Rychlejší přístup než prohlížeči!
142 vztahy: Accursius, Agnát, Alarichův breviář, Appius Claudius Caecus, Švábské zrcadlo, Župan (administrativa), Čas odejít, Český zemský soud, Římské občanství, Římské provincie, Římský císař, Římský diktátor, Římský senát, Bičování, Britannicus, Británie (provincie), Byzantská říše, Caracalla, Carl Christian Hall, Cenzura (katolické kanonické právo), CIC, Citační zákony, Corpus iuris, Dekretalista, Doktor kanonického práva, Egon Weiss, Ekloga (zákoník), Ekvita, Filippoi (antické město), Filozofie, teologie a základní teorie katolického kanonického práva, Francouzský právní systém v období Francouzské revoluce, Friedrich Carl von Savigny, Fritz Litten, Giasone del Maino, Glosa, Guido de Baisio, Hadrianus, Heinrich Brunner, Heinrich Denzinger, Hispánie, Ignác Goldziher, In dubio pro reo, Infamia, Iniuria, Inkvizice, Intercese, Irena Athénská, Irnerius, Italská literatura, Iura novit curia, ..., Jagellonská univerzita, Jan VIII. Xifilinos, Jan z Gelnhausenu, Jaromír Kincl, Jindřich Julius Brunšvicko-Lüneburský, Josef Vančura, Justinián I., Justitium, Kanonické právo katolické církve, Karol Rebro, Kauza plzeňských práv, Kniha písaře Jana, Kodex kanonického práva z roku 1983, Kognát, Koldínův zákoník, Konstantin I. Veliký, Konstituce (církev), Kuneš z Třebovle, Latinská rčení, M, Leopold Heyrovský (právník), Lex Burgundionum, Libripens, Maiorianus, Manželství v katolické církvi, Mariano San Nicolò, Max Weber, Městský soud, Metropolitní město Bologna, Michaél Attaleiates, Michael Schuster (právník), Michaela Židlická, Miroslav Boháček, Nabytí, Nemo iudex sine actore, Nepřikázané jednatelství, Nero, Neznalost zákona neomlouvá, Obojí právo, Otakar Sommer, Patrimonium, Pavel Kristián z Koldína, Petr Dostalík, Ph.D., Pohrobek, Pracovní právo, Pragmatická sankce (římské právo), Právní dějiny katolické církve, Právo útrpné, Pretoriánský prefekt, Prezident rady nad apelacemi, Rada nad apelacemi, Regulae Iuris, Reskript, Robert Mayr-Harting, Rubikon, Salické právo, Saské zrcadlo, Sbírky starověkých kánonů, Slepý ortel, Smlouva (katolické kanonické právo), Sovětský svaz, Stanisław Konarski, Starověké řecké právo, Starověký Řím, Statuta Konrádova, Stejnopohlavní sexuální styk, Sulpicius Severus, Tempus continuum, Tempus utile, Terra nullius, Theodor Mommsen, Theodosius II., Tiberius, Toulouské hrabství, Tribonianus, Všeobecný zákoník občanský, Výživné, Věc (právo), Věcná práva, Veřejnoprávní korporace, Vlastnictví, Wergeld, Zákon dvanácti desek, Zákoník, Západní kultura, Závěť, Zcizení věci, Zoologická zahrada, Zvíře, 1228, 175, 5. století př. n. l.. Rozbalte index (92 více) »
Accursius
Accursius, italsky Francesco Accorso (1182, Impruneta u Florencie – 1263) byl italský právník a od roku 1221 profesor univerzity v Bologni.
Nový!!: Římské právo a Accursius · Vidět víc »
Agnát
Agnát (z latinského agnatus, doslova "ten, kdo se při-rodil") je právní a antropologický pojem pro mužského potomka v mužské (otcovské) linii.
Nový!!: Římské právo a Agnát · Vidět víc »
Alarichův breviář
Alarichův breviář Lex Romana Visigothorum (známý též jako Alarichův breviář) byl zákoník římského práva, který roku 506 vydal v Tolose (dnešním Toulouse), tehdy hlavním městě vizigótského státu, jeho panovník král Alarich.
Nový!!: Římské právo a Alarichův breviář · Vidět víc »
Appius Claudius Caecus
Appius Claudius Caecus (přízvisko Caecus znamená latinsky „slepý“; kolem 340 př. n. l. – 273 př. n. l.) byl římský politik a státník pocházející z bohaté patricijské rodiny.
Nový!!: Římské právo a Appius Claudius Caecus · Vidět víc »
Švábské zrcadlo
Karel Veliký jako zákonodárce Švábského zrcadla v exempláři z 15. století Švábské zrcadlo (něm. Schwabenspiegel) je právní kniha sepsaná hornoněmecky jakýmsi augspurským františkánem v druhé polovině 13. století, která byla využívána hlavně v jihoněmecké oblasti.
Nový!!: Římské právo a Švábské zrcadlo · Vidět víc »
Župan (administrativa)
Župan (z latinského suppanus, jopanus) je výraz arabského původu, který byl přejat v některých slovanských jazycích jako označení správce oblasti - župy, či svého druhu šlechtický titul.
Nový!!: Římské právo a Župan (administrativa) · Vidět víc »
Čas odejít
Čas odejít (1995, Time to Depart) je historický detektivní román anglické spisovatelky Lindsey Davisové.
Nový!!: Římské právo a Čas odejít · Vidět víc »
Český zemský soud
Český zemský soud, respektive Zemský soud český (Böhmisches Landrecht, iudicium terre bohemiae) byla instituce, která se konstituovala v letech 1260–1270 a od poloviny 15. století do roku 1621 fungovala jako nejvyšší soudní instance Království českého.
