Starořečtina a Čas (mluvnice)

Zkratky: Rozdíly, Podobnosti, Jaccard Podobnost koeficient, Reference.

Rozdíl mezi Starořečtina a Čas (mluvnice)

Starořečtina vs. Čas (mluvnice)

Rozmístění řeckých dialektů kolem 400 př. n. l. Starořečtina neboli stará či klasická řečtina je mrtvý jazyk z řecké skupiny indoevropských jazyků a vývojový předchůdce moderní řečtiny (považované za samostatný jazyk). Čas (tempus) v lingvistice znamená určitý tvar slovesa vyjadřující časové období, ve kterém daný děj probíhal/probíhá/bude probíhat.

Aorist

Termín aorist (z řeckého „a-horistos“ – „nevymezený“) se užívá u některých jazyků jako označení jistého typu slovesného času, a sice obyčejně jednoduchého minulého času, který nevyjadřuje žádné zvláštní vidové charakteristiky, čímž se liší od jiných časů minulých, jako je imperfektum, perfektum či plusquamperfektum.

Aorist a Starořečtina · Aorist a Čas (mluvnice) · Vidět víc »

Čas (mluvnice)

Čas (tempus) v lingvistice znamená určitý tvar slovesa vyjadřující časové období, ve kterém daný děj probíhal/probíhá/bude probíhat.

Starořečtina a Čas (mluvnice) · Čas (mluvnice) a Čas (mluvnice) · Vidět víc »

Imperfektum

Imperfektum (lat. imperfectum, doslova „nedokončené“ jako protiklad k perfektu) je jeden z minulých časů, kterým jazyky, jež ho mají, zpravidla označují minulý děj, který v minulosti trval nebo se opakoval.

Imperfektum a Starořečtina · Imperfektum a Čas (mluvnice) · Vidět víc »

Infinitiv

'''Infinitiv''' (také neurčitek) je neurčitý tvar slovesa, který nevyjadřuje osobu, číslo, způsob ani čas.

Infinitiv a Starořečtina · Infinitiv a Čas (mluvnice) · Vidět víc »

Jmenný rod

Jmenný rod (lat. genus nominis či jen genus) je mluvnická kategorie jmen (lat. nomina), tedy podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen, číslovek a případně dalších slovních druhů, která ovlivňuje jejich skloňování a také tvary sloves, zejména příčestí.

Jmenný rod a Starořečtina · Jmenný rod a Čas (mluvnice) · Vidět víc »

Osoba (mluvnice)

Osoba je mluvnická kategorie sloves, zájmen a někdy i dalších slovních druhů (např. v češtině spojek abych / abys / aby).

Osoba (mluvnice) a Starořečtina · Osoba (mluvnice) a Čas (mluvnice) · Vidět víc »

Příčestí

Příčestí (participium, z lat. participare – „mít účast“; české označení vzniklo obrozeneckým převzetím ruského pričástije, což je částečný kalk z latiny) je neurčitý jmenný tvar slovesa, který má v jazyce různé funkce.

Příčestí a Starořečtina · Příčestí a Čas (mluvnice) · Vidět víc »

Přítomný čas

Přítomný čas (prézens (2. pád prézentu), z latinského praesens) je slovesný čas, který v různých jazycích vyjadřuje především v současnosti probíhající děje nebo trvající stavy.

Přítomný čas a Starořečtina · Přítomný čas a Čas (mluvnice) · Vidět víc »

Perfektum

Perfektum (z latinského perfectum, doslova „dokončené“) je slovesný čas, který v některých jazycích vyjadřuje ukončenost minulého děje.

Perfektum a Starořečtina · Perfektum a Čas (mluvnice) · Vidět víc »

Plusquamperfektum

Plusquamperfektum (lat. plūs quam perfectum, více než perfektum) nebo pluskvamperfektum je předminulý čas sloves, kterým se v některých jazycích vyjadřuje děj, který předcházel jinému minulému ději.

Plusquamperfektum a Starořečtina · Plusquamperfektum a Čas (mluvnice) · Vidět víc »

Slovesný rod

Slovesný rod (lat. genus verbi) neboli diateze je mluvnická kategorie sloves.

Slovesný rod a Starořečtina · Slovesný rod a Čas (mluvnice) · Vidět víc »

Slovesný vid

Vid (aspekt) je mluvnická kategorie slovesa, která postihuje vztah k plynutí času.

Slovesný vid a Starořečtina · Slovesný vid a Čas (mluvnice) · Vidět víc »

Slovesný způsob

Způsob (modus) je mluvnickou kategorií slovesa, která popisuje vztah slovesa a skutečnosti či záměru.

Slovesný způsob a Starořečtina · Slovesný způsob a Čas (mluvnice) · Vidět víc »