Rychlejší přístup než prohlížeči!
70 vztahy: Abeceda, Aiolština, Akuzativ, Aorist, Attičtina, Čas (mluvnice), Číslo (mluvnice), Řečtina, Řecké písmo, Éta, Biblistika, Byzantská řečtina, Chí, Dativ, Diakritické znaménko, Dvojné číslo, Fénické písmo, Fí, Flektivní jazyk, František Lepař, Genitiv, Hérodotos, Hliněná tabulka, Homér, Iónština, Imperativ, Imperfektum, Indikativ, Indoevropské jazyky, Infinitiv, Jmenný rod, Josef Bohumil Souček, Kadmos, Klasická filologie, Klasické Řecko, Koiné, Konjunktiv, Kréta, Krétské hieroglyfy, Ladislav Tichý, Lineární písmo A, Lineární písmo B, Literatura starověkého Řecka, Minuskule, Mluvnický pád, Mrtvý jazyk, Mykény, Nářečí, Nominativ, Nový zákon, ..., Optativ, Osoba (mluvnice), Písmo, Příčestí, Přítomný čas, Přízvuk ve starořečtině, Perfektum, Plusquamperfektum, Samohláska, Slovesný rod, Slovesný vid, Slovesný způsob, Starověké Řecko, Starověký Řím, Vokativ, X, 14. století př. n. l., 15. století př. n. l., 4. století př. n. l., 5. století. Rozbalte index (20 více) »
Abeceda
Vzorník písma Abeceda, řídce i „alfabeta“, je uspořádaná sada znaků – písmen, jimiž se při zápisu řeči, v písmu graficky vyjadřují fonémy, zpravidla hlásky (některé jen souhlásky) a případně slabiky.
Nový!!: Starořečtina a Abeceda · Vidět víc »
Aiolština
Aiolština je souhrnný název pro skupinu nářečí starořečtiny používaných zhruba v letech 800–330 př.
Nový!!: Starořečtina a Aiolština · Vidět víc »
Akuzativ
Akuzativ (zkratka ACC nebo AKUZ, česky též přechodník, vinitel či předmětník) je jedním z mluvnických pádů, který se vyskytuje v mnoha jazycích.
Nový!!: Starořečtina a Akuzativ · Vidět víc »
Aorist
Termín aorist (z řeckého „a-horistos“ – „nevymezený“) se užívá u některých jazyků jako označení jistého typu slovesného času, a sice obyčejně jednoduchého minulého času, který nevyjadřuje žádné zvláštní vidové charakteristiky, čímž se liší od jiných časů minulých, jako je imperfektum, perfektum či plusquamperfektum.
Nový!!: Starořečtina a Aorist · Vidět víc »
Attičtina
Attičtina byla nářečím starořečtiny, kterým se mluvilo zhruba v pátém a čtvrtém století před naším letopočtem a to zejména v Athénách a obecněji v Attice a také na některých ostrovech, například na Lémnu.
Nový!!: Starořečtina a Attičtina · Vidět víc »
Čas (mluvnice)
Čas (tempus) v lingvistice znamená určitý tvar slovesa vyjadřující časové období, ve kterém daný děj probíhal/probíhá/bude probíhat.
Nový!!: Starořečtina a Čas (mluvnice) · Vidět víc »
Číslo (mluvnice)
Číslo je gramatická kategorie jmen i sloves, která udává počet účastníků děje.
Nový!!: Starořečtina a Číslo (mluvnice) · Vidět víc »
Řečtina
Řecká dopravní směrovací značka Řečtina (– ellinikí (glóssa), tj. řecký (jazyk), nebo ελληνικά – elliniká, tj. řečtina) je indoevropský jazyk používaný autochtonním obyvatelstvem především v Řecku, na Kypru a v částech Turecka, a dále v některých emigračních zemích, jako je Austrálie, Spojené státy, Kanada aj.
Nový!!: Starořečtina a Řečtina · Vidět víc »
Řecké písmo
Řecká dopravní směrovací značka Vývoj řecké abecedy Řecké písmo je nejstarší dosud používané písmo v Evropě.