Nový!!: Římské právo a Český zemský soud · Vidět víc »
Římské občanství
Římské občanství byl privilegovaný status, zajišťující svobodným obyvatelům starověkého Říma soubor určitých práv a povinností.
Nový!!: Římské právo a Římské občanství · Vidět víc »
Římské provincie
Mapa provincií římské říše po roce 135 Provincie (latinsky provincia, pl. provinciae) byla ve starověkém Římě základní a až do konce 3. století největší správní jednotka římského území mimo Apeninský poloostrov.
Nový!!: Římské právo a Římské provincie · Vidět víc »
Římský císař
alt.
Nový!!: Římské právo a Římský císař · Vidět víc »
Římský diktátor
Diktátor (latinsky dictator, „ten, který přikazuje“) byl v římské republice mimořádný politický úřad (magistratus extraordinarius), jenž byl ustavován za složitých politických nebo vojenských okolností.
Nový!!: Římské právo a Římský diktátor · Vidět víc »
Římský senát
Římský senát byl v době republiky zřejmě nejvýznamnější institucí římského státu, přičemž senátoři, jeho členové, náleželi k nejváženějším římským občanům.
Nový!!: Římské právo a Římský senát · Vidět víc »
Bičování
Bičování vězňů, Delaware, 1907 Bičování, neboli mrskání, je trest, široce používaný od starověku až do dnešních dob.
Nový!!: Římské právo a Bičování · Vidět víc »
Britannicus
Tiberius Claudius Caesar Britannicus, původním jménem Tiberius Claudius Germanicus (11. nebo 12. února 41 – před 11. únorem 55), byl synem císaře Claudia a jeho třetí manželky Valerie Messaliny.
Nový!!: Římské právo a Britannicus · Vidět víc »
Británie (provincie)
Británie (latinsky Britannia) byla římská provincie, která se rozkládala na většině ostrova Velká Británie (kromě severní Kaledonie) a která se mezi léty 43 až 410 nacházela pod kontrolou římské říše.
Nový!!: Římské právo a Británie (provincie) · Vidět víc »
Byzantská říše
Byzantská říše, zkráceně Byzanc, oficiálně však Římská říše (řecky Βασιλεία Ῥωμαίων, Basileía Rhōmaíōn, latinsky Imperium Romanum), historiky nazývána jako Východořímská říše (latinsky Imperium Romanum Orientale, Imperium Romanum pars Orientis) ještě v době existence západní části, byla v období pozdní antiky a středověku významná evropská mocnost a centrum (východního) křesťanského světa, rozprostírající se v oblastech východního Středomoří.
Nový!!: Římské právo a Byzantská říše · Vidět víc »
Caracalla
Marcus Aurelius Severus Antoninus (rodným jménem Lucius Septimius Bassianus; 4. dubna 188 v Lugdunu – 8. dubna 217 v Mezopotámii), běžně známý pod přezdívkou Caracalla, již obdržel kvůli svému oblíbenému galskému plášti s kapucí (caracallus), byl římským císařem v letech 211 až 217.
Nový!!: Římské právo a Caracalla · Vidět víc »
Carl Christian Hall
Carl Christian Hall (25. února 1812 Christianshavn, Království Dánska a Norska – 14. srpna 1888 Frederiksberg, Dánské království) byl dánský státník a premiér (Konseilspræsident) Dánska, poprvé v letech 1857–1859 a poté znovu v letech 1860–1863.
Nový!!: Římské právo a Carl Christian Hall · Vidět víc »
Cenzura (katolické kanonické právo)
Cenzura je v kanonickém právu katolické církve medicinální a duchovní trest, který církev ukládá pokřtěné, provinivší se a neposlušné osobě, a kterým je zcela nebo zčásti zbavena užívání určitých duchovních dober, dokud se ze své neposlušnosti nevyléčí.
Nový!!: Římské právo a Cenzura (katolické kanonické právo) · Vidět víc »
CIC
Zkratka CIC má několik významů.
Nový!!: Římské právo a CIC · Vidět víc »
Citační zákony
Citační zákony vydávali v průběhu 4.
Nový!!: Římské právo a Citační zákony · Vidět víc »
Corpus iuris
Corpus iuris doslova znamená „tělo práva“.
Nový!!: Římské právo a Corpus iuris · Vidět víc »
Dekretalista
V dějinách kanonického práva tvořili dekretalisté ve třináctém století výkladovou školu, která kladla důraz na dekretály, tedy listy vydávané papeži a rozhodující o záležitostech církevní disciplíny (epistolae decretales), oproti Decretum Gratiani (1141), kterému dávali přednost jejich soupeři, dekretisté.
Nový!!: Římské právo a Dekretalista · Vidět víc »
Doktor kanonického práva
Doktor kanonického práva (ve zkratce ICDr. psaný před jménem, z latinského iuris canonici doctor) je akademický titul udělovaný držitelům doktorátu z kanonického práva.
Nový!!: Římské právo a Doktor kanonického práva · Vidět víc »
Egon Weiss
Egon Weiss (1. července 1880 Brno – 1. února 1953 Innsbruck) byl německý právník, profesor římského práva na Německé univerzitě v Praze, později občanského práva a právních dějin na univerzitě v Innsbrucku.
Nový!!: Římské právo a Egon Weiss · Vidět víc »
Ekloga (zákoník)
Ekloga (z řeckého ἐκλογή, eklogé, výběr či výbor) byl byzantský zákoník z let 739–741 (některé prameny uvádějí rok 726). Vydal jej císař Lev III. Dílo čerpá z Justiniánovy kodifikace a obecně z římskoprávní tradice, v mnoha ohledech se však odkloňuje a čím dál zřetelněji staví na vlivu církve a křesťanských principů.
