Podobnosti mezi Finština a Japonština
Finština a Japonština mají 31 věci společné (v Uniepedie): Abeceda, Ablativ, Aglutinační jazyk, Akuzativ, Angličtina, Čas (mluvnice), Genitiv, Homonymum, Indoevropské jazyky, Jmenný rod, Latinka, Mluvnický pád, Němčina, Přídavné jméno, Příslovce, Příslovečné určení, Přítomný čas, Předložka, Předmět (mluvnice), Přivlastňovací zájmeno, Podstatné jméno, Samohláska, Slabika, Slovesný rod, Slovesný způsob, Sloveso, Souhláska, Výslovnost, Věta (lingvistika), Zájmeno, ..., 16. století. Rozbalte index (1 více) »
Abeceda
Vzorník písma Abeceda, řídce i „alfabeta“, je uspořádaná sada znaků – písmen, jimiž se při zápisu řeči, v písmu graficky vyjadřují fonémy, zpravidla hlásky (některé jen souhlásky) a případně slabiky.
Abeceda a Finština · Abeceda a Japonština ·
Ablativ
Ablativ (česky též odlučník) je označení pro mluvnický pád, jenž se jako jediný pád z původních osmi praindoevropských pádů v češtině (ani v ostatních slovanských jazycích) nedochoval.
Ablativ a Finština · Ablativ a Japonština ·
Aglutinační jazyk
Aglutinační jazyk používá pro vyjádření gramatických funkcí afixy (tj. předpony, přípony a vpony), které se přidávají ke kmeni.
Aglutinační jazyk a Finština · Aglutinační jazyk a Japonština ·
Akuzativ
Akuzativ (zkratka ACC nebo AKUZ, česky též přechodník, vinitel či předmětník) je jedním z mluvnických pádů, který se vyskytuje v mnoha jazycích.
Akuzativ a Finština · Akuzativ a Japonština ·
Angličtina
Angličtina je západogermánský jazyk, který se vyvinul od pátého století n. l. na území Anglie.
Angličtina a Finština · Angličtina a Japonština ·
Čas (mluvnice)
Čas (tempus) v lingvistice znamená určitý tvar slovesa vyjadřující časové období, ve kterém daný děj probíhal/probíhá/bude probíhat.
Finština a Čas (mluvnice) · Japonština a Čas (mluvnice) ·
Genitiv
Genitiv (zkratka GEN, česky též původník, roditel či přisvojník) je mluvnický pád, v češtině 2.
Finština a Genitiv · Genitiv a Japonština ·
Homonymum
Homonymum (z řeckého ὅμος homos „tentýž, stejný“; ὄνομα onoma „jméno“) neboli slovo souzvučné je slovo, které má stejnou podobu (zvukovou nebo grafickou) jako slovo jiného významu i původu.
Finština a Homonymum · Homonymum a Japonština ·
Indoevropské jazyky
Indoevropská jazyková rodina (tento pojem zavedl poprvé roku 1813 Thomas Young) je skupina jazyků, které se společně vyvíjely v rozsáhlých oblastech Eurasie z předpokládaného indoevropského prajazyka.
Finština a Indoevropské jazyky · Indoevropské jazyky a Japonština ·
Jmenný rod
Jmenný rod (lat. genus nominis či jen genus) je mluvnická kategorie jmen (lat. nomina), tedy podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen, číslovek a případně dalších slovních druhů, která ovlivňuje jejich skloňování a také tvary sloves, zejména příčestí.
Finština a Jmenný rod · Japonština a Jmenný rod ·
Latinka
Latinka (popř. latinské písmo) je široce používaným písmem pro zápis mnoha jazyků po celém světě, zejména v zemích, které používají latinkovou abecedu.
Finština a Latinka · Japonština a Latinka ·
Mluvnický pád
Pád je morfologická kategorie jejich proměn, často koncovkou, kterou flexivní jazyky obvykle vyjadřují vztah jmen (nomin, tj. podstatných a přídavných jmen, zájmen a číslovek) ke slovesu či jiným větným členům.
Finština a Mluvnický pád · Japonština a Mluvnický pád ·
Němčina
Němčina, německy Deutsch, je západogermánský jazyk, jehož studiem se zaobírá filologický obor zvaný germanistika.
Finština a Němčina · Japonština a Němčina ·
Přídavné jméno
Přídavná jména jsou vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen.