Nový!!: Starořečtina a Řecké písmo · Vidět víc »
Éta
Éta — majuskulní i minuskulní varianta Éta (majuskulní podoba Η, minuskulní podoba η, řecký název Ήτα) je sedmé písmeno řecké abecedy a v systému řeckých číslovek má hodnotu 8.
Nový!!: Starořečtina a Éta · Vidět víc »
Biblistika
Biblistika je souhrnný název pro různé obory, které se zabývají zkoumáním a výkladem bible.
Nový!!: Starořečtina a Biblistika · Vidět víc »
Byzantská řečtina
Byzantská řečtina nebo také středověká řečtina, případně střední řečtina, je označení pro vývojové období řečtiny zhruba od pátého či šestého století našeho letopočtu do pádu Konstantinopole v roce 1453.
Nový!!: Starořečtina a Byzantská řečtina · Vidět víc »
Chí
Chí — majuskulní i minuskulní varianta Chí (majuskulní podoba Χ, minuskulní podoba χ, řecký název Χῖ) je dvaadvacáté písmeno řecké abecedy a v řecké číselné soustavě má hodnotu 600.
Nový!!: Starořečtina a Chí · Vidět víc »
Dativ
Dativ (zkratka DAT, česky též bližník, davatel, darovník nebo darník) je mluvnický pád, v češtině 3.
Nový!!: Starořečtina a Dativ · Vidět víc »
Diakritické znaménko
(Čeština, chorvatština, slovinština, finština aj.) (Němčina, skandinávské jazyky aj.) (Portugalština aj.) (Krátká výslovnost) Prostý akcent v řecké alfabetě Diakritické znaménko (z řeckého διακριτικός diakritikós.
Nový!!: Starořečtina a Diakritické znaménko · Vidět víc »
Dvojné číslo
Dvojné číslo (duál) je mluvnická kategorie čísla vyjadřující dvojnost, párovost.
Nový!!: Starořečtina a Dvojné číslo · Vidět víc »
Fénické písmo
Fénické písmo bylo ve starověku souhláskové písmo používané pro zaznamenání textů ve féničtině a později i v dalších příbuzných kanaánských jazycích.
Nový!!: Starořečtina a Fénické písmo · Vidět víc »
Fí
Fí — majuskulní varianta a jedna z variant minuskulních Fí (velké písmeno má formu Φ, malé písmeno φ nebo ϕ, řecký název φῖ) je jednadvacáté písmeno řecké abecedy.
Nový!!: Starořečtina a Fí · Vidět víc »
Flektivní jazyk
Flektivní (též flexivní, flexívní) jazyk vyjadřuje gramatické funkce pomocí flexe (ohýbání), tj.
Nový!!: Starořečtina a Flektivní jazyk · Vidět víc »
František Lepař
Pamětní deska F. Lepaře v Jičíně PhDr.
Nový!!: Starořečtina a František Lepař · Vidět víc »
Genitiv
Genitiv (zkratka GEN, česky též původník, roditel či přisvojník) je mluvnický pád, v češtině 2.
Nový!!: Starořečtina a Genitiv · Vidět víc »
Hérodotos
Hérodotos z Halikarnássu (starořecky Ἡρόδοτος Ἁλικαρνᾱσσεύς, asi 484 př. n. l. – asi mezi lety 430 a 420 př. n. l.) byl prvním významným antickým historikem, proto byl Ciceronem nazván otcem dějepisu.
Nový!!: Starořečtina a Hérodotos · Vidět víc »
Hliněná tabulka
lineárním písmem B Hliněná tabulka je nosič písma hojně používaný v některých oblastech ve starověku.
Nový!!: Starořečtina a Hliněná tabulka · Vidět víc »
Homér
Jean Auguste Dominique Ingres – ''Homérova apoteóza'' (1827) Homér (řecky Ὅμηρος Homéros) je jméno nejstaršího známého řeckého básníka a pěvce (aoida), jemuž se připisuje autorství epických básní Ilias a Odysseia, zakládajících děl starořecké i evropské literatury.