Nový!!: Římské právo a Ekloga (zákoník) · Vidět víc »
Ekvita
Ekvita (anglicky equity) je vedle common law druhý ze základních subsystémů anglického precedenčního soudcovského práva.
Nový!!: Římské právo a Ekvita · Vidět víc »
Filippoi (antické město)
Filippoi – centrum Filippoi, Filipy nebo Filippi bylo velké řecké město na pevnině severozápadně od nedalekého ostrova Thasos.
Nový!!: Římské právo a Filippoi (antické město) · Vidět víc »
Filozofie, teologie a základní teorie katolického kanonického práva
Filozofie, teologie a základní teorie katolického kanonického práva jsou oblasti filozofické, teologické (ekleziologické) a právní vědy, které se zabývají místem kanonického práva v povaze katolické církve jako přirozené i nadpřirozené entity.
Nový!!: Římské právo a Filozofie, teologie a základní teorie katolického kanonického práva · Vidět víc »
Francouzský právní systém v období Francouzské revoluce
Code civil z roku 1804 Francouzský právní systém v období Francouzské revoluce (1789-1815) představují právní normy, právní instituty a právní odvětví spojené a uspořádané podle pravidel do systému.
Nový!!: Římské právo a Francouzský právní systém v období Francouzské revoluce · Vidět víc »
Friedrich Carl von Savigny
Friedrich Carl von Savigny (21. ledna 1779 Frankfurt nad Mohanem – 25. října 1861 Berlín) byl německý právník, nejznámější představitel historické právní školy.
Nový!!: Římské právo a Friedrich Carl von Savigny · Vidět víc »
Fritz Litten
Friedrich (Fritz) Julius Litten (22. února 1873 Elbing – únor 1940 Belfast, Severní Irsko) byl německý právník a univerzitní pedagog v Königsbergu.
Nový!!: Římské právo a Fritz Litten · Vidět víc »
Giasone del Maino
Trentu (Itálie) Giasone del Maino (1435 – 1519) byl italský právní znalec.
Nový!!: Římské právo a Giasone del Maino · Vidět víc »
Glosa
Glosa (z řeckého γλώσσα glóssa „jazyk“) je ve středověké literatuře a v exegezi poznámka na okraji nebo uvnitř textu, jejímž úkolem je blíže objasnit nebo upřesnit význam nesnadno pochopitelné pasáže či slova.
Nový!!: Římské právo a Glosa · Vidět víc »
Guido de Baisio
Guido de Baisio (také Baysio, polovina 13. století – 10. srpna 1313) byl italský kanovník a právník pocházející ze šlechtického rodu, jenž byl sdružen v procísařském seskupení nobility Ghibellinů.
Nový!!: Římské právo a Guido de Baisio · Vidět víc »
Hadrianus
Publius Aelius Hadrianus (24. ledna 76 v Italice – 10. července 138 nedaleko Neapole), běžně známý jako Hadrianus (česky Hadrián), byl římský císař v letech 117 až 138.
Nový!!: Římské právo a Hadrianus · Vidět víc »
Heinrich Brunner
Heinrich Brunner (21. června 1840 Wels – 11. srpna 1915 Bad Kissingen) byl rakouský právní historik.
Nový!!: Římské právo a Heinrich Brunner · Vidět víc »
Heinrich Denzinger
Heinrich Joseph Dominikus Denzinger (10. října 1819 Lutych – 19. června 1883 Würzburg) byl katolický teolog.
Nový!!: Římské právo a Heinrich Denzinger · Vidět víc »
Hispánie
Hispánie (latinsky Hispania) byl název užívaný v době starověké římské říše a středověku pro celý Pyrenejský poloostrov a jeho provincie.
Nový!!: Římské právo a Hispánie · Vidět víc »
Ignác Goldziher
Ignác Goldziher (též psaný Ignaz; 22. června 1850, Székesfehérvár – 13. listopadu 1921, Budapešť) byl maďarský znalec islámu.
Nový!!: Římské právo a Ignác Goldziher · Vidět víc »
In dubio pro reo
In dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného) je právní zásada, která stanovuje povinnost soudu rozhodovat ve prospěch obžalovaného, pokud o jeho vině existují pochybnosti, které nelze odstranit.
Nový!!: Římské právo a In dubio pro reo · Vidět víc »
Infamia
Infamia označovala v římském právu bezectnost, újmu na občanské cti a vážnosti.
Nový!!: Římské právo a Infamia · Vidět víc »
Iniuria
Iniuria (lat.) znamená obecně bezpráví, v římském právu šlo o urážku na cti.
Nový!!: Římské právo a Iniuria · Vidět víc »
Inkvizice
Svatým oficiem'', Joseph-Nicolas Robert-Fleury, obraz 19. století Inkvizice, (zastarale) též inkvisice (lat. inquisitio; z inquaerere zjišťovat), nazývána často také „Svatá inkvizice“, byla právní instituce katolické církve či španělských a portugalských panovníků, která se měla vypořádávat s herezí (kacířstvím).
Nový!!: Římské právo a Inkvizice · Vidět víc »
Intercese
Intercese obecně označuje změnu závazku v osobě dlužníka (dojde-li ke změně věřitele, jde o cesi nebo subrogaci).
Nový!!: Římské právo a Intercese · Vidět víc »
Irena Athénská
Solidus znázorňující Irenu jako „basilissu“ - císařovnu. Irena z Athén (– Eiréne, 752 v Athénách – 9. srpna 803 ve vyhnanství na ostrově Lesbu) byla ve vztahu manželském a mateřském s císaři Byzantské říše východořímské, správou říše se však zabývala ona, bylo by tedy možné považovat ji za císařovnu.
