Podobnosti mezi Chung-si a Dynastie Ming
Chung-si a Dynastie Ming mají 15 věci společné (v Uniepedie): Ťien-wen, Čínský císař, Ču Kao-sü, Říše Ming, Éra vlády, Chrámové jméno, Chung-wu, Dynastie Čching, Jung-le, Kampaň ťing-nan, Nanking, Peking, Süan-te, Velký sekretariát, Vietnam.
Ťien-wen
Císař Ťien-wen (5. prosince 1377 – 13. července 1402, Nanking) vlastním jménem Ču Jün-wen byl druhý císař říše Ming. Otcem Ču Jün-wena byl Ču Piao, nejstarší syn a následník trůnu zakladatele dynastie Ming, císaře Chung-wua. Ču Piao zemřel v sedmatřiceti letech roku 1392, poté Chung-wu jmenoval novým následníkem trůnu Ču Jün-wena. Vlády se chopil po smrti Chung-wua v červnu 1398. Po převzetí moci s novým rokem vyhlásil éru „Ustanovení civilních ctností“, Ťien-wen. Název éry je používán i jako jméno císaře. Jako císař se obklopil konfuciánsky vzdělanými úředníky, kteří vzápětí zahájili revizi Chung-wuových reforem. Nejpodstatnější změnou byl pokus o omezení či likvidaci knížat, synů císaře Chung-wu, kteří byli oporou předchozí vlády. Obávaje se mocichtivosti svých strýců, snažil se Ťien-wen omezit jejich reálné mocenské možnosti. Nejnebezpečnějším z nich byl vojevůdce Ču-ti, postavený do čela pekingské oblasti, kde měl za úkol držet hranici s Mongoly. Poté, co císař přikázal uvěznit stoupence svého strýce, Ču-ti zorganizoval spiknutí proti císaři. Pod záminkou jeho ochrany od zkorumpovaných dvorských úředníků se roku 1399 vzbouřil. Následovala občanská válka, nazvaná Ču Tim kampaň ťing-nan, kampaň za odstranění nepořádků. Roku 1402 Ču-ti dobyl hlavní město, Nanking, přičemž císařský palác shořel do základů a v něm pravděpodobně i císař s manželkou, matkou a starším synem. Těla císaře a jeho blízkých nebyla nalezena, na tomto základě se rozšířila pověst o jeho přežití a uchýlení se do buddhistického kláštera. Po dobytí Nankingu Ču-ti nastoupil na trůn a vyhlásil éru Jung-le. Zrušil reformy zavedené Ťien-wenem a prohlásil svého předchůdce za nelegitimního – proto mu neudělil chrámové ani posmrtné jméno a zrušil éru Ťien-wen, přičemž o léta 1398–1402 prodloužil éru Chung-wu.
Chung-si a Ťien-wen · Dynastie Ming a Ťien-wen ·
Čínský císař
Čínský císař Čchien-lung Čínský císař byl čínský nejvyšší panovnický titul od roku 221 př. n. l. do zrušení monarchie roku 1912.
Chung-si a Čínský císař · Dynastie Ming a Čínský císař ·
Ču Kao-sü
Ču Kao-sü (čínsky: pchin-jin Zhū Gāoxù, znaky 朱高煦; 30. prosince 1380 – 6. října 1426) byl druhý syn Jung-leho, císaře čínské říše Ming.
Chung-si a Ču Kao-sü · Dynastie Ming a Ču Kao-sü ·
Říše Ming
Říše Ming (čínsky: znaky tradiční 明國, zjednodušené 明国, pinyin Míng Guó, český přepis Ming Kuo), plným názvem Říše Velká Ming (čínsky: znaky zjednodušené 大明国, tradiční 大明國, pinyin Dà Míng Guó, český přepis Ta Ming Kuo; také anachronicky čínsky: znaky zjednodušené 大明帝国, tradiční 大明帝國, pinyin Dà Míng Dìguó, český přepis Ta Ming Tikuo) byl čínský stát nazvaný podle vládnoucí dynastie Ming (čínsky: znaky 明朝, pinyin Míng Cháo, český přepis Ming Čchao).
