Obsah
7 vztahy: Římské právo, Jurisdikce, Knížecí rodové patrimonium, Odúmrť, Papežský stát, Pater familias, Patrimoniální správa.
Římské právo
Gaius Avidius Cassius kolem roku 126 př. n. l. a připomíná Lex Cassia tabellaria z roku 137 př. n. l. Tento římský zákon nařizoval použití tajného hlasování soudních porot pro všechny procesy kromě případů zrady.
Vidět Patrimonium a Římské právo
Jurisdikce
Jurisdikce (z lat. jūs zákon + dictio výrok) je výkon soudní nebo jiné úřední moci v právních otázkách, nebo vymezení, kdo spadá do jejího rozsahu a obvodu.
Vidět Patrimonium a Jurisdikce
Knížecí rodové patrimonium
Jako knížecí rodové patrimonium je označováno přemyslovské území ohraničené soustavou hradišť ve středních Čechách, která vybudoval pravděpodobně Spytihněv I., za jehož vlády také mělo dojít k zásadnímu upevnění postavení Přemyslovců mezi ostatními knížecími rody v Čechách.
Vidět Patrimonium a Knížecí rodové patrimonium
Odúmrť
Odúmrť (lat. caducum, padající, zralé k pádu) je jmění zůstavitele, jenž neměl žádné dědice ze zákona ani ze závěti.
Vidět Patrimonium a Odúmrť
Papežský stát
Papežský stát (italsky Stato Pontificio, latinsky Status Pontificus, neboli také Dicio Pontificia), respektive Církevní stát (italsky Stato della Chiesa, latinsky Status Ecclesiasticus, také Patrimonium Sancti Petri), je název státního útvaru, který existoval ve střední části Apeninského poloostrova zhruba od 8.
Vidět Patrimonium a Papežský stát
Pater familias
Pater familias (lat. otec rodinyTvar familias je genitiv, který byl již v době klasické latiny zastaralý.) byl v antickém Římě hlavou patriarchální rodiny.
Vidět Patrimonium a Pater familias
Patrimoniální správa
Sedláci odevzdávají daně pánovi. Dřevoryt z 15. století Patrimoniální nebo také vrchnostenská správa bývala veřejná správa, kterou pozemková vrchnost vykonávala na svých panstvích.