Nový!!: Římské právo a Irena Athénská · Vidět víc »
Irnerius
Irnerius (asi 1050 – po 1125), někdy označovaný jako lucerna juris („lucerna práva“), byl italský právník a zakladatel školy glosátorů, a tedy také středověké recepce římského práva.
Nový!!: Římské právo a Irnerius · Vidět víc »
Italská literatura
Italská literatura je literatura psaná v italštině hlavně na území Itálie.
Nový!!: Římské právo a Italská literatura · Vidět víc »
Iura novit curia
Iura novit curia (lat., česky „soud zná právo“) je právní zásada, známá už z římského práva, která znamená, že soud neprovádí dokazování v otázkách právních, ale pouze skutkových.
Nový!!: Římské právo a Iura novit curia · Vidět víc »
Jagellonská univerzita
Jagellonská univerzita (polsky Uniwersytet Jagielloński) se nachází v polském Krakově.
Nový!!: Římské právo a Jagellonská univerzita · Vidět víc »
Jan VIII. Xifilinos
Jan VIII.
Nový!!: Římské právo a Jan VIII. Xifilinos · Vidět víc »
Jan z Gelnhausenu
Jan z Gelnhausenu, Johannes von Gelnhausen, Johannes de Geylnhausen, (činný v druhé polovině 14. století a na začátku 15. století) byl městský písař, vrchní registrátor císařské kanceláře Karla IV., autor rukopisu jihlavského práva, tedy městských práv Jihlavy, zvaný Gelnhausenův kodex.
Nový!!: Římské právo a Jan z Gelnhausenu · Vidět víc »
Jaromír Kincl
Jaromír Kincl (30. května 1926, Ronov nad Doubravou – 15. dubna 1993, Praha) byl profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Nový!!: Římské právo a Jaromír Kincl · Vidět víc »
Jindřich Julius Brunšvicko-Lüneburský
Jindřich Julius Brunšvicko-Lüneburský (15. října 1564, Hessen – 30. července 1613, Praha) z rodu Welfů byl od roku 1589 brunšvicko-lüneburským vévodou a vládnoucím brunšvicko-wolfenbüttelským knížetem.
Nový!!: Římské právo a Jindřich Julius Brunšvicko-Lüneburský · Vidět víc »
Josef Vančura
Josef Vančura (21. února 1870 Lišov – 26. května 1930 Mariánské Lázně) byl český právník, profesor římského práva na právnické fakultě Univerzity Karlovy.
Nový!!: Římské právo a Josef Vančura · Vidět víc »
Justinián I.
Flavius Petrus Sabbatius Iustinianus (kolem 482, Tauresium – 14. listopadu 565, Konstantinopol, Byzantská říše), známý spíše jako Justinián I., byl východořímský císař od roku 527 až do své smrti.
Nový!!: Římské právo a Justinián I. · Vidět víc »
Justitium
Justitium (odvozeno z latinského termínu juris statio) je pojem římského práva, který přibližně odpovídá vyhlášení výjimečného stavu.
Nový!!: Římské právo a Justitium · Vidět víc »
Kanonické právo katolické církve
Kanonické právo katolické církve („kanonické právo“ pochází z latinského ius canonicum) je „způsob, jakým se církev organizuje a řídí“." Jedná se o systém zákonů a církevněprávních zásad, které vydávají a prosazují hierarchické orgány katolické církve, aby upravily její vnější organizaci a správu a aby uspořádaly a usměrnily činnost katolíků směrem k poslání církve.
Nový!!: Římské právo a Kanonické právo katolické církve · Vidět víc »
Karol Rebro
Karol Rebro (27. října 1912 Horovce – 31. října 2000 Bratislava) byl slovenský právník a právní historik, profesor římského práva, rektor Univerzity Komenského v Bratislavě a děkan její právnické fakulty.
Nový!!: Římské právo a Karol Rebro · Vidět víc »
Kauza plzeňských práv
V roce 2009 proběhla na Fakultě právnické Západočeské univerzity plagiátorská aféra a skandál s údajnými podvody v procesu udělování akademických titulů a řádného studia.
Nový!!: Římské právo a Kauza plzeňských práv · Vidět víc »
Kniha písaře Jana
Kniha písaře Jana (známá též jako kniha šéfů neboli Schöffenbuch) je latinsky psaná právní kniha z poloviny 14.
Nový!!: Římské právo a Kniha písaře Jana · Vidět víc »
Kodex kanonického práva z roku 1983
Obálka vydání ''Kodexu kanonického práva z roku 1983'' Kodex kanonického práva z roku 1983 (zkráceně 1983 CIC z latinského názvu Codex Iuris Canonici), nazývaný také Johanno-Pavlovský kodex, je „základním souborem církevních zákonů pro latinskou církev“.
Nový!!: Římské právo a Kodex kanonického práva z roku 1983 · Vidět víc »
Kognát
Kognát (z latinského cognatus, společného původu) je právní a antropologický pojem pro příbuzenství v přímé linii, a to po otci i po matce.
Nový!!: Římské právo a Kognát · Vidět víc »
Koldínův zákoník
Titulní strana ''Práv městských království českého'' vydané Jiřím Melantrichem z Aventina Koldínův zákoník, vydaný pod názvem Práva městská království českého, je kodifikací městského práva, jejímž autorem byl Pavel Kristián z Koldína, učitel-rektor na pražských školách.
