oxidan, je chemická sloučenina vodíku a kyslíku.
Nový!!: Semiautonomní organela a Voda · Vidět víc »
Vyšší rostliny
Vyšší rostliny (Embryophyta, Cormobionta, Embryobionta, Telomophyta) je podříše mnohobuněčných zelených rostlin, přizpůsobených primárně k životu na souši, což koresponduje s jejich anglickým pojmenováním land plants (suchozemské rostliny).
Nový!!: Semiautonomní organela a Vyšší rostliny · Vidět víc »
Zelené řasy
Zelené řasy (Chlorophyta v širším smyslu)Latinské pojmenování Chlorophyta se nyní častěji používá v užším smyslu, a sice jen pro vývojovou linii zelených řas, obsahující skupiny (třídy) Prasinophyceae, Trebouxiophyceae, Ulvophyceae a Chlorophyceae.
Nový!!: Semiautonomní organela a Zelené řasy · Vidět víc »
Přesměrování zde:
Endosymbiotická organela, Endosymbiotické organely.