Nový!!: Starořečtina a Homér · Vidět víc »
Iónština
Iónština neboli iónský dialekt byl jedním z nářečí starořečtiny.
Nový!!: Starořečtina a Iónština · Vidět víc »
Imperativ
Upřímnost Rozkazovací způsob či imperativ (z latinského imperativus) je slovesný způsob, jímž se vyjadřuje příkaz, požadavek či zákaz.
Nový!!: Starořečtina a Imperativ · Vidět víc »
Imperfektum
Imperfektum (lat. imperfectum, doslova „nedokončené“ jako protiklad k perfektu) je jeden z minulých časů, kterým jazyky, jež ho mají, zpravidla označují minulý děj, který v minulosti trval nebo se opakoval.
Nový!!: Starořečtina a Imperfektum · Vidět víc »
Indikativ
Indikativ (též oznamovací způsob) je slovesný způsob, jímž se vyjadřuje běžné reálné sdělení.
Nový!!: Starořečtina a Indikativ · Vidět víc »
Indoevropské jazyky
Indoevropská jazyková rodina (tento pojem zavedl poprvé roku 1813 Thomas Young) je skupina jazyků, které se společně vyvíjely v rozsáhlých oblastech Eurasie z předpokládaného indoevropského prajazyka.
Nový!!: Starořečtina a Indoevropské jazyky · Vidět víc »
Infinitiv
'''Infinitiv''' (také neurčitek) je neurčitý tvar slovesa, který nevyjadřuje osobu, číslo, způsob ani čas.
Nový!!: Starořečtina a Infinitiv · Vidět víc »
Jmenný rod
Jmenný rod (lat. genus nominis či jen genus) je mluvnická kategorie jmen (lat. nomina), tedy podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen, číslovek a případně dalších slovních druhů, která ovlivňuje jejich skloňování a také tvary sloves, zejména příčestí.
Nový!!: Starořečtina a Jmenný rod · Vidět víc »
Josef Bohumil Souček
Josef Bohumil Souček (12. května 1902 Praha Českobratrské evangelické církve u sv. Klimenta v Praze – 9. září 1972 Praha) byl český teolog, biblista-novozákoník, duchovní Českobratrské církve evangelické, profesor Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké (HČEFB), po roce 1950 profesor a děkan Komenského evangelické bohoslovecké fakulty (KEBF) v Praze a iniciátor ekumenického překladu Bible.
Nový!!: Starořečtina a Josef Bohumil Souček · Vidět víc »
Kadmos
Kadmos a drak, amfora 560-550 př. n. l. Kadmos (řecky Κάδμος, latinsky Cadmus) byl v řecké mytologii syn sidonského krále Agénóra a jeho manželky Teléfassy — a tedy Féničan.
Nový!!: Starořečtina a Kadmos · Vidět víc »
Klasická filologie
Klasická filologie je filologický obor zabývající se studiem klasické antiky, tedy studiem jazyka, literatury a kulturně-historického kontextu starověkého Řecka a Říma.
Nový!!: Starořečtina a Klasická filologie · Vidět víc »
Klasické Řecko
Perikla Klasické období řeckých dějin nebo klasické Řecko je označení pro období a kulturu starověkého Řecka v pátém a čtvrtém století př. n. l. mezi tzv.
Nový!!: Starořečtina a Klasické Řecko · Vidět víc »
Koiné
Koiné (– obecná mluva) je označení pro interdialekt starořečtiny, kterým se běžně hovořilo ve východním Středomoří v období helénismu, zhruba od poloviny 4. století př. n. l. do 3. století n. l., ve východní části Římské říše až do 7. století.
Nový!!: Starořečtina a Koiné · Vidět víc »
Konjunktiv
Konjunktiv (z pozdně latinského modus coniunctivus, v překladu způsob sloužící k větné vazbě, z lat. coniungere – spojovat) či (v některých jazycích) subjunktiv, francouzsky subjonctif (česky spojovací způsob) je slovesný způsob, který vyjadřuje zpravidla podmíněnost či hypotetičnost děje.