Nový!!: Římské právo a Koldínův zákoník · Vidět víc »
Konstantin I. Veliký
Flavius Valerius Constantinus (27. února někdy mezi léty 272 až 285 v Naissu, Horní Moesie – 22. května 337 poblíž Nikomédie, Bithýnie), známý také jako Konstantin Veliký, nebo Konstantin I., východními křesťany uctívaný jako svatý Konstantin, byl od roku 306 římským císařem a od roku 324 až do své smrti nezpochybnitelným vládcem celé římské říše.
Nový!!: Římské právo a Konstantin I. Veliký · Vidět víc »
Konstituce (církev)
Apoštolská konstituce (lat. Constitutio Apostolica) je dekret nejvyšší úrovně vyhlášený (promulgovaný) papežem jako hlavou církve.
Nový!!: Římské právo a Konstituce (církev) · Vidět víc »
Kuneš z Třebovle
Kuneš z Třebovle (okolo 1340/1345 – 1397) byl český právník, kanovník u sv. Víta a generální vikář pražského arcibiskupství, předchůdce Jana Nepomuckého v tomto úřadu.
Nový!!: Římské právo a Kuneš z Třebovle · Vidět víc »
Latinská rčení, M
V tomto článku jsou uvedena některá známá latinská rčení, začínající písmenem M. Latina měla na evropskou kulturu hluboký a dlouho trvající vliv.
Nový!!: Římské právo a Latinská rčení, M · Vidět víc »
Leopold Heyrovský (právník)
Leopold Heyrovský (14. listopadu 1852 České Budějovice – 17. února 1924 Praha) byl český právník, rektor Univerzity Karlovy, profesor římského práva, zakladatel české romanistiky a otec prvního českého nositele Nobelovy ceny Jaroslava Heyrovského.
Nový!!: Římské právo a Leopold Heyrovský (právník) · Vidět víc »
Lex Burgundionum
Svatý Zikmund, král Burgundů, který se pravděpodobně podílel na rozšížení zákoníku Lex Burgundionum Lex Burgundionum také Lex Gundobada (Burgundské zákony) je zákoník Burgundů, pravděpodobně vydaný králem Gundobadem.
Nový!!: Římské právo a Lex Burgundionum · Vidět víc »
Libripens
Libripens (vážný) byl plnoprávný starořímský občan, jehož účast byla nutná při některých právních jednáních.
Nový!!: Římské právo a Libripens · Vidět víc »
Maiorianus
Julius Valerius Maiorianus (kolem 420, Galie – 7. srpna 461, Tortona) byl západořímský císař v letech 457 až 461.
Nový!!: Římské právo a Maiorianus · Vidět víc »
Manželství v katolické církvi
Manželství v katolické církvi, nazývané též svátostné manželství, v úzkém slova smyslu chápáno jako kanonické manželství, zachycuje Kodex kanonického práva (''CIC'') z roku 1983 pro římské katolíky latinského obřadu v kánonech 1055–1165.
Nový!!: Římské právo a Manželství v katolické církvi · Vidět víc »
Mariano San Nicolò
Mariano San Nicolò (20. srpna 1887 Rovereto – 15. května 1955 Mnichov) byl německý právník, který se zabýval právní historií a římským právem.
Nový!!: Římské právo a Mariano San Nicolò · Vidět víc »
Max Weber
Max Weber (21. dubna 1864 – 14. června 1920) byl německý sociolog a ekonom.
Nový!!: Římské právo a Max Weber · Vidět víc »
Městský soud
Městský soud je obecný soud s působností pro území určitého města.
Nový!!: Římské právo a Městský soud · Vidět víc »
Metropolitní město Bologna
Metropolitní město Bologna (Città metropolitana di Bologna) je italský správní celek druhé úrovně v regionu Emilie-Romagna.
Nový!!: Římské právo a Metropolitní město Bologna · Vidět víc »
Michaél Attaleiates
Michaél Attaleiates někdy zvaný jen Attaleiates (řecky: Μιχαήλ Ἀτταλειάτης; asi 1022 – asi 1080) byl byzantský historik a právník.
Nový!!: Římské právo a Michaél Attaleiates · Vidět víc »
Michael Schuster (právník)
Michael Schuster (7. dubna 1767 Praha – 20. března 1834 Praha) byl česko-německý právník, advokát, vysokoškolský učitel a rektor Karlo-Ferdinandovy univerzity.
Nový!!: Římské právo a Michael Schuster (právník) · Vidět víc »
Michaela Židlická
Michaela Židlická (* 18. srpna 1952 Brno) je česká právnička.
Nový!!: Římské právo a Michaela Židlická · Vidět víc »
Miroslav Boháček
Miroslav Boháček (10. září 1899 Praha – 12. ledna 1982 Praha) byl český právník a kodikolog, profesor římského práva na právnické fakultě Univerzity Komenského a právnické fakultě Univerzity Karlovy, později pracovník komise Československé akademie věd pro soupis a studium rukopisů.
Nový!!: Římské právo a Miroslav Boháček · Vidět víc »
Nabytí
Nabytí je právnický termín, kterým se označuje vznik subjektivního práva či povinnosti konkrétnímu subjektu (nabyvateli), v případě odvozeného (derivativního) nabytí díky jeho přechodu ze zcizitele.
Nový!!: Římské právo a Nabytí · Vidět víc »
Nemo iudex sine actore
Nemo iudex sine actore (doslova: žádný soudce bez žalobce), nullo actore, nullus iudex (doslova: není-li žalobce, není ani soudce) a nulla iurisdictio sine actione (doslova: žádné soudní řízení bez žaloby) je latinské právní rčení, které vyjadřují zásadu sahající až do římského práva, uplatňovanou i v dnešních právních systémech: zásadu poptávky, důsledek obecnější zásady dispozice.