Finština a Přídavné jméno · Japonština a Přídavné jméno ·
Příslovce
Příslovce (adverbium) je neohebný slovní druh, který vyjadřuje bližší okolnosti dějů a vlastností.
Finština a Příslovce · Japonština a Příslovce ·
Příslovečné určení
Příslovečné určení neboli adverbiale je vedlejší větný člen, který nejčastěji rozvíjí sloveso, někdy také přídavné jméno nebo příslovce tím, že uvádí nějakou okolnost.
Finština a Příslovečné určení · Japonština a Příslovečné určení ·
Přítomný čas
Přítomný čas (prézens (2. pád prézentu), z latinského praesens) je slovesný čas, který v různých jazycích vyjadřuje především v současnosti probíhající děje nebo trvající stavy.
Finština a Přítomný čas · Japonština a Přítomný čas ·
Předložka
Předložka (lat. praepositio; v některých jazycích záložka, lat. postpositio) je neohebný slovní druh.
Finština a Předložka · Japonština a Předložka ·
Předmět (mluvnice)
Předmět (mluvnice) Předmět neboli objekt je rozvíjející větný člen závisející na rozvíjeném slovesu nebo přídavném jménu, s nimiž tvoří syntagma (skladební dvojici).
Finština a Předmět (mluvnice) · Japonština a Předmět (mluvnice) ·
Přivlastňovací zájmeno
#PŘESMĚRUJZájmeno#Typy zájmen.
Finština a Přivlastňovací zájmeno · Japonština a Přivlastňovací zájmeno ·
Podstatné jméno
Podstatné jméno (též substantivum) je ohebný slovní druh, který označuje názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů a vztahů.
Finština a Podstatné jméno · Japonština a Podstatné jméno ·
Samohláska
Samohlásky (vokály) jsou takové hlásky, jejichž charakteristickým rysem je tón, na rozdíl od souhlásek nevzniká při jejich artikulaci šum.
Finština a Samohláska · Japonština a Samohláska ·
Slabika
Slabika je označována jako nejmenší přirozená jednotka řeči.
Finština a Slabika · Japonština a Slabika ·
Slovesný rod
Slovesný rod (lat. genus verbi) neboli diateze je mluvnická kategorie sloves.
Finština a Slovesný rod · Japonština a Slovesný rod ·
Slovesný způsob
Způsob (modus) je mluvnickou kategorií slovesa, která popisuje vztah slovesa a skutečnosti či záměru.
Finština a Slovesný způsob · Japonština a Slovesný způsob ·
Sloveso
Sloveso (lat. verbum) je ohebný slovní druh, který vyjadřuje činnost (jít), stav (ležet) nebo změnu stavu (zčervenat).
Finština a Sloveso · Japonština a Sloveso ·
Souhláska
Souhlásky (konsonanty) jsou takové hlásky, jejichž charakteristickým rysem (na rozdíl od samohlásek) je šum, který vzniká specifickým postavením či pohybem mluvidel.
Finština a Souhláska · Japonština a Souhláska ·
Výslovnost
Výslovnost slov, vět a celé řeči je způsob, kterým jedinec vytváří zvuky, z nichž se skládá mluvená řeč.
Finština a Výslovnost · Japonština a Výslovnost ·
Věta (lingvistika)
Věta je typizovaný jazykový útvar, kterým mluvčí slovně vyjadřuje určitou myšlenku, vztah k situaci, nebo obecný názor.
Finština a Věta (lingvistika) · Japonština a Věta (lingvistika) ·
Zájmeno
Zájmeno (pronomen, z latinského pro-nomen – „za-jméno“) je jedním z plnovýznamových ohebných slovních druhů.
Finština a Zájmeno · Japonština a Zájmeno ·
16. století
Šestnácté století je období mezi 1. lednem 1501 a 31. prosincem 1600 našeho letopočtu.
Výše uvedený seznam odpovědi na následující otázky
- V čem se zdá Finština a Japonština
- To, co mají společné Finština a Japonština
- Podobnosti mezi Finština a Japonština
Srovnání mezi Finština a Japonština
Finština má 102 vztahy, zatímco Japonština má 139. Jak oni mají společné 31, index Jaccard je 12.86% = 31 / (102 + 139).
Reference
Tento článek ukazuje vztah mezi Finština a Japonština. Pro přístup každý článek, ze kterého byla informace získána, najdete na adrese: