Rychlejší přístup než prohlížeči!
24 vztahy: Aglutinační jazyk, Akuzativ, Číslo (mluvnice), Flektivní jazyk, Homonymum, Infinitiv, Jednotné číslo, Jmenný rod, Kmen (mluvnice), Lokál, Maďarština, Mluvnický pád, Množné číslo, Nominativ, Ohýbání, Přídavné jméno, Přípona (mluvnice), Předpona, Skloňování, Skloňování ve staroslověnštině, Slovní tvar, Slovo, Sufix, Vzor (mluvnice).
Aglutinační jazyk
Aglutinační jazyk používá pro vyjádření gramatických funkcí afixy (tj. předpony, přípony a vpony), které se přidávají ke kmeni.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Aglutinační jazyk · Vidět víc »
Akuzativ
Akuzativ (zkratka ACC nebo AKUZ, česky též přechodník, vinitel či předmětník) je jedním z mluvnických pádů, který se vyskytuje v mnoha jazycích.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Akuzativ · Vidět víc »
Číslo (mluvnice)
Číslo je gramatická kategorie jmen i sloves, která udává počet účastníků děje.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Číslo (mluvnice) · Vidět víc »
Flektivní jazyk
Flektivní (též flexivní, flexívní) jazyk vyjadřuje gramatické funkce pomocí flexe (ohýbání), tj.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Flektivní jazyk · Vidět víc »
Homonymum
Homonymum (z řeckého ὅμος homos „tentýž, stejný“; ὄνομα onoma „jméno“) neboli slovo souzvučné je slovo, které má stejnou podobu (zvukovou nebo grafickou) jako slovo jiného významu i původu.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Homonymum · Vidět víc »
Infinitiv
'''Infinitiv''' (také neurčitek) je neurčitý tvar slovesa, který nevyjadřuje osobu, číslo, způsob ani čas.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Infinitiv · Vidět víc »
Jednotné číslo
Jednotné číslo (singulár, lat. singularis, zkráceně sg.) je gramatická kategorie, která označuje skutečnost, že se jedná o jeden kus.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Jednotné číslo · Vidět víc »
Jmenný rod
Jmenný rod (lat. genus nominis či jen genus) je mluvnická kategorie jmen (lat. nomina), tedy podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen, číslovek a případně dalších slovních druhů, která ovlivňuje jejich skloňování a také tvary sloves, zejména příčestí.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Jmenný rod · Vidět víc »
Kmen (mluvnice)
Kmenem se v lingvistice označuje ta část slova, která se v různých tvarech téhož slova (u flektivních slovních druhů) nemění.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Kmen (mluvnice) · Vidět víc »
Lokál
Lokál (také lokativ, zkratka LOC) je mluvnický pád vyjadřující obvykle umístění v objektu, jehož pojmenování ohýbá.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Lokál · Vidět víc »
Maďarština
Maďarština je ugrofinský jazyk, kterým se hovoří v Maďarsku, v částech srbské Vojvodiny, na jihu Slovenska, na jihu ukrajinské Zakarpatské oblasti, v částech rakouské spolkové země Burgenlandu, na severozápadě Rumunska a v částech Chorvatska a Slovinska.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Maďarština · Vidět víc »
Mluvnický pád
Pád je morfologická kategorie jejich proměn, často koncovkou, kterou flexivní jazyky obvykle vyjadřují vztah jmen (nomin, tj. podstatných a přídavných jmen, zájmen a číslovek) ke slovesu či jiným větným členům.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Mluvnický pád · Vidět víc »
Množné číslo
Množné číslo je varianta gramatická kategorie čísla, která označuje skutečnost, že se jedná o více než o jeden kus.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Množné číslo · Vidět víc »
Nominativ
Nominativ (zkratka NOM, z lat. nominativus od nominare.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Nominativ · Vidět víc »
Ohýbání
Ohýbání (flexe) je modifikace tvarů slova (přesněji lexému), kterými se vyjadřují mluvnické kategorie, jako je např.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Ohýbání · Vidět víc »
Přídavné jméno
Přídavná jména jsou vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Přídavné jméno · Vidět víc »
Přípona (mluvnice)
Pojmem přípona se v lingvistice označuje jednotlivý afix, který se nachází ve slově, za kořenem slova, nejde-li o další kořen slova nebo o koncovku.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Přípona (mluvnice) · Vidět víc »
Předpona
Přidáním předpony dochází ke změně významu slova Předpona (též prefix) v lingvistice označuje jednotlivý morfém, který se vkládá před kořen základového slova.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Předpona · Vidět víc »
Skloňování
Skloňování (deklinace) je jmenná flexe, tedy ohýbání slovních druhů, jako jsou podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, členy apod.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Skloňování · Vidět víc »
Skloňování ve staroslověnštině
Tak jako v jiných jazycích, ani ve staroslověnštině se všechna jména neskloňují stejně.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Skloňování ve staroslověnštině · Vidět víc »
Slovní tvar
Slovní tvar je tvaroslovná forma lexému.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Slovní tvar · Vidět víc »
Slovo
Slovo je skupina hlásek tvořící ustálený celek a mající určitý ustálený význam, je označované za jednotku slovní zásoby.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Slovo · Vidět víc »
Sufix
Sufix je v lingvistice označení pro morfém připojovaný za kořen slova.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Sufix · Vidět víc »
Vzor (mluvnice)
Vzor (paradigma) je slovo, které reprezentuje určitou ohýbací třídu při skloňování nebo časování slov stejného typu.
Nový!!: Koncovka (mluvnice) a Vzor (mluvnice) · Vidět víc »