Nový!!: Římské právo a Nemo iudex sine actore · Vidět víc »
Nepřikázané jednatelství
Nepřikázané jednatelství (dříve jednatelství bez příkazu) je závazek, který vznikne jako tzv.
Nový!!: Římské právo a Nepřikázané jednatelství · Vidět víc »
Nero
Nero Claudius Caesar Augustus Germanicus (rodným jménem Lucius Domitius Ahenobarbus; 15. prosince 37 – 9. června 68) byl římský císař pocházející z julsko-klaudijské dynastie vládnoucí od 13. října 54 až do okamžiku své smrti.
Nový!!: Římské právo a Nero · Vidět víc »
Neznalost zákona neomlouvá
Neznalost zákona neomlouvá je jedním ze základních právních principů moderního práva vycházející už ze starého římského práva.
Nový!!: Římské právo a Neznalost zákona neomlouvá · Vidět víc »
Obojí právo
spravedlnosti“ – kanonické právo katolické církve Výraz obojí právo, latinsky ius utriusque (In utroque iure doctor – doktor v obojím právu) označoval na středověkých evropských univerzitách absolventy vzdělání ve (feudálním) právním systému v oblasti práva světského (římského) a církevního (kanonického).
Nový!!: Římské právo a Obojí právo · Vidět víc »
Otakar Sommer
Otakar Sommer (7. června 1885 Příbram – 15. srpna 1940 Praha) byl český právník a vysokoškolský profesor, který se zabýval hlavně římským soukromým právem.
Nový!!: Římské právo a Otakar Sommer · Vidět víc »
Patrimonium
Patrimonium je latinský výraz, který původně v římském právu označoval majetek, jenž syn zdědil po otci a mohl s ním vzhledem k zániku otcovské moci (pater familias) libovolně nakládat.
Nový!!: Římské právo a Patrimonium · Vidět víc »
Pavel Kristián z Koldína
Pavel Kristián z Koldína (1530 Klatovy – 11. ledna 1589 Praha) byl český právník.
Nový!!: Římské právo a Pavel Kristián z Koldína · Vidět víc »
Petr Dostalík
Petr Dostalík (23. prosince 1979, Přerov) je český právník (romanista) a vysokoškolský pedagog.
Nový!!: Římské právo a Petr Dostalík · Vidět víc »
Ph.D.
Ph.D. je zkratka (původně z lat.) akademického titulu doktor, který lze získat vysokoškolským studiem v doktorském studijním programu v mnoha zemích po celém světě.
Nový!!: Římské právo a Ph.D. · Vidět víc »
Pohrobek
Pohrobek (lat. postumus, etymologicky nesprávně posthumus) je označení pro osobu narozenou po smrti otce.
Nový!!: Římské právo a Pohrobek · Vidět víc »
Pracovní právo
Pracovní právo je hybridní právní odvětví zahrnující prvky soukromého a veřejného práva.
Nový!!: Římské právo a Pracovní právo · Vidět víc »
Pragmatická sankce (římské právo)
Karel VI. ratifikuje články bratislavské diety. Vídeň, 19. června 1723 Pragmatická sankce je označení z původně z římského práva pro panovníkem vydaný zákon základní důležitosti, který má být považován za trvalý a nezrušitelný.
Nový!!: Římské právo a Pragmatická sankce (římské právo) · Vidět víc »
Právní dějiny katolické církve
Právní dějiny katolické církve jsou dějinami nejstaršího nepřetržitě fungujícího právního systému na Západě, mnohem pozdějšího než římské právo, ale předcházejícího vývoji moderních evropských občanskoprávních tradic.
Nový!!: Římské právo a Právní dějiny katolické církve · Vidět víc »
Právo útrpné
Návod na vytažení mučeného do vzduchu v trestním zákoníku Constitutio criminalis Theresiana (1768) Útrpné právo (tortura, či mučení) je označení pro mučení v rámci právně vymezeného schématu během vyšetřování a výslechu.
Nový!!: Římské právo a Právo útrpné · Vidět víc »
Pretoriánský prefekt
Pretoriánský prefekt (latinsky: praefectus praetorio) byl za principátu titul velitele císařské pretoriánské gardy, dokud roku 314 Konstantin Veliký nerozhodl o zrušení této elitní jednotky.
Nový!!: Římské právo a Pretoriánský prefekt · Vidět víc »
Prezident rady nad apelacemi
Prezident rady nad apelacemi, často uváděn jen jako prezident nad apelacemi (německy Präsident des Appelationsgerichts in Böhmen nebo Appelationspräsident, případně Appellationsgericht-Präsident) stál v čele apelačního soudu (latinsky consilium apellationum), oficiálně rady nad apelacemi.
Nový!!: Římské právo a Prezident rady nad apelacemi · Vidět víc »
Rada nad apelacemi
Jedna z pečetí apelačního soudu (z doby vlády Marie Terezie) Apelační soud, oficiálně zvaný rada nad apelacemi či apelační komora, byla soudní instituce, zřízená roku 1548 králem Ferdinandem I. Habsburským jako odvolací stolice od městských soudů ze všech zemí České koruny.
Nový!!: Římské právo a Rada nad apelacemi · Vidět víc »
Regulae Iuris
Regulae Iuris či Regulae iuris, psáno také Regulæ Juris (latinsky „Pravidla práva“), byly právní principy, které sloužily jako judikatura v římském právu.
Nový!!: Římské právo a Regulae Iuris · Vidět víc »
Reskript
Reskript císaře Josefa I. ze dne 18. ledna 1707 Reskript (.
Nový!!: Římské právo a Reskript · Vidět víc »
Robert Mayr-Harting
Robert rytíř von Mayr-Harting (13. září 1874 Aspern – 12. března 1948 Praha) byl českoněmecký právník, pedagog a křesťanskosociální politik.