Chung-si a Říše Ming · Dynastie Ming a Říše Ming ·
Éra vlády
Éra vlády nebo doslovně jméno éry (čínsky tradičně 年號, zjednodušeně 年号, pinyin niánhào, český přepis nien-chao) je označení pro několikaleté období vlády panovníka používané v některých východoasijských státech.
Éra vlády a Chung-si · Éra vlády a Dynastie Ming ·
Chrámové jméno
Chrámové jméno (čínsky: znaky tradiční 廟號, zjednodušené 庙号, pinyin miàohào, český přepis miao-chao) bylo čestné jméno udělované po smrti panovníkům v Číně, Koreji a Vietnamu.
Chrámové jméno a Chung-si · Chrámové jméno a Dynastie Ming ·
Chung-wu
Císař Chung-wu (21. října 1328 – 24. června 1398), vlastním jménem Ču Jüan-čang, známý též pod chrámovým jménem Tchaj-cu, byl zakladatel a první císař čínské dynastie Ming.
Chung-si a Chung-wu · Chung-wu a Dynastie Ming ·
Dynastie Čching
#PŘESMĚRUJ Říše Čching Kategorie:Přesměrování vzniklá přesunem článku.
Chung-si a Dynastie Čching · Dynastie Ming a Dynastie Čching ·
Jung-le
Císař Jung-le (2. května 1360 Jing-tchien (dnes Nanking) – 12. srpna 1424 Jü-mu-čchuan (severně od Dolonu)) vlastním jménem Ču Ti vládl v letech 1402–1424 Číně jako třetí císař říše Ming. Byl čtvrtý syn Chung-wua, zakladatele a prvního císaře dynastie Ming. Od roku 1370 nosil titul kníže z Jen, od roku 1380 sídlil v Pekingu a strážil severovýchodní pohraničí. V 80. a 90. letech 14. století vynikl v bojích s Mongoly a projevil se jako talentovaný vojevůdce, populární mezi vojáky, a úspěšný státník. Roku 1399 se vzbouřil proti svému synovci, novému císaři Ťien-wenovi. V občanské válce, kterou nazval kampaň ťing-nan, kampaň za uklidnění nepořádků, po třech letech urputných bojů zvítězil a roku 1402 se prohlásil za císaře. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil éru „Věčného štěstí“, Jung-le. Název éry je používán i jako jméno císaře. Jeho vláda je občas vnímána jako „druhé založení“ mingské dynastie, jelikož ostře změnil politický kurs svého otce. Po nástupu na trůn se musel vypořádat s následky občanské války. Severočínský venkov byl boji poničen, hospodářství zde trpělo nedostatkem pracovních sil. Císař se rozhodl posílit a stabilizovat ekonomiku, ale nejdříve umlčet jakýkoli odpor. Očistil státní správu jak od stoupenců Ťien-wena, tak od zkorumpovaných a neloajálních úředníků. Vláda ostře zasáhla i proti tajným společnostem a banditům. Snažil se pozvednout hospodářství podporou produkce potravin i tkanin. Využívala se neobdělávaná půda, kultivovaly nové pozemky v bohatých oblastech delty Jang-c'-ťiang. Jung-le snížil význam Nankingu, když roku 1403 vyhlásil rozhodnutí o povýšení Pekingu na hlavní město. Výstavba nové metropole v letech 1407–1420 každodenně zaměstnala stovky tisíc pracovníků. V centru Pekingu se nacházelo vlastní středisko moci – úřednické Císařské město a uprostřed něj Zakázané město – palácové sídlo samotného císaře a jeho rodiny. Nechal zrekonstruovat Velký kanál, potřebný k zásobování metropole i armád na severu. Císař podporoval konfuciánství i buddhismus. Dva tisíce učenců zaměstnal sestavením obrovité Encyklopedie Jung-le, která výrazně překonala všechny dosavadní encyklopedie, včetně Čtyř velkých knih Sungů z 11. století. Přikázal setřídit texty neokonfuciánců a využít je jako učební příručky pro výuku budoucích úředníků. Úřednické zkoušky v tříletém cyklu přinášely kvalifikované absolventy, kteří zaplnili státní aparát. Byl známý tvrdým trestáním selhání a rychlým povýšením úspěšných služebníků. Přestože se, stejně jako jeho otec, neváhal