Homoúsios a Nicejsko-konstantinopolské vyznání

Zkratky: Rozdíly, Podobnosti, Jaccard Podobnost koeficient, Reference.

Rozdíl mezi Homoúsios a Nicejsko-konstantinopolské vyznání

Homoúsios vs. Nicejsko-konstantinopolské vyznání

Řecký pojem homoúsios (ὁμοούσιος. Ikona zobrazující ustanovení nicejsko-konstantinopolské vyznání víry na Chalkedonském koncilu Nicejsko-konstantinopolské vyznání víry či Nicejsko-cařihradské vyznání víry (latinsky Nicaeno-Constantinopolitanum) je jedním z nejdůležitějších křesťanských vyznání víry.

Bůh Otec

Bůh Otec je v křesťanství titul pro Boha.

Bůh Otec a Homoúsios · Bůh Otec a Nicejsko-konstantinopolské vyznání · Vidět víc »

Duch svatý

Seslání Ducha svatého v iluminovaném manuskriptu z 15. století, Musée Condé, Chantilly. Duch svatý je znázorněn jako holubice v nejhornější části obrazu Duch svatý i svatý Duch (latinsky Spiritus Sanctus; hebrejsky רוּחַ הַקֹּדֶשׁ; řecky Άγιο Πνεύμα) je teologický pojem, který označuje v křesťanství jednu ze tří osob Nejsvětější Trojice, osobu odlišnou od Otce a Syna, zároveň však s nimi stejné podstaty (viz homoúsios).

Duch svatý a Homoúsios · Duch svatý a Nicejsko-konstantinopolské vyznání · Vidět víc »

Latina

Latina (lingua Latina) je italický jazyk z indoevropské rodiny jazyků, kterým se mluvilo ve starověkém Římě.

Homoúsios a Latina · Latina a Nicejsko-konstantinopolské vyznání · Vidět víc »

Nicejské vyznání

Nicejské nebo nikajské vyznání je společné vyznání víry (krédo) vyznávající božství Ježíše Krista, přijaté na Prvním nikajském koncilu (325).

Homoúsios a Nicejské vyznání · Nicejské vyznání a Nicejsko-konstantinopolské vyznání · Vidět víc »

První konstantinopolský koncil

První konstantinopolský koncil (květen – 9. červenec 381), který většina církví uznává jako druhý ekumenický koncil, svolal císař Theodosius I., aby podpořil Nicejské vyznání a vypořádal se po půlstoletí rozporů s ariánskou kontroverzí. Koncil krom toho Nicejské vyznání doplnil o další věroučné výroky týkající se božství Ducha svatého. Roku 380 se císařové Gratianus a Theodosius I. rozhodli svolat koncil, který by se postavil stále silnému ariánství a který by také rozhodl v případu konstantinopolského biskupa Maxima Kynika. Koncil se sešel v květnu následujícího roku a zúčastnilo se ho 150 biskupů, všichni z východní části říše. Koncilu postupně předsedali Timotheos I. z Alexandrie, Melétios z Antiochie, Grégorios z Nazianzu a Nektarios. Koncil zvolil Grégoria (Řehoře) Naziánského konstantinopolským patriarchou, ten však několik měsíců nato rezignoval a uvolnil toto místo Nektariovi. Maximos byl odsouzen a Melétios z Antiochie ustanovil za biskupa Konstantinopole Grégoria z Nazianzu. Po Melétiově náhlém úmrtí předsedal Grégorios koncilu až do příjezdu Acholia, který měl předložit požadavky papeže. Ten požadoval, aby byl Maximos poslán do exilu a aby koncil zakázal přesunu biskupů z jednoho místa na druhé. Když však dorazil na koncil Timotheos z Alexandrie, označil ustanovení Grégoria konstantinopolským biskupem za neplatné. Grégorios rezignoval na svůj úřad a za konstantinopolského biskupa byl zvolen Nektarios, dosud katechumen. Koncil schválil čtyři disciplinární kánony. První z nich je namířen proti ariánství a různým ariánským sektám. Druhý omezuje moc biskupů na území jejich diecéze. Třetí kánon ustanovuje konstantinopolský biskupský stolec na druhé místo co do cti a důstojnosti. Poslední z těchto kánonů odsuzuje Maxima a jeho následovníky. Tři z těchto kánonů měly oslabit pozici Alexandrie. Pátý a šestý kánon přijala synoda, která se sešla v Konstantinopoli roku 382. Sedmý kánon je vytržen z listu, který konstantinopolská církev poslala Martyriovi z Antiochie.

Homoúsios a První konstantinopolský koncil · Nicejsko-konstantinopolské vyznání a První konstantinopolský koncil · Vidět víc »

První nikajský koncil

První nikajský koncil, též nicejský koncil, svolal císař Konstantin v roce 325 do maloasijského města Nikáje (lat. Nicaea).

Homoúsios a První nikajský koncil · Nicejsko-konstantinopolské vyznání a První nikajský koncil · Vidět víc »