Nový!!: Starořečtina a Konjunktiv · Vidět víc »
Kréta
Kréta (též Candia, řecky Κρήτη, anglicky Crete) je největší řecký a celkově pátý největší ostrov ve Středozemním moři.
Nový!!: Starořečtina a Kréta · Vidět víc »
Krétské hieroglyfy
Krétské hieroglyfy jsou doposud nerozluštěné hieroglyfy užívané na Krétě v rané době bronzové (mínojská civilizace).
Nový!!: Starořečtina a Krétské hieroglyfy · Vidět víc »
Ladislav Tichý
Ladislav Tichý (27. března 1948 Olešnice – 1. března 2022 Olomouc) byl český římskokatolický teolog, duchovní, kanovník olomoucké metropolitní kapituly a profesor novozákonní biblistiky na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Nový!!: Starořečtina a Ladislav Tichý · Vidět víc »
Lineární písmo A
Lineární písmo A na tabulkách z Akrotiri, Santorini Lineární písmo A na váze, také z Akrotiri Lineární písmo A (anglicky: Linear A) je nerozluštěné písmo používané v letech 2500 až 1450 před n. l. v starověké Krétě (spolu s ním také krétské hieroglyfy).
Nový!!: Starořečtina a Lineární písmo A · Vidět víc »
Lineární písmo B
Hliněná destička s lineárním písmem B Lineární písmo B je písmo užívané ve 14.–12. století př. n. l. pro psaní v pozdní mykénské civilizaci v rané formě řečtiny.
Nový!!: Starořečtina a Lineární písmo B · Vidět víc »
Literatura starověkého Řecka
papyru. Literatura starověkého Řecka obsahuje řecké písemné památky od nejstarších dob, tj.
Nový!!: Starořečtina a Literatura starověkého Řecka · Vidět víc »
Minuskule
majuskul (dole) Minuskule (malá písmena, minusky) jsou forma písmen (v latince a, b, c, …), jejich opakem jsou velká písmena (majuskule: A, B, C, …).
Nový!!: Starořečtina a Minuskule · Vidět víc »
Mluvnický pád
Pád je morfologická kategorie jejich proměn, často koncovkou, kterou flexivní jazyky obvykle vyjadřují vztah jmen (nomin, tj. podstatných a přídavných jmen, zájmen a číslovek) ke slovesu či jiným větným členům.
Nový!!: Starořečtina a Mluvnický pád · Vidět víc »
Mrtvý jazyk
Ashmolean Museum Mrtvý jazyk je jazyk, který již nemá žádné rodilé mluvčí.
Nový!!: Starořečtina a Mrtvý jazyk · Vidět víc »
Mykény
Mykény (řec. Μυκῆναι) je archeologická lokalita v Řecku, zhruba 90 km jihozápadně od Athén na severovýchodě Peloponésu.
Nový!!: Starořečtina a Mykény · Vidět víc »
Nářečí
Nářečí neboli dialekt (adj. nářeční, zř. nářečový a dialektní, dialektový, zast. dialektický) je.
Nový!!: Starořečtina a Nářečí · Vidět víc »
Nominativ
Nominativ (zkratka NOM, z lat. nominativus od nominare.
Nový!!: Starořečtina a Nominativ · Vidět víc »
Nový zákon
Papyrový zlomek Nového zákona (2Kor 11,33–12,9, kolem roku 200) Nový zákon je soubor 27 knih, které tvoří druhou část křesťanské Bible.
Nový!!: Starořečtina a Nový zákon · Vidět víc »
Optativ
Optativ je slovesný způsob, který vyjadřuje zpravidla doufání v něco nebo přání.
Nový!!: Starořečtina a Optativ · Vidět víc »
Osoba (mluvnice)
Osoba je mluvnická kategorie sloves, zájmen a někdy i dalších slovních druhů (např. v češtině spojek abych / abys / aby).