Nový!!: Římské právo a Robert Mayr-Harting · Vidět víc »
Rubikon
Rubikon je řeka na Apeninském poloostrově v severní Itálii (Emilia-Romagna).
Nový!!: Římské právo a Rubikon · Vidět víc »
Salické právo
Chlodvík I. diktuje Lex Salicu Salické právo také Salický zákon(ík) či Sálský zákon, Lex Salica nebo Pactus legis Salicae je zákoník, který byl sepsán v letech 507–511 na příkaz merovejského krále Chlodvíka I. a je tak jedním z nejstarších dochovaných zákoníků.
Nový!!: Římské právo a Salické právo · Vidět víc »
Saské zrcadlo
Saské zrcadlo (německy Sachsenspiegel) je středověká právní kniha dochovaná v několika bohatě iluminovaných opisech.
Nový!!: Římské právo a Saské zrcadlo · Vidět víc »
Sbírky starověkých kánonů
„Váhy spravedlnosti“ – kanonické právo katolické církve Sbírky starověkých kánonů obsahují shromážděné soubory kanonického práva, které vznikly v různých dokumentech, jako jsou papežská a synodální rozhodnutí, a které lze označit obecným termínem kánony.
Nový!!: Římské právo a Sbírky starověkých kánonů · Vidět víc »
Slepý ortel
Slepý ortel je pojem používaný v městském právu předbělohorského období.
Nový!!: Římské právo a Slepý ortel · Vidět víc »
Smlouva (katolické kanonické právo)
„Váhy spravedlnosti“ – kanonické právo katolické církve V katolickém kanonickém právu se kanonické smluvní právo řídí právem civilní jurisdikce, v níž katolické kanonické právo působí (smlouva je latinsky: contractus; starofrancouzsky: contract; moderně francouzsky: contrat; italsky: contratto).
Nový!!: Římské právo a Smlouva (katolické kanonické právo) · Vidět víc »
Sovětský svaz
Sovětský svaz (Sovětskij Sojuz), plným názvem Svaz sovětských socialistických republik, zkratkou SSSR, byl eurasijský stát se socialistickým zřízením, který existoval v rozmezí let 1922 až 1991 na většině území dřívějšího Ruského impéria.
Nový!!: Římské právo a Sovětský svaz · Vidět víc »
Stanisław Konarski
Stanisław Konarski, známý též jako Hieronim Franciszek Konarski (30. září 1700, Żarczyce Duże – 3. srpna 1773, Varšava) byl polský pedagog, spisovatel, piaristický mnich a školský reformátor.
Nový!!: Římské právo a Stanisław Konarski · Vidět víc »
Starověké řecké právo
Starověké řecké právo je odvětví právní vědy zabývající se zákony a právním zřízením ve starověkém Řecku.
Nový!!: Římské právo a Starověké řecké právo · Vidět víc »
Starověký Řím
Starověký Řím (latinsky RōmaOficiální název státu od roku 100 př. n. l., zvláště na mincích.) byla starověká civilizace vzešlá z města Říma, založeného na Apeninském poloostrově dle legendy pravděpodobně roku 753 př. n. l. dvojčaty Romulem a Remem, jež expandovala do značné části antického světa a přetrvala až do 5. resp.
Nový!!: Římské právo a Starověký Řím · Vidět víc »
Statuta Konrádova
J. Konůpek, 1922) Statuta Konrádova (nebo) je nejstarší známý český zákoník, který byl vydán knížetem Konrádem II. Otou roku 1189 na dvorském sjezdu v Sadské.
Nový!!: Římské právo a Statuta Konrádova · Vidět víc »
Stejnopohlavní sexuální styk
Stejnopohlavní (homosexuální) pohlavní styk je pohlavní styk mezi jedinci stejného pohlaví.
Nový!!: Římské právo a Stejnopohlavní sexuální styk · Vidět víc »
Sulpicius Severus
Sulpicius Severus (asi 363 – asi 425) byl raně křesťanský latinsky píšící spisovatel, který žil v římské provincii Gallia Aquitania (dnešní západní Francie).
Nový!!: Římské právo a Sulpicius Severus · Vidět víc »
Tempus continuum
Tempus continuum je latinský výraz pro souvislé počítání času, kdy každá časová jednotka po sobě jdoucí se započítává do běhu lhůty, tj.
Nový!!: Římské právo a Tempus continuum · Vidět víc »
Tempus utile
Tempus utile (čas užitečný) je latinský výraz pro počítání času, při němž se přihlíží pouze k některým časovým jednotkám (například dnům), a to jenom k těm, kdy bylo možné provést určitý právní úkon.
Nový!!: Římské právo a Tempus utile · Vidět víc »
Terra nullius
Terra nullius je latinský výraz, který vychází z římského práva a znamená „země nikoho“.
Nový!!: Římské právo a Terra nullius · Vidět víc »
Theodor Mommsen
Theodor Mommsen Christian Matthias Theodor Mommsen (30. listopadu 1817, Garding, Šlesvicko-Holštýnsko – 1. listopadu 1903, Charlottenburg, Berlín) byl německý historik, právník a politik, který působil jako univerzitní profesor v Lipsku, Curychu, Vratislavi a v Berlíně.
Nový!!: Římské právo a Theodor Mommsen · Vidět víc »
Theodosius II.
Flavius Theodosius (řecky Theodosios; 10. dubna 401, Konstantinopol – 28. července 450, Konstantinopol), známější spíše jako Theodosius II., byl východořímský císař od roku 408 až do své smrti.