v případě potřeby násilně vypořádat s odpůrci, opustil jeho politiku častých čistek. Ministři zastávali svá místa dlouhá léta, státní správa získala na profesionalitě a stabilnosti. Nicméně nejenom úředníci se těšili přízni a podpoře císaře. Říši vládl do značné míry „z koňského sedla“, cestoval mezi oběma hlavními městy, stejně jako císaři říše Jüan, a opakovaně vedl vojenská tažení do Mongolska. Úředníci se stavěli proti takovému chování, cítíce ohrožení z toho plynoucím vlivem eunuchů a vojenských špiček, skupin, jejichž moc závisela na císařské přízni. Výrazně aktivizoval zahraniční politiku ve snaze o posílení a konsolidaci hegemonního postavení ve východní Asii. Diplomatická poselstva a vojenské expedice mířily do „všech čtyř stran světa“. Početné mise navštívily řadu blízkých i vzdálených zemí včetně Mandžuska, Koreje, Japonska, Filipín, i timúrovskou říši ve střední Asii. Proslulé námořní plavby Čeng Chea dosáhly břehů jihovýchodní Asie, Indie, Persie a východní Afriky. Vážnou hrozbu bezpečnosti říše představovali Mongolové, rozdělení na tři skupiny – Urianchajci na jihovýchodě byli většinou loajální, východní Mongolové a západní Ojrati problematičtí. Mingská Čína je střídavě podporovala a stavěla proti sobě. Jung-le osobně vedl pět tažení do Mongolska. Samotný přesun metropole z Nankingu do Pekingu byl diktován nutností stále držet pod dohledem neklidné severní sousedy. Jung-le byl zkušený vojevůdce a armádě věnoval velkou pozornost. Přesto jeho války neskončily dobře. Válka ve Vietnamu se táhla od počátečního vpádu roku 1407 do konce jeho vlády. Čtyři roky po císařově smrti nezbylo mingské armádě než odtáhnout zpět do Číny. Jeho mongolská tažení nezměnila poměr sil a nezajistila bezpečnost severní hranice. Zemřel roku 1424, je pohřben v Čchang-ling, největší z hrobek mingských císařů ležících nedaleko Pekingu.
Chung-si a Jung-le · Dynastie Ming a Jung-le ·
Kampaň ťing-nan
Kampaň ťing-nan nebo též povstání za odstranění nepořádků je propagandistický název vítězné strany pro čínskou občanskou válku probíhající v letech 1399–1402 v říši Ming.
Chung-si a Kampaň ťing-nan · Dynastie Ming a Kampaň ťing-nan ·
Nanking
Nanking (česky Nan-ťing) je hlavní město čínské provincie Ťiang-su.
Chung-si a Nanking · Dynastie Ming a Nanking ·
Peking
Peking je hlavní město Čínské lidové republiky.
Chung-si a Peking · Dynastie Ming a Peking ·
Süan-te
Císař Süan-te (16. března 1399 – 31. ledna 1435) vlastním jménem Ču Čan-ťi z dynastie Ming vládl jako císař v letech 1425–1435 říši Ming.
Chung-si a Süan-te · Dynastie Ming a Süan-te ·
Velký sekretariát
Velký sekretariát byl formálně vládní koordinační orgán, ale fakticky nejvyšší instituce civilní státní správy mingské Číny.
Chung-si a Velký sekretariát · Dynastie Ming a Velký sekretariát ·
Vietnam
Vietnam (česká výslovnost), plným názvem Vietnamská socialistická republika (česky též zkratka VSR), je stát v jihovýchodní Asii, na východě poloostrova Zadní Indie při pobřeží Jihočínského moře a Thajského zálivu.
Výše uvedený seznam odpovědi na následující otázky
- V čem se zdá Chung-si a Dynastie Ming
- To, co mají společné Chung-si a Dynastie Ming
- Podobnosti mezi Chung-si a Dynastie Ming
Srovnání mezi Chung-si a Dynastie Ming
Chung-si má 50 vztahy, zatímco Dynastie Ming má 82. Jak oni mají společné 15, index Jaccard je 11.36% = 15 / (50 + 82).
Reference
Tento článek ukazuje vztah mezi Chung-si a Dynastie Ming. Pro přístup každý článek, ze kterého byla informace získána, najdete na adrese: