Rychlejší přístup než prohlížeči!
39 vztahy: Číňané, Čína, Čínské lidové náboženství, Čínský císař, Čchen Jou-liang, Čcheng-tu, Čchung-čching, Říše Ming, Bílý lotos, Bitva na jezeře Pcho-jang, Buddhismus, Buddhismus v Číně, Chanové, Chiliasmus, Chu-pej, Chung-wu, Džentry, Dynastie Čou, Fu Jou-te, Jang-c’-ťiang, Jün-nan, Jung-le, Kan-su, Konfucianismus, Korea, Kuej-čou, Maitréja, Miaové, Ming Šeng, Ming Jü-čen, Monarchie, Nanking, Povstání rudých turbanů, Sü Šou-chuej, S’-čchuan, Taoismus, Teng Jü, 1362, 1371.
Číňané
„Číňané“ je, podobně jako například „Britové“, časté, ale nejednoznačné označení.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Číňané · Vidět víc »
Čína
Čína, plným názvem Čínská lidová republika, zkratkou ČLR (mezinárodně ''CN''), je stát ležící ve východní Asii.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Čína · Vidět víc »
Čínské lidové náboženství
Žlutého císaře v provincii Šen-si Čínské lidové náboženství je neformalizovaný soubor náboženských představ a obřadů, který se rozvinul na území střední a východní Číny a jehož jádrem je uctívání předků, přírodních sil a víra v duši a duchy.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Čínské lidové náboženství · Vidět víc »
Čínský císař
Čínský císař Čchien-lung Čínský císař byl čínský nejvyšší panovnický titul od roku 221 př. n. l. do zrušení monarchie roku 1912.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Čínský císař · Vidět víc »
Čchen Jou-liang
Čchen Jou-liang (1320 – 23. srpna 1363) byl na sklonku vlády dynastie Jüan jedním z vůdců vzbouřenců v povstání rudých turbanů a zakladatel povstaleckého státu a dynastie Velká Chan (Ta Chan).
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Čchen Jou-liang · Vidět víc »
Čcheng-tu
Mapa starého Čcheng-tu Čcheng-tu je město v jihozápadní Číně, hlavní město provincie S’-čchuan.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Čcheng-tu · Vidět víc »
Čchung-čching
Čchung-čching, dříve též přepisováno Čunking, je přímo spravované město na jihozápadě Číny.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Čchung-čching · Vidět víc »
Říše Ming
Říše Ming (čínsky: znaky tradiční 明國, zjednodušené 明国, pinyin Míng Guó, český přepis Ming Kuo), plným názvem Říše Velká Ming (čínsky: znaky zjednodušené 大明国, tradiční 大明國, pinyin Dà Míng Guó, český přepis Ta Ming Kuo; také anachronicky čínsky: znaky zjednodušené 大明帝国, tradiční 大明帝國, pinyin Dà Míng Dìguó, český přepis Ta Ming Tikuo) byl čínský stát nazvaný podle vládnoucí dynastie Ming (čínsky: znaky 明朝, pinyin Míng Cháo, český přepis Ming Čchao).