Nový!!: Starořečtina a Osoba (mluvnice) · Vidět víc »
Písmo
Přehled písma po světě Písmo podle směru zápisu Písmo se používá na vizuální zápis jazyka standardizovanými symboly.
Nový!!: Starořečtina a Písmo · Vidět víc »
Příčestí
Příčestí (participium, z lat. participare – „mít účast“; české označení vzniklo obrozeneckým převzetím ruského pričástije, což je částečný kalk z latiny) je neurčitý jmenný tvar slovesa, který má v jazyce různé funkce.
Nový!!: Starořečtina a Příčestí · Vidět víc »
Přítomný čas
Přítomný čas (prézens (2. pád prézentu), z latinského praesens) je slovesný čas, který v různých jazycích vyjadřuje především v současnosti probíhající děje nebo trvající stavy.
Nový!!: Starořečtina a Přítomný čas · Vidět víc »
Přízvuk ve starořečtině
Přízvuk ve starořečtině se u různých slov lišil, ale byl dán pravidly.
Nový!!: Starořečtina a Přízvuk ve starořečtině · Vidět víc »
Perfektum
Perfektum (z latinského perfectum, doslova „dokončené“) je slovesný čas, který v některých jazycích vyjadřuje ukončenost minulého děje.
Nový!!: Starořečtina a Perfektum · Vidět víc »
Plusquamperfektum
Plusquamperfektum (lat. plūs quam perfectum, více než perfektum) nebo pluskvamperfektum je předminulý čas sloves, kterým se v některých jazycích vyjadřuje děj, který předcházel jinému minulému ději.
Nový!!: Starořečtina a Plusquamperfektum · Vidět víc »
Samohláska
Samohlásky (vokály) jsou takové hlásky, jejichž charakteristickým rysem je tón, na rozdíl od souhlásek nevzniká při jejich artikulaci šum.
Nový!!: Starořečtina a Samohláska · Vidět víc »
Slovesný rod
Slovesný rod (lat. genus verbi) neboli diateze je mluvnická kategorie sloves.
Nový!!: Starořečtina a Slovesný rod · Vidět víc »
Slovesný vid
Vid (aspekt) je mluvnická kategorie slovesa, která postihuje vztah k plynutí času.
Nový!!: Starořečtina a Slovesný vid · Vidět víc »
Slovesný způsob
Způsob (modus) je mluvnickou kategorií slovesa, která popisuje vztah slovesa a skutečnosti či záměru.
Nový!!: Starořečtina a Slovesný způsob · Vidět víc »
Starověké Řecko
Parthenón – symbol starověkého Řecka Starověké Řecko, případně antické Řecko, je označení pro období řeckých dějin ve starověku.
Nový!!: Starořečtina a Starověké Řecko · Vidět víc »
Starověký Řím
Starověký Řím (latinsky RōmaOficiální název státu od roku 100 př. n. l., zvláště na mincích.) byla starověká civilizace vzešlá z města Říma, založeného na Apeninském poloostrově dle legendy pravděpodobně roku 753 př. n. l. dvojčaty Romulem a Remem, jež expandovala do značné části antického světa a přetrvala až do 5. resp.
Nový!!: Starořečtina a Starověký Řím · Vidět víc »
Vokativ
Vokativ (zkratka VOC, česky též volatel) je mluvnický pád, v češtině 5.
Nový!!: Starořečtina a Vokativ · Vidět víc »
X
X je 24.
Nový!!: Starořečtina a X · Vidět víc »
14. století př. n. l.
Bez popisu.
Nový!!: Starořečtina a 14. století př. n. l. · Vidět víc »
15. století př. n. l.
Bez popisu.
Nový!!: Starořečtina a 15. století př. n. l. · Vidět víc »
4. století př. n. l.
Hieroglyfy zapsané jméno Alexandra Velikého. Nápis pochází asi z roku 332 př. n. l. 4.
Nový!!: Starořečtina a 4. století př. n. l. · Vidět víc »
5. století
5.
Nový!!: Starořečtina a 5. století · Vidět víc »
Přesměrování zde:
Klasická řečtina, Skloňování v řečtině.