Nový!!: Římské právo a Theodosius II. · Vidět víc »
Tiberius
Tiberius Julius Caesar Augustus (rodným jménem Tiberius Claudius Nero; 16. listopadu 42 př. n. l. – 16. března 37 n. l.) byl druhým císařem římské říše od roku 14 n. l.
Nový!!: Římské právo a Tiberius · Vidět víc »
Toulouské hrabství
Toulouské hrabství, jinak též hrabství Toulouse (okcitánsky, latinsky) byl státní útvar v Okcitánii (území jižní Francie), jehož centrem bylo město Toulouse a i s okolím bylo za Merovejské dynastie ovládáno hrabaty z Toulouse.
Nový!!: Římské právo a Toulouské hrabství · Vidět víc »
Tribonianus
Flavius Tribonianus († 542) byl úspěšný právník a vysoce postavený úředník ve východořímské říši.
Nový!!: Římské právo a Tribonianus · Vidět víc »
Všeobecný zákoník občanský
Všeobecný zákoník občanský pro německé dědičné země Rakouské monarchie (německy Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie, zkratka ABGB), v české právní praxi označovaný jako obecný zákoník občanský (ve zkratce o. z. o.), byl základem občanského práva neuherské části habsburské monarchie od skončení josefinismu až do jejího zániku.
Nový!!: Římské právo a Všeobecný zákoník občanský · Vidět víc »
Výživné
Výživné (obecně také alimenty) nejčastěji představuje peníze, kterými má rodič povinnost přispívat na potřeby svého dítěte, pokud není schopno samo se živit.
Nový!!: Římské právo a Výživné · Vidět víc »
Věc (právo)
Věc je v českém právu definována v ustanovení § 489 a následujících občanského zákoníku (dále jen „OZ“), dle kterého: „Věc v právním smyslu je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí.“ Věc určená k obecnému užívání je veřejný statek (§ 490 OZ).
Nový!!: Římské právo a Věc (právo) · Vidět víc »
Věcná práva
Věcná práva umožňují úplné nebo částečné právní panství nad určitou hmotnou i nehmotnou věcí.
Nový!!: Římské právo a Věcná práva · Vidět víc »
Veřejnoprávní korporace
Veřejnoprávní korporace je korporace, tedy sdružení osob, která je založena na základě zákona a které byla svěřena pravomoc plnit vymezené úkoly ve veřejné správě.
Nový!!: Římské právo a Veřejnoprávní korporace · Vidět víc »
Vlastnictví
Vlastnictví či vlastnické právo je přímé a výlučné právní panství určité individuálně určené osoby (vlastníka) nad konkrétní věcí.
Nový!!: Římské právo a Vlastnictví · Vidět víc »
Wergeld
Sálský zákoník z roku 793 Wergeld (také wergild, weregild, weregeld) byl v germánském zvykovém právu finanční kompenzací za porušení osobních práv (nejčastěji zranění či zabití příbuzného), který měl předcházet krevní mstě.
Nový!!: Římské právo a Wergeld · Vidět víc »
Zákon dvanácti desek
Zákon nebo Zákoník dvanácti desek (latinsky Lex nebo Leges duodecim tabularum) je nejstarší kodifikace římského práva z poloviny 5.
Nový!!: Římské právo a Zákon dvanácti desek · Vidět víc »
Zákoník
Zákoník neboli kodex je právní předpis zahrnující právní normy určitého právního odvětví.
Nový!!: Římské právo a Zákoník · Vidět víc »
Západní kultura
Vitruvius v III. knize svého pojednání ''De architectura''. západní filozofii. Západní kultura, také známá jako západní civilizace nebo západní společnost, je dědictví sociálních norem, etických hodnot, tradičních zvyků, systémů víry, politických systémů, artefaktů a technologií západního světa.
Nový!!: Římské právo a Západní kultura · Vidět víc »
Závěť
Závěť (též poslední vůle, poslední pořízení nebo testament, zastarale kšaft) je jednostranné právní jednání, ve kterém budoucí zůstavitel ustanoví (povolá) jednu nebo více osob za své dědice, tj.
Nový!!: Římské právo a Závěť · Vidět víc »
Zcizení věci
Zcizení věci jako občanskoprávní termín znamená přenechání vlastnického práva zcizitelem nabyvateli na základě projevu vůle dosavadního vlastníka.
Nový!!: Římské právo a Zcizení věci · Vidět víc »
Zoologická zahrada
zoo v newyorském Bronxu Zoologická zahrada (zkráceně zoo) je ochranářské, zábavní, vědecké, rekreační a osvětové zařízení určené k chovu zvířat, zvláště ohrožených druhů, pokud možno v podmínkách co nejbližších přirozenému životu druhu v přírodě, přičemž žádný z výše jmenovaných významů není prioritní, ale naopak spolu vzájemně úzce souvisí.
Nový!!: Římské právo a Zoologická zahrada · Vidět víc »
Zvíře
Česká dopravní značka Zvířata s upřesňující dodatkovou tabulkou Zvíře je obvykle označení buď pro jakéhokoliv živočicha, nebo pro živočichy na vyšším stupni vývoje (například jen obratlovce), vyjma člověka.
Nový!!: Římské právo a Zvíře · Vidět víc »
1228
Rok 1228 (MCCXXVIII) byl přestupný rok, který podle juliánského kalendáře započal sobotou.
Nový!!: Římské právo a 1228 · Vidět víc »
175
Rok 175 (CLXXV) byl nepřestupný rok, který podle juliánského kalendáře započal sobotou.
Nový!!: Římské právo a 175 · Vidět víc »
5. století př. n. l.
5.
Nový!!: Římské právo a 5. století př. n. l. · Vidět víc »
Přesměrování zde:
Právo římské, Starověké římské právo.