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Říše Ming · Vidět víc »
Bílý lotos
Bílý lotos byl název několika buddhistických (s taoistickými a manichejskými vlivy) tajných společností a sekt existujících v Číně ve 13. – 19. století.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Bílý lotos · Vidět víc »
Bitva na jezeře Pcho-jang
Říční bitva na jezeře Pcho-jang probíhající s přestávkami od 30. srpna do 4. října 1363 byla jednou z význačných bitev mnohaletých bojů provázejících povstání rudých turbanů a pád říše Jüan.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Bitva na jezeře Pcho-jang · Vidět víc »
Buddhismus
náhled Buddhismus je náboženství či filozofická tradice, původem z indického subkontinentu, založená na učeních Siddhártha Gautamy, běžně známého jako Buddha, což znamená „probuzený“.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Buddhismus · Vidět víc »
Buddhismus v Číně
Chrám ve městě Ču-chaj Buddhismus v Číně je směsicí mnoha různých původně buddhistických i nebuddhistických tradic, které se v Číně rozvíjel již z dob Antiky.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Buddhismus v Číně · Vidět víc »
Chanové
Chanové (zjednodušená čínština: 汉族 či 汉人, tradiční čínština: 漢族 či 漢人, pchin-jin: hànzú či hànrén) jsou čínská etnická skupina a daleko nejpočetnější etnická skupina na světě.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Chanové · Vidět víc »
Chiliasmus
Jan Želivský, nejvýraznější postava českého chiliasmu Chiliasmus (z řeckého χίλιοι chilioi, tisíc) neboli milenarismus či milenialismus (z latinského millenium tisíciletí) znamená zejména křesťanské očekávání Boží pozemské říše trvající tisíc roků (srovnej eschatologie), jíž budou ukončeny světové dějiny.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Chiliasmus · Vidět víc »
Chu-pej
Chu-pej (čínsky: 湖北; pinyin: Húběi) je provincie v Čínské lidové republice s hlavním městem Wu-chan.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Chu-pej · Vidět víc »
Chung-wu
Císař Chung-wu (21. října 1328 – 24. června 1398), vlastním jménem Ču Jüan-čang, známý též pod chrámovým jménem Tchaj-cu, byl zakladatel a první císař čínské dynastie Ming.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Chung-wu · Vidět víc »
Džentry
Džentry nebo gentry je označení pro anglickou nižší šlechtu, přeneseně je používáno pro obdobné společenské vrstvy jiných evropských i neevropských zemí.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Džentry · Vidět víc »
Dynastie Čou
Dynastie Čou (čínsky: znaky, pinyin: Zhōu Cháo) vládla Číně od 12.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Dynastie Čou · Vidět víc »
Fu Jou-te
Fu Jou-te (1327 – 20. prosince 1394) byl čínský vojevůdce, jeden z předních generálů Chung-wua, prvního císaře říše Ming.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Fu Jou-te · Vidět víc »
Jang-c’-ťiang
Pramenný ledovec řeky Jang-c’-ťiang (tibetsky: འབྲི་ཆུ, Dřičhu), popř.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Jang-c’-ťiang · Vidět víc »
Jün-nan
Jün-nan (čínsky: 云南; pinyin: Yúnnán) je hornatá provincie na jihu Čínské lidové republiky.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Jün-nan · Vidět víc »
Jung-le
Císař Jung-le (2. května 1360 Jing-tchien (dnes Nanking) – 12. srpna 1424 Jü-mu-čchuan (severně od Dolonu)) vlastním jménem Ču Ti vládl v letech 1402–1424 Číně jako třetí císař říše Ming. Byl čtvrtý syn Chung-wua, zakladatele a prvního císaře dynastie Ming. Od roku 1370 nosil titul kníže z Jen, od roku 1380 sídlil v Pekingu a strážil severovýchodní pohraničí. V 80. a 90. letech 14. století vynikl v bojích s Mongoly a projevil se jako talentovaný vojevůdce, populární mezi vojáky, a úspěšný státník. Roku 1399 se vzbouřil proti svému synovci, novému císaři Ťien-wenovi. V občanské válce, kterou nazval kampaň ťing-nan, kampaň za uklidnění nepořádků, po třech letech urputných bojů zvítězil a roku 1402 se prohlásil za císaře. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil éru „Věčného štěstí“, Jung-le. Název éry je používán i jako jméno císaře. Jeho vláda je občas vnímána jako „druhé založení“ mingské dynastie, jelikož ostře změnil politický kurs svého otce. Po nástupu na trůn se musel vypořádat s následky občanské války. Severočínský venkov byl boji poničen, hospodářství zde trpělo nedostatkem pracovních sil. Císař se rozhodl posílit a stabilizovat ekonomiku, ale nejdříve umlčet jakýkoli odpor. Očistil státní správu jak od stoupenců Ťien-wena, tak od zkorumpovaných a neloajálních úředníků. Vláda ostře zasáhla i proti tajným společnostem a banditům. Snažil se pozvednout hospodářství podporou produkce potravin i tkanin. Využívala se neobdělávaná půda, kultivovaly nové pozemky v bohatých oblastech delty Jang-c'-ťiang. Jung-le snížil význam Nankingu, když roku 1403 vyhlásil rozhodnutí o povýšení Pekingu na hlavní město. Výstavba nové metropole v letech 1407–1420 každodenně zaměstnala stovky tisíc pracovníků. V centru Pekingu se nacházelo vlastní středisko moci – úřednické Císařské město a uprostřed něj Zakázané město – palácové sídlo samotného císaře a jeho rodiny. Nechal zrekonstruovat Velký kanál, potřebný k zásobování metropole i armád na severu. Císař podporoval konfuciánství i buddhismus. Dva tisíce učenců zaměstnal sestavením obrovité Encyklopedie Jung-le, která výrazně překonala všechny dosavadní encyklopedie, včetně Čtyř velkých knih Sungů z 11. století. Přikázal setřídit texty neokonfuciánců a využít je jako učební příručky pro výuku budoucích úředníků. Úřednické zkoušky v tříletém cyklu přinášely kvalifikované absolventy, kteří zaplnili státní aparát. Byl známý tvrdým trestáním selhání a rychlým povýšením úspěšných služebníků. Přestože se, stejně jako jeho otec, neváhal v případě potřeby násilně vypořádat s odpůrci, opustil jeho politiku častých čistek. Ministři zastávali svá místa dlouhá léta, státní správa získala na profesionalitě a stabilnosti. Nicméně nejenom úředníci se těšili přízni a podpoře císaře. Říši vládl do značné míry „z koňského sedla“, cestoval mezi oběma hlavními městy, stejně jako císaři říše Jüan, a opakovaně vedl vojenská tažení do Mongolska. Úředníci se stavěli proti takovému chování, cítíce ohrožení z toho plynoucím vlivem eunuchů a vojenských špiček, skupin, jejichž moc závisela na císařské přízni. Výrazně aktivizoval zahraniční politiku ve snaze o posílení a konsolidaci hegemonního postavení ve východní Asii. Diplomatická poselstva a vojenské expedice mířily do „všech čtyř stran světa“. Početné mise navštívily řadu blízkých i vzdálených zemí včetně Mandžuska, Koreje, Japonska, Filipín, i timúrovskou říši ve střední Asii. Proslulé námořní plavby Čeng Chea dosáhly břehů jihovýchodní Asie, Indie, Persie a východní Afriky. Vážnou hrozbu bezpečnosti říše představovali Mongolové, rozdělení na tři skupiny – Urianchajci na jihovýchodě byli většinou loajální, východní Mongolové a západní Ojrati problematičtí. Mingská Čína je střídavě podporovala a stavěla proti sobě. Jung-le osobně vedl pět tažení do Mongolska. Samotný přesun metropole z Nankingu do Pekingu byl diktován nutností stále držet pod dohledem neklidné severní sousedy. Jung-le byl zkušený vojevůdce a armádě věnoval velkou pozornost. Přesto jeho války neskončily dobře. Válka ve Vietnamu se táhla od počátečního vpádu roku 1407 do konce jeho vlády. Čtyři roky po císařově smrti nezbylo mingské armádě než odtáhnout zpět do Číny. Jeho mongolská tažení nezměnila poměr sil a nezajistila bezpečnost severní hranice. Zemřel roku 1424, je pohřben v Čchang-ling, největší z hrobek mingských císařů ležících nedaleko Pekingu.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Jung-le · Vidět víc »
Kan-su
Kan-su (čínsky: 甘肃; pinyin: Gānsù) je provincie na severozápadě Čínské lidové republiky.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Kan-su · Vidět víc »
Konfucianismus
Konfucius – „zakladatel“ konfuciánství (malba z roku 1770) Konfucianismus, také konfuciánství (doslova „škola učenců“; nebo méně přesněji Kchung ťiao, „Konfuciovo náboženství“) je čínský filosofický směr, který se vyvinul z učení čínského mudrce Konfucia.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Konfucianismus · Vidět víc »
Korea
Poloha Koreje na mapě Korea, korejsky na severu Čosŏn (조선), na jihu Hanguk (한국), je historické území, obývané téměř výhradně etnickými Korejci, ve východní Asii na Korejském poloostrově a přilehlé pevnině, na severu ohraničené řekami Amnok (čínsky Ja-lu) a Tuman (Tchu-men).
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Korea · Vidět víc »
Kuej-čou
Kuej-čou (zjednodušené znaky 贵州; tradiční znaky 貴州; pchin-jinem Gùizhōu) je provincie Čínské lidové republiky v jihozápadní Číně.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Kuej-čou · Vidět víc »
Maitréja
Maitréja (pálijsky Mettejja, tibetsky བྱམས་པ་, Bjams-pa, čínsky Mi-le-fo, japonsky Miroku) je postava buddhistické eschatologie, kde představuje nástupce Buddhy Šákjamuniho a buddhu příštího věku.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Maitréja · Vidět víc »
Miaové
Miao (čínsky: znaky 苗, pinyin Miáo;; thajsky: แม้ว (Maew) or ม้ง (Mong)) je národ, žijící v hornatých oblastech Číny, Vietnamu, Laosu, Barmy a Tchaj-wanuTAPP, N. Encyclopaedia Britannica.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Miaové · Vidět víc »
Ming Šeng
Ming Šeng (1356–?) byl v letech 1366–1371 císařem říše Sia rozkládající se území čínského S’-čchuanu.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Ming Šeng · Vidět víc »
Ming Jü-čen
Ming Jü-čen (1329/1331–1366) byl jedním z vůdců povstání rudých turbanů.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Ming Jü-čen · Vidět víc »
Monarchie
Rámy IX. (†2016) též zároveň nejdéle žijícím vládnoucím monarchou na světě. Zemřela v září 2022. Monarchie (starořecky μοναρχία monarchía, česky samovláda) je forma vlády ve které je panovník doživotně nebo do své abdikace hlavou státu.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Monarchie · Vidět víc »
Nanking
Nanking (česky Nan-ťing) je hlavní město čínské provincie Ťiang-su.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Nanking · Vidět víc »
Povstání rudých turbanů
Povstání rudých turbanů bylo povstalecké hnutí v Číně proti mongolské nadvládě, které začalo roku 1351 a skončilo pádem jejich říše Jüan a založením čínské říše Ming roku 1368. Povstání začalo roku 1351 jako rolnické vzpoury vedené různými náboženskými a sektářskými skupinami, především společností Bílého lotosu; postupně se rozrůstalo a vtahovalo do sebe stále širší vrstvy obyvatelstva. Účastnilo se ho velké množství různých skupin, jejichž vůdci se prohlašovali králi či císaři, odvozovali svůj původ od sungských vládců, opírali se o legendy a mystická proroctví. S růstem lidového hnutí boje na obou stranách přerostly v občanskou válku – mezi sebou bojovali jak vzbouření mongolští generálové, tak i čínští vůdci různých skupin Rudých turbanů a protimongolské opozice, přičemž občas uzavírali spojenectví s mongolskými generály. Z válek vyšel vítězně Ču Jüan-čang, který se zpočátku usadil v Nankingu, po upevnění své moci rozbil vojska ostatních vůdců Rudých turbanů a dalších povstaleckých států, roku 1368 se prohlásil císařem nové dynastie Ming a dobyl mongolské hlavní město Ta-tu. Během několika dalších let konsolidoval svoji moc obsazením zbývajících oblastí Číny.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Povstání rudých turbanů · Vidět víc »
Sü Šou-chuej
Sü Šou-chuej (; † 1360) byl jedním z vůdců povstání rudých turbanů na sklonku vlády dynastie Jüan v Číně.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Sü Šou-chuej · Vidět víc »
S’-čchuan
S’-čchuan (česky tradičně Sečuán nebo Sečuánsko,; pinyin: sìchuān;; wylie: Si khron; překlad: Čtyři řeky) je provincie v Čínské lidové republice.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a S’-čchuan · Vidět víc »
Taoismus
Taoistický chrám v čínském S’-čchuanu Taoismus (někdy psaný jako daoismus) je filozofická škola čínského původu.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Taoismus · Vidět víc »
Teng Jü
Teng Jü (17. března 1337–9. prosince 1377) byl čínský generál, jeden ze zakladatelů říše Ming.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a Teng Jü · Vidět víc »
1362
Bez popisu.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a 1362 · Vidět víc »
1371
České země.
Nový!!: Říše Sia (1362–1371) a 1371 · Vidět víc »
